Kdo víc rozděluje společnost?Anketa
Netradičně tiskovou zprávou začne pravidelný přehled mediálních zajímavostí. Piráti ji v minulých dnech rozesílali v tomto znění: „Vrcholní politici už nebudou smět vlastnit média ani přihrávat dotace a zakázky vlastním firmám, i kdyby byly ve svěřenských fondech. Návrh na vymahatelný zákaz pro vrcholné politiky včetně prezidenta vlastnit mediální domy, pobírat dotace či zakázky, i obnovení práva novinářů informovat o majetkových přiznáních politiků navrhl předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek s dalšími koaličními poslanci k novele o Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH). Pravidla už nově nebude možné obcházet ani převedením mediálních domů či firem do svěřenských fondů.
Předseda Pirátů Ivan Bartoš k tomu dodal: ‚Je třeba konečně narovnat prostředí v naší zemi, zajistit férovou soutěž a zabránit prorůstání politiky, velkých mediálních domů a obchodních koncernů. Cílem návrhu je, aby v problematických případech rozhodoval ohledně možného střetu zájmů nezávislý Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran. V případě porušení zákona a neuposlechnutí výzvy k odstranění problémů by úřad nařídil zjednat nápravu, například prodat velký mediální dům jiné než blízké osobě. Napravujeme také chybu zákona, která nyní neumožňuje médiím informovat o majetkových přiznáních vrcholných politiků. Je žádoucí, aby nad těmito informacemi měla veřejnost i novináři dohled a mohli případně upozornit na různé nesrovnalosti, jako jsme viděli kdysi třeba v kauze Stanislava Grosse‘.“
Vláda, vedená druhdy pravicovou ODS, připomíná socialisty
„Takže už nestačí zákon o střetu zájmů (zákon č. 159/2006 Sb.), novelizovaný roku 2017 novelou č. 14/2017 Sb., které se právem ihned začalo říkat ‚lex Babiš‘. Byl to narychlo uklohněný zákon, který měl zabránit obecně nenáviděnému podnikateli, aby podnikal v oblastech svého zájmu – tehdy též mediální. V roce 2013 koupil vydavatelství MAFRA, krátce poté celoplošné rádio Impuls, a tím získal docela silný mediální prostor. Tehdy bylo možné pochopit, že tyto vlastnické proměny mnoho lidí mohlo naplnit obavou z užití těch médií ve prospěch Babišovy politiky. Jenomže tady je kruciální dilema. Buď žijeme v kapitalismu, a pak se musíme smířit s tím, že ten či onen podnik patří tomu, kdo na něj má,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Namátkou vzpomíná Berlusconiho v Itálii nebo Murdocha v anglofonních zemích, zejména ve Velké Británii. „Ten první byl opakovaně ve významných státních funkcích, ten druhý ovlivňoval obsazení oněch funkcí lidmi, kteří hráli z jeho karet. Typicky Tony Blair, ale zdaleka nejen on. To je kapitalismus, i když se nám nemusí líbit. A pak je nějaká forma socialismu, který pracuje především s regulacemi, zákazy, příkazy a omezeními. Což je to, co provozuje dnešní vláda, vedená druhdy pravicovou ODS, která dnes připomíná socialisty všech zemí, kteří se podle starého hesla mají schopnost spojit se – třeba i s ďáblem, aby dosáhli svého,“ podotýká mediální analytik.
Bankovní úřednice v čele obrany. Rozdíl s krejčím Biľakem?
Měl by tedy pro ně inovativní nápad. „Když jsou všichni v té vládní stoosmičce tak transparentní a principiální, neměli by v žádném případě dopustit, aby ministrem zemědělství byl zemědělec jako v dřívější vládě Marian Jurečka, neboť to zavání kolizí zájmů. Ministrem pro digitalizaci by neměl být expert na informatiku jako v dnešní vládě Ivan Bartoš, ministrem zdravotnictví lékař jako dnes Vlastimil Válek nebo ministrem spravedlnosti právník jako dnes Pavel Blažek. Naopak za vzor by mohl sloužit ministr vnitra (němčinář), ministryně pro vědu (provozovatelka penzionu), ministryně obrany (bankovní úřednice), ministr financí (inženýr elektro) či ministr dopravy (novinář). A koneckonců sám premiér, dějepisář a politolog,“ myslí si Petr Žantovský.
