Kaiserštejnský palác hostil konferenci Svoboda slova v prostředí digitálních platforem. Moderátorka prvního diskusního panelu Martina Kociánová začala tím, že si zkouší představit, jak by vypadal svět, kdyby nepřišel někdo a neřekl: „Hledej pravdu, rci pravdu, braň pravdu až do smrti“, jak by vypadal svět, ve kterém se svoboda myšlení označuje za dezinformační narativ. „Už název této konference obnáší mimo jiné také otázku, zda mají občané právo na vlastní výklad informací. Pan premiér Fiala řekl, že občané mají právo na korigované informace. A tak já věřím, že se tady třeba dnes i dozvíme telefonní číslo, kam se volá, že my o toto právo na korigované informace nestojíme,“ uvedla Martina Kociánová.
Kterou hlavní českou TV skupinu sledujete nejvíc?Anketa
Než korigovat informace je snazší sebrat volební právo
Proto by podle něj bylo vhodné říci, kdo jsou ti, co si jsou tzv. rovnější. „Vysokoškoláci? Nebo lidé, kteří projdou nějakým testem správnosti myšlení? Kdo určí, které to myšlení je správné? Jsem pro to, ať ti lidé řeknou natvrdo: ‚Ano, budeme omezovat práva lidí, určíme, které myšlenky jsou správné, která dogmata budeme v naší společnosti dodržovat a následně určíme i tresty za to, že někdo ta dogmata porušuje‘. To je jediná důsledná aplikace toho, co požadují. Tím se dostáváme k tomu, že by bylo jednodušší, kdyby se těm ‚méněcenným‘ lidem, těm ‚horším‘ lidem, kteří mají ‚nesprávné‘ názory, jimž je třeba informace korigovat, jak říká náš pan předseda vlády, sebralo volební právo. Hlasovali by jen ti ‚lepší‘ lidé a nemuselo by se dále řešit, že tu existuje skupina lidí, kterým se to nelíbí a chtějí nasměrovat stát jinam,“ konstatoval videoherní designér.
Poslanec Jiří Kobza, senátor Zdeněk Hraba a spoluzakladatel SOSp Daniel Vávra na konferenci Svoboda slova v prostředí digitálních platforem
Ale i pak by dle něj hrozilo, že by tihle lidé podrývali vládnoucí vrstvu, takže by pravděpodobně bylo třeba znovu nadefinovat to, co nesmějí udělat, a za nedodržení je patřičně trestat. „Nikdo z nás zřejmě nevolí politické představitele s představou, že budou nějak zákulisně zasahovat do šíření informací, ovlivňovat jinak než svými mediálními výstupy mediální scénu, korigovat média a podobně, a přesto se to děje. Kdo komu na to dal právo? Pokud se politikovi něco nelíbí, třeba předsedovi vlády, tak má ze své podstaty nějakou autoritu, může veřejně vystoupit a nějakou věc odsoudit, nebo naopak doporučit, nebo prosadit legislativně, má se o ní hlasovat. Jestliže ale ustaví nějakou polotajnou organizaci, zákulisně někomu posílá e-maily, něco mu nařizuje, eventuálně ho někde popotahuje nebo mu posílá doporučení, jak se má chovat v jakých situacích, tak to není příliš demokratické. Dnes se to děje,“ připomněl Daniel Vávra.
Na boji proti dezinformacím má zájem vnitro i zpravodajci
Připomněl ještě další stupeň, když je řeč o dezinformacích, a to klíčový výraz „hate speech“, nenávistný projev. „Nedávno jsem v Českém rozhlase slyšel vyloženě hate speech komentář o transsexuálech, kde autorka říkala, že je špatně umožňovat nezletilým tranzici. Před dvěma lety byl za tu stejnou věc v Kanadě zatčen a uvězněn otec, když se tomu snažil zabránit u své 14leté dcery a odmítal jí říkat synu. Byla to tehdy dezinformace a hate speech a dnes už není, takže to může být vysíláno? Ano, tehdy to bylo v Kanadě a dnes u nás, ale sociální sítě to mazaly po celém světě. Komukoli, kdo se takhle transfobně vyjádřil, byly mazány účty. A najednou to zní z Českého rozhlasu. Tak vidíme, že i definice toho, co je hate speech informace se v čase mění a mění se velmi rychle. I to samo je důkazem toho, že to nelze určit a že je špatně o něco takového se snažit a potlačovat svobodu slova, abychom vybudovali ‚lepší svět‘,“ prohlásil spoluzakladatel SOSp.
