Hostem podcastu „Jak TO je?“ byl předseda poslaneckého klubu SPD a místopředseda hnutí Radim Fiala. Hovořil o blížícím se sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně a o související rozpravě v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.

„Ve čtvrt na dvě v noci nás opozice přesvědčovala, jak je důležité, aby se tady ten sněm sudetoněmeckého landsmanšaftu konal,“ uvádí politik s tím, že pro něj bylo chování opozičních stran „obrovským zklamáním“.

Hlavním bodem jeho kritiky je, že opozice „opravdu do krve bojovala za sudetoněmecký landsmanšaft“ a snažila se relativizovat výsledky druhé světové války. Podle jeho názoru je nepřípustné, aby se osmdesát let po válce znovu otevírala otázka Benešových dekretů nebo se zkoumal historický původ odsunu, který považuje za definitivně uzavřenou věc.

„Pro mě je to jasně skončená věc, kterou bychom neměli měnit, zkoumat, prostě tak to bylo,“ zdůrazňuje v rozhovoru. Celou situaci vnímá jako „česko-český problém“, tedy spor o to, jak se české politické elity staví k vlastní historii a národní identitě.

Rovněž se pozastavuje nad samotným pozváním landsmanšaftu do Brna, které považuje za „velmi hloupý nápad“. Domnívá se, že namísto deklarovaného usmíření přinese tato akce mezi českými občany pouze naštvání a další polarizaci. Místopředseda SPD v této souvislosti kritizuje to, co nazývá „poklonkováním“ cizím zájmům, ať už jde o sudetoněmecké organizace nebo vliv Evropské unie.

Fotogalerie: - Prvomájově proti fašismu

„Opozice si myslí, že když bude vycházet vstříc těmto věcem, tak získá nějaké body,“ vysvětluje svůj pohled na motivaci politických oponentů.

Dodává, že jeho emotivní vystoupení u parlamentního pultíku nebylo motivováno snahou kolegům nadávat, ale hlubokým vnitřním nesouhlasem s tím, kam se česká politika ubírá. Je přesvědčen, že politici by měli v první řadě „stát za oběťmi druhé světové války, za českým národem“.

Uvádí, že landsmanšaft byl vytvořen lidmi, kteří chtěli revizi výsledků války, a zdůrazňuje, že je povinností politiků hlídat hranice národních zájmů, protože bez jasného vymezení by nás okolní vlivy mohly „rozebrat“.

Benešovy dekrety a vztahy s AfD

V souvislosti s kritikou, které hnutí SPD čelí kvůli své spolupráci s německou stranou AfD, Fiala v rozhovoru kategoricky odmítá tvrzení, že by tato spolupráce ohrožovala platnost Benešových dekretů. Vysvětluje, že hnutí si bylo vědomo mediálních útoků, a proto na tuto otázku kladlo důraz již při vstupu do společné frakce v Evropském parlamentu.

Fotogalerie: - Den památky a vítězství

Popsal klíčové setkání mezi Tomiem Okamurou a tehdejším předsedou AfD Jörgem Meuthenem, u kterého byl osobně přítomen.

„Řekli jsme: Pane předsedo, my chceme, abychom se dohodli, že nebudeme dělat žádnou revizi Benešových dekretů, a že potom tedy spolu můžeme spolupracovat,“ vzpomíná politik na průběh jednání, jehož výsledkem byla jasná dohoda.

Podle politika z tohoto jednání vzešlo písemné prohlášení, ve kterém AfD potvrdila, že se nechce obracet do minulosti a hodlá se soustředit na společné budování budoucnosti při respektování národních zájmů obou zemí.

Fotogalerie: - Voláme všechny Čechy!

„Já tu deklaraci mám, takže my jsme měli jistotu,“ zdůrazňuje Fiala a dodává, že oficiální stanovy nebo program AfD žádné požadavky na rušení dekretů neobsahují. Kritikům z řad novinářů i politických oponentů vzkazuje, že postoj SPD je v této věci „černé na bílém“ a jakékoli zpochybňování je bezpředmětné. Pro předsedu poslaneckého klubu SPD je ochrana českých historických práv prioritou, která stojí nad jakoukoli mezinárodní aliancí.

