Deník k tomu například poznamenává, že ačkoliv zcela nepochybně obrovské množství lidí prchá před válkami v Iráku, Sýrii nebo Somálsku, kde jsou skutečně ohroženi na životech, většina z nich zůstává tak blízko k domovu, jak to jen jde. Nejčastěji v uprchlických táborech v sousedních zemích – v Jordánsku, Libanonu nebo Turecku. Pokud se tito lidé vydají tisíce kilometrů zcela bezpečnými oblastmi až do západní Evropy, je prý na místě si položit otázku, zda skutečně ještě prchají před válkou, anebo jestli jejich motivace už nejsou spíše ekonomické.

A pak jsou další imigranti, jejichž motivace jsou čistě ekonomické. Těch nejvíce využívají pašeráci přes Středozemní moře. Základem „pašovacího obchodu“ je západní část Středozemního moře, kde se vyplouvá z pobřeží Libye. „Když zemi despoticky vládl plukovník Kaddáfí, měl je pod kontrolou,“ dodává deník. Někdejší diktátor si toho prý byl dobře vědom a při jednáních s italským premiérem Berlusconim podle deníku s oblibou vyhrožoval, že „nechá Evropu zčernat“. Nyní mají pašeráci volné pole působnosti.

Dělají to prý navíc velmi jednoduše. „Migranty prostě pošlou na volné moře se základními navigačními instrukcemi a mobilním telefonem, na který pasažérům po deseti hodinách plavby pošlou kontakt na italskou pobřežní stráž,“ popisuje deník na svém webu. Pašeráci prý nabízejí imigrantům nejrůznější „balíčky služeb“, z nichž nejdrsnější je přeprava zadarmo pro nemajetné. Ti si pak v Evropě odpracovávají svůj dluh v podstatě otrockými pracemi nebo rovnou prostitucí.