Psali jsme:
Europoslanec ODS Jan Zahradil ve svém příspěvku věnoval pozornost čtyřem vlivovým skupinám, které stojí za uměle vygenerovanou poptávkou po boji proti dezinformacím. „Tyto zájmové skupiny vytvořily dojem, že je potřeba hýbat s českým právním řádem, že je potřeba do něj vnést nějaké nové prvky, že je potřeba ho zpřísnit, utáhnout pravidla, vnést nové regulace. První skupinou, která má zájem na nových regulacích a na nových úpravách v právním řádu je byrokracie. Především jde o byrokracii spojenou se silovými složkami státu, ať už je to ministerstvo vnitra, zpravodajské služby nebo nějaké jiné organizace navázané na silové složky státu. Samozřejmě pokud by došlo k přijetí nějakých nových regulací a ke zpřísnění právního řádu, tak se pro tuto část státní byrokracie otevírá nové pole působnosti, takže je to v jejím zájmu,“ vysvětlil Jan Zahradil.
Informační válka v sobě vždy obsahuje porci dezinformací
Druhou jím identifikovanou zájmovou skupinou jsou média hlavního proudu. Třetí pak nevládní organizace a také akademická sféra. „Čtvrtou zájmovou skupinou jsou pak někteří politici, kteří cítí vhodnou příležitost, jak se vypořádat s politickou konkurencí. Já vůbec netvrdím, že dezinformace neexistují. Existovaly, existují a existovat budou. Kde existují vlivy, existují zájmy, Kde se vlivy střetávají a zájmy se střetávají, vždycky zuří informační válka. A informační válka v sobě vždycky obsahuje jistou porci dezinformací. Teď jde o to, když to tak všechno víme, jestli jsme ochotni omezovat svobodu nějakými dalšími nařízeními, nebo ne. Myslím si, že to nutné není. Proto bych se velmi bránil tomu, aby se tady zaváděly nějaké další nové regulace. Je zapotřebí se soustředit na ty čtyři vlivové skupiny, které v tom sehrávají svojí roli,“ zdůraznil europoslanec ODS.
_profil_top.jpg)
Ing. Jan Zahradil
Po něm se do diskuse zapojil poslanec hnutí ANO Patrik Nacher a úvodem vznesl otázku, kdo má monopol na to říct, co je to pravda. „Dřív to byla církev, před tím to byly totalitní režimy, kdo to bude dělat? Bude to dělat stát? Bude to nějaké oddělení na ministerstvu vnitra? Budou to dělat neziskové organizace? Kdo to bude hodnotit? Z jakého úhlu pohledu? Za mě je to velmi nebezpečné. Vždy se k tomu najde důvod, jednou je to covid, jednou válka na Ukrajině. Troufám si říci, že za chvíli to budou ta témata, která zařazuji do politické hyperkorektnosti typu gender, manželství pro stejnopohlavní páry, Istanbulská úmluva. Tam všude očekávám tenhle jednostranný tlak, kde jedni jsou ti, co říkají správné věci, to je zřejmě asi ta pravda, a druzí ti, kteří říkají ten nenarativ, odlišné názory, a to je zřejmě ta lež,“ poznamenal Patrik Nacher.
