Musa pochází z africké Gambie, je mu 16 let a nepamatuje si ani na jednoho z rodičů. Oba zemřeli, když byl velmi malý. Vychovával jej strýc, kterého považoval za svého otce. S reportérem kupodivu mluvil anglicky, i když údajně nikdy nechodil do školy. Reportérovi řekl, že od svých dvanácti let pásl strýcův dobytek. „Přes den, v noci, každý den, čtyři roky,“ řekl. Na prahu dospělosti očekával, že on a jeho sourozenci dostanou po malém kousku půdy, aby se mohli začít sami živit. „Najednou mi strýc řekl, že já nedostanu nic, protože nejsem jeho vlastní syn. … Kdybych dostal alespoň jedinou krávu. Ale on že ne, že nejsem jeho. Nemohl jsem zůstat, musel jsem odejít,“ vysvětlil.

Po tomto zážitku se prý reportér rozplakal a přiznal, že reportáž objektivní nebude.

Otec byl příliš starý a on příliš malý, aby se ubránili sousedům

Druhý ekonomický migrant Buba pochází také z Gambie, je mu 17 let a dosud pomáhal matce pěstovat rajčata, ale sousedi jim půdu sebrali. „Jeho otec byl příliš starý, aby je ubránil, a on sám byl ještě příliš malý,“ píše reportér. Matka jej poslala do Senegalu, když ale Buba viděl, že mnozí odchází do Libye, přidal se také.

Reportér upozorňuje, že slovní spojení „ekonomický migrant“ je stejně zákeřné jako „preventivní chirurgický raketový úder“, neboť vyvolává asociaci, která nás spíše vzdaluje od pravdy, než k ní přibližuje. „Za ekonomického migranta považuji toho, kdo ve své zemi umírá nebo nemá dost jídla,“ řekla Chaira Montaldová, šéfka misie Lékaři bez hranic v sicilském Pozzallu.