Psali jsme:
Vychází z toho, že jedině taková vláda, složená ze samých nezainteresovaných a namnoze absolutně odborně nepřipravených lidí, kteří nemají žádné zástoje ve svých resortech, jsou zárukou kvalitní liberální demokracie. „Jenomže ona bývala také tzv. socialistická demokracie, kde v čele všeho dění byl krejčí Biľak (tajemník ÚV KSČ), montér Jakeš (generální tajemník ÚV KSČ), novinář Chňoupek (ministr zahraničí), už od 18 let profesionální funkcionář Jaromír Obzina (ministr vnitra) či pomocný dělník Ladislav Adamec (místopředseda a poté předseda vlády). A teď, najdete rozdíly?“ ptá se mediální odborník.
Chlapáci Fiala a Pavel relativizují vinu. Vyhrožovat se asi může
Dle jeho mínění asi nejlepší článek týdne plného vypjatých a nevybíravých přestřelek před druhým kolem prezidentské volby napsal komentátor Lidových novin Martin Zvěřina. Nese titulek: „Násilí odmítejme bez podmínek, pánové Fialo, Pavle a spol. Výhrůžky smrtí do společnosti nepatří“. Jde v něm o komentování faktu, že manželka jednoho z kandidátů, Monika Babišová, obdržela výhrůžnou zásilku. Zvěřina hned v úvodu volí přesná a jasná slova: ‚Mohla si za to sama, neměla chodit v noci přes park. Takto velmi často ‚chlapáci‘ relativizují vinu agresora v případech znásilnění.‘ Touto pseudoargumentací zpochybňovali vyhrožování smrtí Monice Babišové i pánové Petr Fiala, Vít Rakušan i prezidentský protikandidát Petr Pavel.“
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Petr Fiala dokonce řekl. „Nelze se na jednu stranu tvářit ublíženě, a na druhou stranu šířit lži.“ Takže Andrej Babiš podle premiéra šíří lži, a proto může za vyhrožování Monice Babišové? Nebo si to snad paní Babišová dokonce zaslouží? Smočil si i protikandidát generál: „Atmosféra je vypjatá hlavně kvůli strašení voličů a antikampani, kterou Andrej Babiš vede. Vyzývám ho, aby stáhl billboardy vyhrožující válkou a začal i on sám vést slušnou kampaň.“ Čili za to, že verbální přestřelky přecházejí ve výhrůžky, může ten, kdo se stal terčem útoku?
Straníci koalice rozbíjejí mítinky protikandidáta a chlubí se tím
„Zvěřina pak připomíná několik příkladů z minulosti. Když teroristé vystříleli redakci francouzského týdeníku Charlie Hebdo, objevily se hlasy, že si za to redaktoři mohli sami, protože zbytečně svými satirami dráždili muslimy. Vzpomínám, jak tehdy omílané rčení ‚Je suis Charlie‘ (Jsem Charlie), skandované těmi, koho ten šílený útok na svobodu slova právem pohoršil, zrelativizoval i ten, kdo se jinak prezentuje bezmála jako svatý muž, totiž Tomáš Halík, který prohlásil ‚Je ne suis pas Charlie‘ (Nejsem Charlie),“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
„Podle téže logiky bychom mohli říci, že za letecké útoky teroristů na „dvojčata“ WTC si může sama Amerika, protože šlo o symboly jejího bohatství a životního stylu. Český filosof Erazim Kohák tehdy prohlásil: ‚Hlad žene vlky z hor‘, a mínil tím patrně, že ‚hladoví‘ teroristé vraždí vlastně tak trochu právem‘. A takových perverzních příkladů bychom našli mnohem víc. Zvěřina připomíná důležitou souvislost: ‚Je za čárou, když straníci vládní koalice rozbíjejí mítinky protikandidáta, chlubí se tím na sociálních sítích a pak prý za vše může protistrana. Petr Pavel by si měl vzpomenout na to, co sám šíří, tedy například lživé tvrzení, že Babiš pozve Putina, než začne protikandidáta poučovat z mravních výšin‘,“ cituje mediální analytik.
