Politička, svého času považovaná za nejvlivnější ženu na světě, žije aktivním životem. Poté, co skončila ve funkci šéfky americké diplomacie (1997 až 2001), své zájmy nijak neomezila - cestuje, přednáší, podniká (její jméno je spjato například s firmou Albright Stonebridge Group) a píše knihy. O politiku se stále zajímá. V prezidentských volbách v roce 2016 podporovala Hillary Clintonovou, vůči současnému šéfovi Bílého domu Donaldu Trumpovi se ostře vymezuje.

Hvězda Albrightové zazářila v lednu 1997, když ji po obhájení svého mandátu Bill Clinton požádal, aby se stala první ženou v čele americké diplomacie. Albrightové se podařila řada věcí, její nekompromisní přístup i břitký jazyk byl ale také často zdrojem kritiky. Za největší úspěch sama považuje řešení kosovského problému, za nějž však byla i kritizována a některými obviněna, že vyprovokovala zbytečnou válku špatným vedením mírové konference v Rambouillet.

Takto to dopadlo, když Albrightová v Praze představovala knihu naposledy:

Albrightová podporovala rozšíření NATO na východ a uvolnění amerických vztahů s Vietnamem a Severní Koreou. Jako svoji prohru pociťuje fakt, že se jí nepodařilo dokončit řešení izraelsko-palestinského problému. Clintonova vláda byla podle ní již blízko, ale administrativa jeho nástupce George Bushe začala poté razit strategii ABC (All But Clinton - Vše, jen ne Clinton). Albrightová byla tvrdou kritičkou války v Iráku, která podle ní byla „horší než Vietnam“.