Jasně deklaruje, že pokud by se v budoucnu v rámci jejich politické frakce objevily tendence k revizi výsledků války, SPD by takovou spolupráci okamžitě ukončila.

Fotogalerie: - Proti Sudeťákům v Brně

„Ten národní zájem pro SPD není sprosté slovo a je nad spoluprací s kýmkoli,“ vysvětluje s tím, že primární identitou členů hnutí zůstává příslušnost k českému národu.

Domnívá se, že téma Benešových dekretů by mělo být definitivně uzavřeno i v souladu s česko-německou deklarací z roku 1997, kterou podepsali Václav Klaus a Helmut Kohl, a kterou Fiala považuje za správný krok směrem k budoucí spolupráci bez neustálého otevírání starých ran.

Osvobození Rudou armádou

V otázce interpretace dějin a osvobození Československa kritizuje to, co vnímá jako záměrné překrucování historických faktů. Podle něj je historie neměnná a jakékoli pokusy o její přepisování pod vlivem aktuální politické objednávky jsou odsouzeny k neúspěchu.

„Já si prostě myslím, že ať už je to paní europoslankyně Danuše Nerudová nebo kdokoli a chce měnit výsledky druhé světové války a říkat nám, že nás osvobodili ti a ti, tak ta historie je prostě daná,“ vysvětluje politik. Dodává, že i když se nyní může po několik let zdát, že lidem někdo diktuje, jak mají o dějinách mluvit, pravda se nakonec ukáže a lidé se k ní sami vrátí.

Fiala v rozhovoru přiznává roli amerických vojsk, ale striktně ji vymezuje pouze na západní část území. „Samozřejmě, že nás osvobodili Američané, ale jenom kousek v Plzni,“ upřesňuje svůj pohled na rozsah jejich působení.

Fotogalerie: - Vzpomínkový akt

Zároveň kriticky zmiňuje tehdejší přesuny německých vojsk a vlasovců směrem k americkému zajetí, jelikož nacisté věděli, že tam s nimi bude zacházeno lépe než v zajetí sovětském. Pro Fialu je zásadní nesměšovat historickou vděčnost s moderní ideologií a trvá na tom, že klíčová část země byla osvobozena Rudou armádou, což považuje za fakt, který nelze vymazat ani dokumentárními filmy v České televizi.

V souvislosti s osvobozením vzpomíná na svou návštěvu památníku v Hrabyni a na osobní setkání s veterány ostravské operace. Popisuje silný emocionální zážitek z hovoru s generály, kteří se přímo podíleli na vytlačení nacistických vojsk.

„Fakt jste cítil tu čest, jako že byli oni, kteří se zasloužili o to, že ti nacisti, že to nacistické Německo jsou pryč,“ líčí Fiala své pocity s tím, že právě tito lidé zajistili další existenci českého národa. Proto je dnes povinností rodičů mluvit s vlastními dětmi a vysvětlovat jim, jak události skutečně probíhaly, aby se předešlo ztrátě historické paměti pod vlivem současných narativů.

Celou problematiku uzavírá úvahou o významu vlastenectví, které odlišuje od agresivního nacionalismu. Tvrdí, že bez lásky k vlasti a národu by nebylo možné ve druhé světové válce uspět. „Právě vlastenectví, ta láska k vlasti, k národu, ať už to bylo v Rusku nebo v Československu, byl ten motor, ten motiv, proč jsme dokázali nacistický režim porazit,“ uzavírá Fiala s přesvědčením, že vlastenectví bylo základním předpokladem pro přežití národa v jeho nejtěžších chvílích.

Psali jsme:

Nejen nesouhlas. Protestní nótu Němcům pošlete, vyzývá Jaroslav Kuba

„Hnus hnusů.“ Opozice nevydýchala, co padlo o sudetských Němcích

Kdo zve sudetské Němce? Neziskovka s vazbami na sponzory Petra Pavla

Sjezd landsmanšaftu: S Posseltem se začal bratříčkovat předseda parlamentní strany