Islamizace dané země začne podle něj v okamžiku, kdy je ve společnosti dostatečný počet muslimů, kteří přijdou s požadavkem všelijakých výhod, zprvu převážně náboženské povahy. Jejich zamýšlený úspěch je podmíněn a posléze zaručen politicky korektní, tolerantní společností ochotnou privilegia poskytnout. Tím se začínají otevírat dveře k dalším, množícím se požadavkům. Ty zejména začnou přibývat, na intenzitě získávat s rostoucím počtem a procentem přívrženců islámu.
Celý text je ZDE
Pokud nedosáhnou dvou procent celkové populace, prezentují se podle Ulče muslimové jako mírumilovná menšina, neposkytují důvod, aby ji většinová společnost pokládala za celonárodní hrozbu. V procentech do této kategorie prozatím patří USA (0,69 %), Austrálie (1,5 %), Kanada (1,9 %), Čína (1,8 %), a z evropských států Itálie (1,5 %) a Norsko (1,8 %).
S přívalem takového druhu imigrantů přibývá jejich požadavků vůči původnímu obyvatelstvu, aby ono se přizpůsobovalo. Na pořad velmi brzo přijde zákaz všeho vepřového, varuje Ulč. A během měsíce ramadánu povinný půst od svítání až do soumraku.
Ve státech s počtem muslimů mezi 2 až 5 procenty se podle Ulče výrazně projevuje snaha o získávání nových stoupenců. Úsilí se zaměřuje především ke kruhům nespokojenců, s pocitem křivdy ať už autentické, či smyšlené. Úspěšně se tak daří v různých ghettech, u uličních gangů a zejména mezi vězni za mřížemi kriminálů. To je případ Dánska (2 %), Velké Británie (2,7 %), Německa (3,7 %) a Španělska (4 %).
Po dosažení pěti procent se pak prý muslimům zpravidla daří uplatňovat svůj vliv v míře neúměrně přesahující dosaženou demografickou hranici. Například při požadavku přípravy stravy podle islámských předpisů (tzv. halal), a tím také dát k dispozici zaměstnání příslušníkům jejich víry. Tlak na maloobchodní síť, aby se supermarkety podřídily, a výhrůžkami donutit váhající. Rovněž se vykonává ne vždy příliš šetrný tlak na státní orgány, aby souhlasily s uplatňováním zákonů šaría ve vyznačených komunitách. Požadavky, dosažitelné či zcela nereálné, se případně prosazují násilím. Například zapalováním automobilů v Paříži, píše Ulč.
S ohledem na procentuální zastoupení muslimů ve společnosti je to případ Švédska (5 %), Holandska (5,5 %), Francie (8 %). Nejen ve Francii již vznikly enklávy se stoprocentním složením obyvatelstva výlučně muslimské víry, podotýká Ulč.
Když se docílí 20 procent – což dosud není případ ani jedné západoevropské země – v takovém prostředí se tvoří a řádit začínají džihádisté, jejich ozbrojené tlupy, tvrdí Ulč. Zapalování křesťanských chrámů, židovských synagog, s občasným zabitím. Taková je například nynější zkušenost Etiopie (32,8 %).
Ve státech s muslimským obyvatelstvem nad 50 procent (Malajsie – 60 %; Súdán – 70 %) se prosazuje totální aplikace šaríi, s občasnou genocidou a zvláštním zdaněním pro přežívající zbytky nevěrců, píše dále Ulč.
Připomíná, že v současné době je na světě jeden a půl miliardy muslimů – což je 22 % všeho lidstva. Zásluhou značné – v průměru údajně dvojnásobné – porodnosti, muslimům se koncem tohoto století podaří dosáhnout absolutní početní většiny na této planetě, upozorňuje Ulč závěrem.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
