Podracký se pustil do další své velké teorie, tentokrát o tom, co rozděluje moderní společnost. V době, kdy jsme se již podle něj smířili s tím, že materiální i kulturní nerovnosti budou stále existovat, vidí největší spor mezi tak zvanými nacionalisty a internacionalisty.
„Dnes nastává civilizační zlom způsobený globalizací. Technické prostředky dovolují snadnější komunikaci a cestování,“ vysvětluje Podracký a dodává „Nová generace vychovaná v tomto prostředí se chová jinak. Odložila staré hodnoty a prijala nové.“ Stát přitom přichází o moc, kterou získávají anonymní korporace, jež nelze hnát k zodpovědnosti, protože na ně nikdo nedosáhne, což lidi štve, jelikož nemají moc nad vlastním osudem a prostředky k prosazení svých zájmů.
„A tak se projevuje pomalu rozdělení na ty, kterým tento stav vyhovuje, stále tvrdí, jak je vlastně stát špatný, a na ty, kteří jsou si vědomi celé situace a považují ji za omezení svých práv a svobod,“ ve zkratce uvádí základní rozdíly mezi internacionalisty a nacionalisty. Internacionalismus vnímá jako předobraz nové ideologie, která vzešla z individualismu a neomarxismu – a tou je multikulturalismus.
Nástroj internacionalistů, „multikulturalismus vykvetlý z kulturního marxismu, jakási rovnost kultur žijících pohromadě“, je podle něj předem neúspěšný pokus o opětovnou snahu vzkřísit komunismus, akorát jej naroubovat na jiné prostředí, než to materiální. Podracký si nedokáže představit, jak by taková společnost mohla vypadat, v případě absence státních institucí. Byl by společný jazyk? Náboženství? Identita? Neví.
Internacionalistu si přitom představuje jako člověka „z roztroušené menšiny“, který se bojí, aby nebyl rasismem vykořeněn ze společnosti. „Tito lidé si přejí imigraci, přejí si, aby byli posíleni dalšími menšinami, aby se zachoval stav vysoké rozrůzněnosti a tolerance se stala nutností.“ Zahrnuje mezi ně i homosexuály a tělesně postižené.
„Ale hlavní proud internacionalistů tvoří dobře vychovaní a přesvědčení zastánci ‚duhové společnosti‘,“ píše Podracký s tím, že se jedná o lidi, kteří nejsou ukotveni ve vlastní zemi. Mluví o nich jako o „escapistech, kteří ‚unikli‘ ze svého přirozeného prostředí domova“. Lidé bez vztahu ke společnosti. „Důvod je obvykle jednak v životním stylu moderní technické společnosti, vyznávaných hodnotách nihilistického charakteru. Než by za něco bojovali, raději si vysvětli, že vlastně tuto hodnotu vůbec nepotřebují. Tak se staly pro ně nepotřebnými národ, stát, rodina a obec,“ tvrdí Podracký a dále vysvětluje, že internacionalisté si užívají života, nezakládají rodiny a zbavují se zodpovědnosti za společnost.
„Nacionalismus, který má obranný charakter, je přirozený. Je v lidské přirozenosti bránit kolektiv, který člověka zplodil a vychoval,“ píše Podracký a dodává, že únik ze společnosti je také přirozený, escapická společnost by ale nemohla existovat, „zanikla by v chaosu“. Připomíná však, že označení „nacionalisté“ není úplně přesné, lepší však nehledá.
„Nacionalisté mají zodpovědnost za svůj národ, dovedou pro něj pracovat i mimo placené služby, dovedou se za něj ‚obětovat‘. Bez nich prakticky stát existovat nemůže a svět bez států si zatím také nelze představit, svět založený na escapistech vede k chaosu a internacionalisté bez identity mohou vykonávat jen diktaturu,“ konstatuje rozhodně Podracký a označuje internacionality za „zrádce“, kteří nehájí zájmy státu. Jedním takovým je podle něj i Angela Merkelová, která svoji politikou rozkládá Německo. „Internacionalismus a stát, to nejde dohromady. Stát musí řídit nacionalisté, kteří se s ním identifikují a mají k němu emotivní vztah, jinak stát existovat nemůže,“ tvrdí Podracký a prorokuje, že internacionalismus není životaschopný. „Národ čeká vymření a hedonický nihilistický život posledních generací,“ píše a dodává: „Internacionalismus, který vyhubí národní identitu, je hrobařem vlastní civilizace.“
Základní a největší rozdíl mezi nacionalismem a internacionalismem je v tom, že první „hájí demokracii a svoje národní práva“, kdežto druhý má vlastní ideologii a národu se vzdaluje – a čím je tento proces silnější, tím více je pro něj demokracie na obtíž.
„Internacionalisté chtějí co největší integraci v EU, vytvářejí nepřítele v Rusku, aby sjednotili svoje řady a strachem se tetelící lidi nahnali pod křídla EU,“ píše Podracký. Chtějí migranty, bojí se jen terorismu a „extrémních nacionalistů“. Chtějí být závislí na EU a nenávidí Zemana.
Nacionalisté vědí, že si nesmíme znepřátelit Rusko a Čínu, nechtějí větší integraci v EU. „Celkovou agresivitu nacionalistů zvyšuje fakt, že internacionalisté jsou podporováni většinou zahraničních organizací, médií a mocnými světovými korporacemi,“ tvrdí spisovatel a dodává, že nacionalistů je sice více a prezidenta podporují, nemají však na politiku vliv, protože internacionalistům stačí podplatit pár lidí a vyslat je jako placené demonstranty do ulic. „Internacionalisté vzhledem ke svojí síle a podpoře ze zahraničí budou mít vždy velkou možnost manipulovat s nějakou národní politickou stranou tak, aby se diskreditovala jako nepřijatelně xenofobní a extrémní,“ zatímco je jen „umírněná“ a tolerantní k menšinám, přičemž se jen soustředí na přežití národa.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: spa
