Byly letošní povodně Boží úděl? „Nedávám žádné hraběcí rady: V živé paměti mám zkušenosti z první povodně z roku 1997 - začaly u nás na Slezsku v předvečer svátku Mistra Jana Husa jako blesk z čistého nebe. Nečekaně, rychle a do naprosto nepřipravené situace. Kdo je pamatuje, umí ocenit dnešní připravenost a koordinaci všech pomocných složek, hasičů a vojska zvlášť. Dnešní hádky politiků o povodně, kdo, co, kde, kdy se mohlo a mělo, jsou ubohoučkým sbíráním politických bodů. Na přírodu nemáme. Příroda způsobem sobě vlastním dává najevo, že nás má dost,“ tvrdí Šilerová.

Půlka světa neví, co je uplavaný mrazák plný jídla

A pokračuje: „Akademik Charvát kdysi řekl, že příroda by si odpočinula, kdyby člověk vyhynul. A starý ovčák ve Švejkovi varuje: Příroda vám to všechno omaže o hubu. Příroda prostě není naše dojná kráva. Tím rušivým elementem v přírodě jsme my, lidé, bláhově se domnívajíce, že ji máme v rukou. V části našeho bohatého světa bychom měli myslet globálně a jednat lokálně. Je jeden svět a my nejsme jeho pupkem. I přes holínky, bahno a zatopené bazény a vyplavený nábytek máme na to, jak si pomoci. Při vší povodňové pohromě není ke škodě si uvědomit, že půlka světa neví, co je uplavaný mrazák narvaný jídlem, teplá voda na otočení kohoutku, splachovací záchod a spaní v ubytovnách na žíněnkách je pro ni luxus. Uprchlíci před válkami si musí v táboře vystačit s kýblem vody.“