Ve svém medailonku se Kostlán označuje jako publicista, hudebník, skladatel, textař a básník. Také tvrdí, že se dlouhodobě věnuje problematice menšin, extremismu, diskriminace a násilí z nenávisti. Před listopadem 1989 prý pracoval v různých dělnických profesích, po něm pak jako novinář a publicista. Je dlouholetým spolupracovníkem serveru Romea.cz.
Hned na úvod Kostlán vyjmenoval výroky o Gottovi, se kterými souhlasí. Předně výrok Zdeňka Lukeše z roku 2000 v Lidových novinách: „Tento zombie mě pronásleduje od dětství. Od poloviny 60. let kazí vkus už několika generacím.“ Kostlán k tomu dodal, že nikdy nepochopil, co se lidem na Gottově projevu líbí. „Romantické slátaniny plné falešného sentimentu, na úrovni jihoamerických telenovel se mohly doopravdy líbit některým jednodušším hospodyňkám, nikoli lidem rokenrolové generace, říkal jsem si,“ napsal. Ale dodal, že podcenil Gottovy začátky, kdy měl k dispozici „šlágry ze Semaforu“. Jenže pak prý stáhl své obdivovatele „do onoho odporného lakování světa narůžovo či nezřízeného fňukání nad vlastním osudem, do světa, v němž láska a lkaní o ní je pro byznys tím nejlepším artiklem“ a zkazil jim dle novináře vkus. Nicméně dle Kostlána to není otázka Gotta, ale celé pop music, která „žije z toho, že vydává nehorázné pitomosti za kvalitu“.
V otázce srůstání kultury a politiky Kostlán souhlasil s Milanem Kunderou, který Gotta označil za „idiota hudby“. „A tak to také bylo. Gotta jeho bezzásadovost přivedla až k otevřené podpoře komunistického režimu. Na shromáždění Anticharty popových umělců měl hlavní projev, z něhož přímo čišelo ono Kunderovské ‚my pomůžeme vám, vy pomůžete nám‘,“ dodává k tomu spolupracovník Romea.cz.
Fotogalerie: - Svíčkové pole smutku
„Gott mohl klidně zpívat v Německu, kam se na čas také uchýlil, než mu Husák poslal srdcervoucí odpustek. Ale především, Gott měl od dob svého návratu tak silnou pozici, že ani nemusel Antichartu podepisovat a režim by mu stejně nekladl žádné překážky, jak to dělal ostatním,“ vzkazuje Kostlán těm, kdo Gottovi odpustili „kolaborantství“. A dodává, že komunisté byli na rozdíl od Gotta v nepříjemné situaci, protože museli legitimizovat kolaborantský promoskevský režim. „Právě tomu Gott svým oportunismem napomáhal, seč bylo v jeho silách,“ říká.
Kostlán se vyjádřil, že i kdyby byla pravda, co o Gottovi řekl hudební kritik Jiří Černý, že pomáhal některým diskriminovaným kolegům a choval se k ostatním slušně, tak i přesto „Gottova politická intervence je hrozivá“. Dodal, že Karel Kryl si vyčítal, že se nechal přemluvit ke zpěvu státní hymny s Gottem. „Tato Krylova sebevýčitka vymezuje hranici mezi slušným a neslušným, normálním a nenormálním, přijatelným a nepřijatelným,“ tvrdí spolupracovník Romea.cz. Gott tak prý stál na straně neslušnosti, nenormálnosti a nepřijatelnosti.
Jako důkaz Kostlánovi slouží Gottovy „konspirační představy“. „Gott byl jedním z těch, kteří nastartovali současnou konspirační hysterii, již provází odpor k různým odlišnostem. Ten údajně slušný muž zneužil svou popularitu k šíření nenávistných blábolů. Neodpustitelné,“ míní František Kostlán.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
