„Spíše než o závislost jde o poruchu chování, která souvisí s vyšší mírou nezdrženlivosti, impulsivity a horší sebekontrolou," řekl ČTK přednosta pražské kliniky adiktologie profesor Michal Miovský. Obecně jde podle něj o problém s nezvládáním a zbytečným nadužíváním informačních technologií, postižení tráví na internetu čas na úkor jiných aktivit. Místo toho, aby šli mezi lidi a bavili se s nimi, upínají se k virtuální komunikaci.

Člověk se uchyluje do virtuálního světa proto, že v tom reálném není spokojen

Podle psychologa Jaroslava Vacka z téže kliniky by se snad mohlo o závislosti mluvit, pokud využívání sociálních sítí už vážněji zasahuje do běžného fungování. Člověk přichází o zájmy, důležité vztahy, někdy i o práci. Hranice rizika je mezi čtyřmi až osmi hodinami denně, do toho nespadá čas strávený na internetu prací a studiem. „Problém nastává, když virtuální kontakty vyplní člověku i volný čas, rizikové je to pro děti, dospívající a lidi, kteří zrovna prožívají těžké životní období," uvedl.

K virtuálním světu se podle Miovského častěji uchylují lidé zvýšeně úzkostní a trpící sociální fobií, mají problém s komunikací či se vztahy. Facebook jim umožní mít tisíce „přátel", se kterými se sice nikdy nesetkají, ale svěří jim i skryté myšlenky a hledají u nich oporu. Jak toto očekávání může být mylné, potvrzuje případ třináctileté dívky, která před týdnem skočila v Praze pod vlak. Na Facebooku nechala vzkaz, nikdo z jejích „přátel" z něj nepoznal, že volá o pomoc, a tak jí nikdo nepomohl.