Když zalže politik na správné straně, tak jde o metaforu
Vyjmenoval čtyři různé důvody, jak opravit, když nějaký omyl, chybu, lež nebo nepravdu řekne někdo, kdo je na té správné straně. „Za prvé to ten člověk udělal proto, že tenkrát to byla pravda, která se vyvinula. Tohle se týkalo covidu. Tedy věci, které někdo říkal a někdo je zapíral a teď se ukazuje, že to je trošičku jinak. Potom další kategorie, že to není dezinformace, ale misinformace, což je také nepravdivá informace, ale ne záměrně, že někdo použil třeba chybnou fotku, omylem, nevěděl o tom. Zatímco když to použijeme my, tak je to dezinformace, kterou chceme šířit záměrně. Třetí výklad je o tom, že dotyčný politik říkal něco, co v té dané chvíli nemohl vědět nebo nemohl udělat jinak. Poslední, že nešlo o lež, ale o metaforu. Když se to týká těch, kteří hájí ‚správné‘ názory, tak se potom jejich výstup relativizuje. Naopak, když to dělají ti, kteří nemají ty ‚správné‘ názory, tak okamžitě dostávají nálepku,“ poukázal Patrik Nacher.
Poslankyně za KDU-ČSL Nina Nováková přiznala, že je na štíru skoro se vším, co si přečte z dílny Krizového informačního týmu ministerstva vnitra. „Definice některých částí z toho KRITu, na co si máme dávat pozor, jak máme komunikovat, se týkají věcí, kde pravdu prostě najít nemůžeme. Třeba z časů covidu, z hlediska hodnocení těch opatření, tam v podstatě nikdo pravdu neměl. Také pozor na to, že v legislativě se cenzura a omezení svobody slova může ocitat v úplně jiných místech toho řádu, kterým se společně budeme řídit, a to jsou seznamy. Jestliže dostaneme do úmluvy o fungování Evropské unie mezi nejtěžší zločiny to,to,to, což jsou ty seznamy, které Evropa začíná čím dál více dělat, tak to je nebezpečné. Pokud se to tam dostane, tak je to vyšší právní síla a my už automaticky o svobodu slova můžeme přijít,“ varovala Nina Nováková.
Úředníci, co tu nikdy nebyli, budou rozhodovat, jak máme žít
Na to, že nový zákon o dezinformacích by se podle premiéra Petra Fialy měl používat v případě ohrožení státu, se zaměřil poslanec Jiří Kobza. „Přitom ale o tom, jestli ohrožení existuje, nebo ne, by rozhodovala vláda se svojí většinou v parlamentu. Takže taková pojistka demokracie podle naší koalice. Tento režim se v podstatě vrací k X. správě SNB, ať už je to KRIT nebo Centrum proti hybridním hrozbám. Tyhle eufemismy mají jedno společné, a to potlačit názory. Informace, které dostáváme přes média, jsou velmi pečlivě selektovány, které smíme a které nesmíme. V Evropské unii existuje něco, co jsem nazval eurospeakem, neboť ta slova mají úplně jiný než původní význam, který by podle farazeologie měla mít. Například ‚integrace Evropy‘ znamená vzdání se samostatnosti, odevzdání pravomocí do rukou úředníků, kteří tu nikdy nebyli, ale budou rozhodovat o tom, jak tady máme žít, kdo tady s námi má žít, jaký máme mít průmysl a podobně,“ vysvětlil Jiří Kobza.
Senátor Zdeněk Hraba, který v loňském roce vystoupil z hnutí STAN, jež se podle něj stalo příliš liberálním, začal tím, proč se ve veřejném prostoru o dezinformacích tolik mluví. „Diskuse o dezinformacích se stává spíše byznysem různých neziskovek a dalších organizací, které v tom vidí byznysový potenciál. Ale regulace dezinformací naráží na problém, jak definovat, co je to dezinformace. Český Ústavní soud striktně odlišuje dvě věci, které se týkají svobody projevu, a to je skutkové tvrzení a hodnotící soud. U skutkového tvrzení lze prokázat pravdivost, nebo nepravdivost. Snad by mělo být právo ohledně dezinformací směřováno právě do této oblasti, to znamená pravdivosti a nepravdivosti. Ale už vůbec ne do hodnotících soudů. Když se podíváme na judikaturu z posledních let, tak mám pocit, že se v některých případech zaměňují hodnotící soudy a skutková tvrzení,“ pozastavil se nad tím Zdeněk Hraba, profesí advokát.
