Kdyby do České republiky přjel zcela nezávislý pozorovatel a několik dní sledoval Českou televizi, musel by nabýt dojmu, že se změnou financování České televize a Českého rozhlasu v naší zemi končí demokracie i svoboda projevu a veřejnoprávní média přecházejí pod přímou správu vlády. Přesně tak vypadá zpravodajství i publicistika České televize, přičemž dosavadním vrcholem nekonečné demagogie, jež se na nás už několik týdnů z veřejnoprávní obrazovky valí, byla Nedělní debata moderovaná Lukášem Dolanským.

Marné byly všechny racionální odpovědi jeho hosta, ministra kultury Oty Klempíře, scénář, podle kterého Česká televize jede, je dopředu napsaný a jeho jediným smyslem je zachovat status quo, což není nic jiného než prolongování zastaralého systému tzv. koncesionářských poplatků, tedy systému, který je neefektivní, iracionální a asociální.

Už první otázka, kterou Dolanský položil, byla koncentrátem demagogie. Co prý na stávajícím systému nefunguje? Jako kdyby nebylo faktem, že podstatná část poplatků na Kavčí hory, respektive na Vinohradskou třídu vůbec nedoputuje. Jako kdyby nebylo faktem, že tento systém generuje černé pasažéry a naopak pod sankcí nutí platit i ty, kteří službu vůbec nevyužívají. Jako kdyby nebylo faktem, že v první polovině 21. století stále ještě používáme systém z první poloviny 20. století, zatímco už dávno žijeme ve zcela proměněné mediální krajině. Jako kdyby nebylo faktem, že v současném systému v poměru ke svému příjmu nejvíce platí ti nejchudší. A jako by nebylo faktem, že televizní a rozhlasové poplatky tedy nejsou nic jiného než další daň, ba dokonce regresivní daň.