Byly letošní povodně Boží úděl? „Nedávám žádné hraběcí rady: V živé paměti mám zkušenosti z první povodně z roku 1997 - začaly u nás na Slezsku v předvečer svátku Mistra Jana Husa jako blesk z čistého nebe. Nečekaně, rychle a do naprosto nepřipravené situace. Kdo je pamatuje, umí ocenit dnešní připravenost a koordinaci všech pomocných složek, hasičů a vojska zvlášť. Dnešní hádky politiků o povodně, kdo, co, kde, kdy se mohlo a mělo, jsou ubohoučkým sbíráním politických bodů. Na přírodu nemáme. Příroda způsobem sobě vlastním dává najevo, že nás má dost,“ tvrdí Šilerová.
Půlka světa neví, co je uplavaný mrazák plný jídla
A pokračuje: „Akademik Charvát kdysi řekl, že příroda by si odpočinula, kdyby člověk vyhynul. A starý ovčák ve Švejkovi varuje: Příroda vám to všechno omaže o hubu. Příroda prostě není naše dojná kráva. Tím rušivým elementem v přírodě jsme my, lidé, bláhově se domnívajíce, že ji máme v rukou. V části našeho bohatého světa bychom měli myslet globálně a jednat lokálně. Je jeden svět a my nejsme jeho pupkem. I přes holínky, bahno a zatopené bazény a vyplavený nábytek máme na to, jak si pomoci. Při vší povodňové pohromě není ke škodě si uvědomit, že půlka světa neví, co je uplavaný mrazák narvaný jídlem, teplá voda na otočení kohoutku, splachovací záchod a spaní v ubytovnách na žíněnkách je pro ni luxus. Uprchlíci před válkami si musí v táboře vystačit s kýblem vody.“
Přiživující se televizáci s lopatami
„Nám se voda rozlévá, v Súdánu je sucho a hlad. Jestli, nedej Bože, bude válka, pak nebude o ropu, ale o vodu.....Základní poučení z přírodních katastrof: nic nám tady nepatří, všechno máme jen propůjčeno a jednou to odevzdáme se skládáním účtů. Ostatně v 97. roce, stejně jako letos, stálo vše na vzájemné lidské solidaritě, lidské pomoci a tvrdé dřině obyčejných, neznámých lidí. Vůči nim jsou urážlivé „příživnické“ a reklamní výstupy televizáků s lopatami,“ doplnila pro ParlamentníListy.cz biskupka.
Nečas jako Gross – to je pěna dní
V souvislosti s aktuální politickou situací může dojít i na předčasné volby. Ať už ale volby proběhnou před řádným termínem, či nikoliv, naši redakci také zajímalo, jaké povolební změny se dají čekat. „Jsem optimista z důvěry Bohu a ne ze šarád politických harcovníků. Nečas jako Gross, levice, pravice - to je pěna dní. Politici mezi sebou stále vedou duel o politické body, než skutečný dialog - při popovodňových hrátkách je to patrné. Dialog je vzájemné naslouchání si ku prospěchu věci, občas i v plodném kompromisu, nikoliv triumfování majitelů jediné pravdy nad protivníkem. Učit se dialogu je stejně náročné, jako se učit odpovědné svobodě. Zatím nám obojí moc nejde - jak v politice, tak ostatně ani v církvích, ani napříč společností,“ míní první biskupka v postkomunistické Evropě.
Za komunismu byl svět jednoduchý
Řeč byla také o tom, proč lidé dnes často vzpomínají na dobu před listopadem 1989 s nostalgií. „Kniha smíchu a zapomnění! Lidé byli mladí, svět jednoduchý, rozdělený a kdo v tom rybníku uměl chodit, tak mu nevadilo držet ústa a krok. A nechtít vědět. Raději ani myslet. Vřele doporučuji 40leté Mojžíšovo putování s lidem izraelským po poušti......Přísně o dnešku. Plné hrnce v konkurenci se svobodou,“ řekla Šilerová.
Společnost potřebuje čas, aby dospěla
Podle ní naše společnost ještě potřebuje čas na to, aby takříkajíc dospěla. „Spíš než konzum, úspěch, prachy, stres, bazény, víc a výš, jsem pro severskou „dospělou“ společnost. Duchovně kultivovanou, vyzrálou a sociálně stabilizovanou, odpovědně pracovitou a svobodnou. Nejspíš k tomu ještě potřebujeme čas. Velký dluh zde má křesťanství. A ten dluh narůstá. Sama za sebe pak mohu, co zmohu. Rezervy snad ještě jsou,“ věří biskupka.
Na dotaz ParlamentníchListů.cz, jaké jsou její prognózy pro Českou republiku do budoucna, odpovídá takto: „Nejsem věštkyně. Spekulace o budoucnosti nechám pošetilým. Stejně bude všechno jinak. Už žalmista před 3 tisíci lety vyznává, že „budoucnost není v našich rukou, Hospodine.“ Stačilo by mi, kdybychom přestali být lidmi systémů a stali se lidmi vzájemného sdílení a nesení břemen. Zacyklenost v systémech z nás dělá ony majitele zaručených pravd neochotných k dialogu. Sdílení se s druhými nás vede k tvořivé svobodě a laskavosti. Ostatně přesně tak, jak nás tomu učí povodně,“ uzavřela Šilerová.
Psali jsme:
autor: Petr Kupka