Právní úprava dezinformací bude narážet i na judikaturu ÚS
Nabídl proto přítomným malý exkurz do historie a dal v plén k uvažování, zda jde o skutkové tvrzení, nebo hodnotící soud. „A abych byl nestranný, tak zvolím citát ze Švejka: ‚Císař pán je dobytek a tuhle válku nevyhrajem‘. Je zajímavé, že ve filmu končíscéna tím, že strážník Flanderka pozvedne oči, zatímco v knize to končí dvanácti lety odsouzení za velezradu na Hradčanech, což ve filmu není. Otázka je, jaký byl záměr tvůrců, proč to tam není, protože to je poměrně důležitá informace. A je to hodnotící soud, nebo je to skutkové tvrzení? Je hodnotící soud, jak se vyjadřuje o hlavě státu, a hodnotící soud o tom, jak dopadne podle něj první světová válka?“ ptal se senátor.
„Co se týká pravdy, tak právní úprava dezinformací – a já jsem na ni zvědavý, pokud tedy vůbec doputuje do Parlamentu – bude narážet i na judikaturu Ústavního soudu. Protože Ústavní soud říká v jednom svém nálezu z roku 2014, pakliže je z povahy věci obtížné až nemožné určit, zda je určité skutkové tvrzení v souladu s objektivním stavem reality, bylo by absurdní vyžadovat po každém jednotlivci, aby jím pronášené výroky kritérium absolutní a objektivní pravdivosti vždy splňovaly. To znamená, že nelze vždy požadovat po dotyčném dle Ústavního soudu poznat absolutní pravdu. Pokud se týká úpravy dezinformací, tak jsem velmi zvědav, jak budou definovány a co to vlastně je,“ přiznal Zdeněk Hraba, podle něhož je česká právní úprava v této věci poměrně kvalitní a žádná úprava o dezinformacích potřeba není.
O co ti jde? Irituje mě, v jakém stavu se společnost nachází
Při otázkách na panelisty směřoval jeden z dotazů na Daniela Vávru, jaké to je nést kůži na trh. „Já s tím mám bohaté zkušenosti. Jeden zanícený bojovník s dezinformacemi, nebudu jmenovat, mi napsal: ‚Řekni mi, o co ti jde?‘ Zjevně – zřejmě v duchu přísloví podle sebe soudím tebe – dospěl k názoru, že mi jde o nějakou prebendu, že budu někam kandidovat, a tohle že je na to přípravná palba. Marek Španěl, můj kolega z branže a přítel, koupil Parlamentní Listy. A také se ho ptali, o co mu jde, zda mu nevadí ty nálepky, spojování a asociace. A on odpověděl, že radši bude dezolát než pokrytec. V zásadě je to otevírání Overtonova okna, které hodně otevřel Elon Musk, ač je to i pro mě kontroverzní osobnost, ačkoli ze zcela jiných důvodů než pro liberály. Tím, že některé věci říká v zásadě jako nedosažitelná osoba díky svému bohatství, legitimizuje doposud nevyslovitelné věci ve společnosti, což si myslím, že by měl být úkol jiných osobností,“ poznamenal spoluzakladatel SOSp.
Vzápětí vysvětlil, co k tomu vede jeho samotného. „To přesně dělám já, že mám jistou mediální sílu a snažím se otevírat Overtonovo okno, aby se lidé nebáli říkat věci, které říkám já. A o to mi jde, protože mě irituje, v jakém stavu se společnost nachází. Není za tím skryta žádná jiná myšlenka než nespokojenost se stavem. Důsledky toho jsou samozřejmě nepříjemné, už mě to jednou málem stálo kariéru, mezinárodně mě to kariéru už stálo. V zahraničí jsem přednášel stovkám lidí na velkých konferencích, ale to už je dávno za mnou, to už se nebude kvůli mým názorům opakovat. Teď už i v Čechách by se mnou měl někdo problém mě někam pozvat. Pro většinu českého Twitteru jsem něco mezi Putinem a Hitlerem. Ale je zajímavé, že se to naprosto nepromítá do běžného života, protože mě potkávají lidé na ulici a denně se mi stává, že mi děkují za to, co dělám,“ dodal Daniel Vávra.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
