Jakeš se stal členem komunistické strany ihned po skončení druhé světové války a v roce 1987 se dostal až do pozice generálního tajemníka ÚV KSČ. František Stárek, přezdívaný Čuňas, zato v oblibě komunistické strany zrovna nebyl. Mnohokrát se ocitl ve vazbě a dvakrát byl odsouzen, naposledy v únoru 1989 za vydávání samizdatového časopisu Vokno. „Když se mohou v Normandii scházet vojáci wehrmachtu a spojenečtí veteráni, tak proč ne Čuňas s Jakešem? Oba jsme také určitým způsobem veteráni války, každý z jiného zákopu,“ okomentoval Stárek pro Týden své nedávné setkání s Jakešem.
„Já jsem seděl v base s lidmi, kteří chtěli utéct přes hranice pryč. Proč jste je nepustili ven, když nechtěli žít v tom vašem ráji?“ tázal se Stárek. „Podívejte se, my je tady vyškolíme, dáme do nich miliony a oni se seberou a půjdou na Západ. To jsme samozřejmě omezovali,“ odpověděl Jakeš. „Domníváte se, že komunistická strana reprezentovala republiku?“ otázal se Stárek. „Na to byl parlament, který přijímal zákony. A ten byl vytvořen svobodnými volbami. Kdo nesouhlasil, k volbám chodit nemusel,“ poznamenal Jakeš. „Kdo nešel k volbám, tomu jste dali černý puntík a jeho děti se už nedostaly ani na střední školu,“ kontroval bývalý disident.
Názory obou „veteránů války“ se rozcházely zejména v otázce lidské svobody. „Promiňte, ale šlo o pocit svobody a já považuji za nejpodstatnější, zda ho mám, nebo nemám. Svobodu považuji za stejnou entitu, jakou je voda a vzduch,“ vyjádřil se k tématu Stárek. „Zdrcující většina národa takovou potřebu neměla. Ani nenosila dlouhý vlasy a tak,“ odvětil Jakeš.
V samotném dokumentu Jakeš vyzdvihuje své školní úspěchy. „Bez ohledu na to, že se ze mě dneska kdekdo snaží udělat blbce, na každé škole, na kterou jsem chodil, jsem byl vždy nejlepším žákem,“ chlubí se bývalý politik. Vynikající prospěch se mu podle jeho slov hodil i později ve stranické kariéře i ve funkci šéfa politbyra. „Byl jsem vždycky schopen náležitě pochopit procesy, které probíhaly. A uvážlivě jsem pak rozhodoval.“
V dokumentu se objevil i Jakešův nadživotní portrét, který dostal od diktátora Kim Ir-sena při uvítání v Severní Koreji, kdy tento obraz visel hned vedle portrétu korejského vůdce. Na otázku dokumentaristy o koncentračních táborech v Severní Koreji dostává odpověď: „Možná jsou tam pracovní tábory. Ale pracovní tábory, to je správná věc,“ věří Jakeš.
Politicky jednat s nějakými samozvanci?
Za správnou věc Jakeš evidentně považuje i zásahy ozbrojených složek proti studentským demonstracím. Na otázku Křemena o tom, proč režim v Československu demonstrace nepovoloval, Jakeš odvětil: „Nepovolovali jsme je, protože byly zaměřeny proti režimu. Každý systém se brání, aby nedošlo ke státnímu převratu. Navíc politicky jednat s nějakými samozvanci nelze. Je nikdo nevolil, oni se volili sami.“
V dokumentu Jakeš promluvil i o své návštěvě Gorbačova v Moskvě z dubna roku 1989. „Položil jsem Gorbačovovi otázku k pobytu sovětských vojsk v Československu. Chvíli jsme diskutovali a v závěru mi řekl: ‚Podívejte se, ta vojska tam nejsou kvůli vám. Až odejdou Američané z Bavorska, tak my odejdeme také.‘“ Jakeš vzpomínal i na sovětský přenosný televizor, který si z Moskvy odvezl. „Tu televizi jsem dostal od Gorbačova, to byl takový dárek pro generální tajemníky.“
Psali jsme:
_635461204416417694.JPG&id=25386)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: fib
