Kauza sahá do roku 2020, kdy Rada ČT odvolala JUDr. Jiřího Stránského a další členy své Dozorčí komise. Soudy později rozhodnutí označily za nezákonné a Nejvyšší soud následně potvrdil, že Česká televize musí Stránskému zaplatit téměř 600 tisíc korun s příslušenstvím.

Výbor pro mediální záležitosti jednal v úterý 28. dubna od 14 hodin v prostorách Českého rozhlasu na pražských Vinohradech. Podle pozvánky na 8. schůzi měl být na programu mimo jiné senátní návrh ústavního zákona týkající se pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu, informace o zahraničním vysílání Českého rozhlasu, bod různé a návrh termínu další schůze.

Výzva směrem k radním České televize v původním návrhu pořadu uvedena nebyla. Podle informací z jednání ji opozice prosadila až během schůze, když byla koalice ve výboru oslabená nepřítomností části svých poslanců.

Z jednání se konkrétně omluvili tři koaliční poslanci: Martin Kolovratník, Robert Stržínek z ANO a Jaroslav Foldyna z SPD. Díky tomu měla opozice ve výboru většinu a usnesení prošlo na návrh pirátské poslankyně Andrey Hoffmannové.

Předsedou výboru pro mediální záležitosti je František Talíř z KDU-ČSL, který se o víkendu stal také místopředsedou lidovců.

Ten současně v bodě Různé uspěl s návrhem usnesení, které vyzývalo ministra Klempíře, aby stáhl návrh zákona o veřejnoprávních médiích.

Proti postupu Hoffmannové se během jednání ohradil poslanec ANO Tomáš Helebrant. Vyzval ji, aby návrh stáhla, protože podle něj ostatním členům výboru upřela možnost se na debatu připravit. Návrh byl totiž zařazen až do bodu různé.

Kritiku doplnil také poslanec ANO Ondřej Babka, který neúspěšně navrhoval, aby výbor schůzi přerušil do 14. května, kdy se má znovu sejít. Koaliční poslanci podle něj svolají další schůzi výboru a dnešní usnesení revokují.

Téma se znovu otevřelo i kvůli volbě členů Rady České televize. O místa v radě se totiž ucházejí také někteří bývalí radní, kteří v minulosti hlasovali pro sporné odvolání členů Dozorčí komise.

Jde o Pavla Matochu, tehdejšího předsedu Rady ČT, Romana Bradáče, Jiřího Šlégra a Luboše Xavera Veselého. Jejich kandidatura tak do debaty vrací otázku, zda mají lidé spojení s rozhodnutím, které soudy později zrušily jako nezákonné, znovu zasednout v kontrolním orgánu veřejnoprávní televize.

Čtveřice zatím není znovu zvolena. Sněmovní mediální výbor ji poslal do užšího výběru kandidátů, konečné rozhodnutí ale náleží celé Poslanecké sněmovně.

Po části tehdejších radních by podle některých politiků měla Česká televize škodu vymáhat. V debatě se zmiňuje také Vladimir Karmazín, který patřil mezi tehdy hlasující radní. Poslanecká sněmovna ho v březnu zvolila zpět do Rady České televize.

Mediální výbor konstatoval, že České televizi vznikla v souvislosti s odvoláním dozorčí komise škoda až čtyři miliony korun. Česká televize začala podle za předchozího generálního ředitele Jana Součka po radních škodu vymáhat prostřednictvím předžalobní výzvy.

Nejvyšší soud odmítl argumentaci České televize

Právní jádro případu se týká odpovědnosti za nezákonné odvolání člena Dozorčí komise. Nejvyšší soud v říjnu 2025 rozhodl ve sporu mezi JUDr. Jiřím Stránským a Českou televizí. Dovolání veřejnoprávní televize zamítl a potvrdil její povinnost vyplatit Stránskému náhradu škody.

Stránský se po zrušení svého odvolání domáhal náhrady ušlého zisku, tedy odměn, které by za výkon funkce obdržel, kdyby nebyl nezákonně odvolán. Soudy nižších stupňů mu vyhověly a uložily České televizi zaplatit částku 598 129 korun s úroky z prodlení.

Česká televize v dovolání namítala, že za škodu by měl odpovídat stát. Tvrdila, že Rada České televize je orgánem státu a její rozhodnutí bylo výkonem státní správy.

Nejvyšší soud ale tuto argumentaci odmítl. Dospěl k závěru, že Rada ČT je orgánem České televize, nikoli orgánem státu. Podle soudu slouží k uplatňování práva veřejnosti na kontrolu a je součástí vnitřní organizace České televize, přestože její členy volí a odvolává Parlament.

Pole Nejvyššího soudu nebylo odvolání člena Dozorčí komise výkonem státní správy. Spadalo do kategorie takzvané ostatní veřejné správy, kterou vykonává sama Česká televize jako nezávislá veřejnoprávní instituce.

Odpovědnost za škodu způsobenou takovým rozhodnutím proto podle soudu nenese stát, ale přímo Česká televize podle občanského zákoníku. Rozhodnutí je pravomocné a televize má vedle samotné částky uhradit také náklady řízení ve všech stupních.

Na tento právní závěr nyní navazuje zmíněná výzva sněmovního mediálního výboru. Ten chce, aby škodu, která České televizi vznikla, uhradili bývalí i současní radní spojení s tehdejším rozhodnutím.

Psali jsme:

„Tohle vám vyrobím za pár hodin.“ Nahrávka Matochy s Bradáčem zpochybněna

Kde může shořet „zákon o rušení poplatků ČT”. Jde i o Brusel

„To si děláte srandu, ty vole!“ hlesl Pirát. Žhavé jednání o ČT ve Sněmovně

ČT: Zaorálek, ten měl záchvaty, divili se. Už se ví proč. Papír proti Lipovské? Jinak