Rakušanovy děti a billboard s Putinem v pytli na mrtvoly
Martin Zvěřina v komentáři pokračuje: „Vlastně tu ale vůbec nejde o kampaň, kterou vedou tvrdě obě strany. Jde o to, že nejvyšší představitelé státu relativizují vinu za vyhrožování manželce kandidáta tím, že poukazují ke kandidátovi. Napadlo by je říci do očí například Vítu Rakušanovi, že si výhrůžky ‚vysloužily‘ jeho děti billboardem s Putinem v pytli na mrtvoly? Vyhrožování smrtí je neomluvitelné v případě kandidátů – a co v případě jejich partnerů či partnerek a dětí? To je přece daleko horší, to jsou osoby politicky neexponované a politici je využívají v kampani takříkajíc jako svého druhu dekoraci, nepodílejí se na výkonu politiky a ‚provinily‘ se pouze svou rodinnou vazbou.“
Mgr. Bc. Vít Rakušan
A ještě dále: „Reakce současných vrcholných představitelů vlády de facto podporují agresivní nenávistníky, kteří Babiše nazývají zlem, plísní a dalšími dehumanizujícími epitety a tím umetají cestu stupňujícímu se násilí. Reakce tábora, který se tváří jako monopolně demokratický, humánní a mravně nadřazený, je ukázkou toxické alibistické agresivity. Omlouvání výhrůžek tím, že si oběť něco vykoledovala, vede jen k eskalaci napětí a může skončit skutečným násilím. Co bude premiér říkat, až bude někdo opravdu napaden? Že si za to může oběť a že ty ‚dobré lidi‘ hnusně a nedemokraticky vyprovokovala?“ „K tomu není co dodat, gratuluji, pane Zvěřino!“ konstatuje Petr Žantovský.
Odešel český vítěz prestižní soutěže World Press Photo
Závěrem pak jedna špatná zpráva pro český žurnalismus. „Ve věku 85 let v úterý zemřel první český vítěz prestižní mezinárodní soutěže World Press Photo, sportovní a reportážní fotograf Stanislav Tereba. Hlavní cenu World Press Photo získal v roce 1959 ve své hlavní doméně, tedy sportovní fotografii. Rodák z Prahy Stanislav Tereba byl ve sportovním prostředí odmalička. Jeho otcem byl totiž stolní tenista Václav Tereba. Stanislav Tereba se vyučil fotografem a kariéru začínal podle webu World Press Photo v roce 1956 focením pro výrobce sportovního vybavení. Od roku 1960 pak po tři desítky let pracoval pro deník Večerní Praha. Později působil v dalších různých médiích a také jako fotograf na volné noze,“ připomíná mediální analytik.
„Jeho snímky mu vynesly několik cen v Československu i v zahraničí. Jedno z největších ocenění pro fotografy, hlavní cenu World Press Photo, získal v roce 1959 za snímek fotbalového brankáře Miroslava Čtvrtníčka s názvem Brankář v dešti. ‚Bylo to ve druhém poločase. Ostatní fotografové už o přestávce odešli, ale já jsem chtěl mít jiný záběr než ostatní,‘ popsal v minulosti Tereba vznik oceněné fotografie serveru iDnes.cz. Ano, to je přesné. Nápaditost, kreativita, snaha nacházet nové úhly pohledu, nečekané situace, to je to hlavní, co dělá fotografa fotografem, a ve sportu zvláště, protože to je činnost dynamická, plná pohybu a náhlých změn, a zachytit v tom dění něco víc než jen vnějškovou atraktivitu, to chce talent a píli. Obojího se Stanislavu Terebovi dostalo vrchovatě,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Jan Cidrych
