Členské státy NATO nejsou zcela jednotné při posuzování ruského počínání na Ukrajině. Na toto téma nepochybně přijde řeč i na summitu Aliance příští týden. Veškeré výstupy Aliance jsou založeny na dosažení kompromisů. Co tedy můžeme od jednání čekat?

Česko má pochopení pro obavy Pobaltských států

„Odsouzení ruské agrese, výzvu k zastavení podpory separatistům a zcela jistě bude řečeno, že spojenci neuznají anexi Krymu. A nebude chybět výzva k politickému jednání. Více v zásadě očekávat nemůžeme,“ prozrazuje Šedivý. Zároveň ale stále platí článek 5 Aliance, který zajišťuje pomoc všech členů Aliance, pokud je napaden některý z členských států. Jako důkaz o platnosti tohoto článku může sloužit i posílení vojenské přítomnosti NATO v Polsku či v pobaltských státech.

Aliance pracuje především na tom, aby byla schopna co nejrychleji reagovat na nejrůznější situace, a to i ve vztahu k Rusku. Konkrétně zde NATO usiluje o odrazení Ruska od nějaké vojenské akce, a to právě demonstrací připravenosti reagovat na případné útoky.

Česko sice není hraničním státem NATO, ale podle Šedivého rozhodně máme pochopení pro pocit nejistoty, který v rusko-ukrajinské krizi dolehl na Pobaltské státy. S nimi prý stojíme na jedné lodi.

Máme příliš malou armádu

Podle Šedivého má ale Česko problém. Má příliš malou armádu. „Máme poddimenzovanou armádu. Dnes vykazujeme naplnění zhruba ze 75 procent. Máme také v Alianci jeden z nejmenších počtů vojáků v poměru k práceschopnému obyvatelstvu. Potřebovali bychom zhruba 27 tisíc vojáků oproti současným cca 20 tisícům, a s tím budou spojené další investice do odpovídající výstroje a výzbroje,“ upozorňuje Šedivý.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.