Jakeš se stal členem komunistické strany ihned po skončení druhé světové války a v roce 1987 se dostal až do pozice generálního tajemníka ÚV KSČ. František Stárek, přezdívaný Čuňas, zato v oblibě komunistické strany zrovna nebyl. Mnohokrát se ocitl ve vazbě a dvakrát byl odsouzen, naposledy v únoru 1989 za vydávání samizdatového časopisu Vokno. „Když se mohou v Normandii scházet vojáci wehrmachtu a spojenečtí veteráni, tak proč ne Čuňas s Jakešem? Oba jsme také určitým způsobem veteráni války, každý z jiného zákopu,“ okomentoval Stárek pro Týden své nedávné setkání s Jakešem.

„Já jsem seděl v base s lidmi, kteří chtěli utéct přes hranice pryč. Proč jste je nepustili ven, když nechtěli žít v tom vašem ráji?“ tázal se Stárek. „Podívejte se, my je tady vyškolíme, dáme do nich miliony a oni se seberou a půjdou na Západ. To jsme samozřejmě omezovali,“ odpověděl Jakeš. „Domníváte se, že komunistická strana reprezentovala republiku?“ otázal se Stárek. „Na to byl parlament, který přijímal zákony. A ten byl vytvořen svobodnými volbami. Kdo nesouhlasil, k volbám chodit nemusel,“ poznamenal Jakeš. „Kdo nešel k volbám, tomu jste dali černý puntík a jeho děti se už nedostaly ani na střední školu,“ kontroval bývalý disident.

Názory obou „veteránů války“ se rozcházely zejména v otázce lidské svobody. „Promiňte, ale šlo o pocit svobody a já považuji za nejpodstatnější, zda ho mám, nebo nemám. Svobodu považuji za stejnou entitu, jakou je voda a vzduch,“ vyjádřil se k tématu Stárek. „Zdrcující většina národa takovou potřebu neměla. Ani nenosila dlouhý vlasy a tak,“ odvětil Jakeš.