„Vás proslavily hlavně akty a portréty. Já jsem si dokonce v jednom moc hezkém profilu přečetl, že jste Král aktu. Co vás přivedlo k focení toho lidského těla jako takového?“ zeptal se moderátor na začátku pořadu Prostoru X.
„Tak to bylo někde tak jako na hranici dospělosti, tak kolem těch 18 let. Měl jsem na střední umělecké škole takovou spolužačku, která byla velkou inspiraci, takže tou jsem začal,“ odpověděl umělec. „Bylo to proto, že se vám líbila?“ měl další otázku moderátor. „No samozřejmě, to je o tom, že já jsem neopustil vlastně pojem krása, nikdy jsem se ho vlastně nevzdal. Stále prožívám tu hodnotu.“ Na otázku, co je krása, odpověděl, že to je něco nepopsatelného, tak široký pojem, co neustále fúzuje a koketuje s ošklivostí.
Na otázku, zda ho baví více mužské, nebo ženské tělo, Stano odpověděl, že ho baví pouze ženské tělo. „Ty ženy, které fotíte, jde o to, vybudovat si nějaký vztah s nimi?“ byla další otázka. „To je další věc,“ začal odpovídat fotograf, „já všeobecně nemám nějaký vztah k ženám, ale k určitým životním bytostem ano, ono se to nějak pozná. Já přijdu do nějakého interiéru, nebo exteriéru. To se hned pozná, že je to typ, s kterým by se dalo něco vytvořit,“ myslí si Stano.
Inspirace pro něj je i odstřižení od reality. „Myslím si, že člověk by se měl umět podívat dozadu do historie, to já dělám, tam se kouknout na to, že to co vlastně zůstalo za hodnoty, to co má nějaký prvky věčnosti. To, co na vás dýchne jako hodnota, co zůstala. Pak ta současnost je poměrně dost chaotická, protože vy jste její součástí, nemáte takový nadhled, odstup. Já se o to pokouším, mít ho. Vidět ty věci z odstupu, nejsem ani uzavřený v médiu fotografií. Dojít do jakéhosi prvku svobody, osvobození se od určitého zmatku, chaosu, různých špatných energií a tak dále. Na základě toho, že máte nějaký svět svůj, tak když si vezmete svou historii, spojíte to s tím svým světem, kde vám jde o určité hodnoty, které chcete prosazovat, tak tím si můžete udělat ty další kroky, které chcete dělat do budoucnosti, protože to je to podstatné. Být silný a jít dopředu,“ rozvedl svou myšlenku.
Dodal však i další zajímavou myšlenku. „Já jsem se dostal do stavu, kdy jsem naprosto přesvědčený o tom, že vše, co se děje, se děje správně. Nejsem v podstatě tak úplnou součástí toho, co se děje. Cítím se tak trošku mimo,“ vysvětlil a na otázky, zda bere správně i války, ekologické krize či jiné problémy, tak odpověděl, že ano. Bere to všechno správně. Na poznámku moderátora, zda to spíš není tím, že s tím nemůže nic udělat, tak odpověděl, že je to jedno s druhým. „Vychází to z toho, že se snažím dělat hodně věcí, ale soustředím se právě na věci, které mohu dělat, ty, které nemohu přímo ovlivňovat, tak je spíš sleduji, přijímám, reflektuji je a reaguji na ně. Věřím tomu, že je to jakýsi proces,“ uvedl.
Fotogalerie: - Za klima a sněhuláky
Trošku šokoval moderátora tezí, že za komunismu si nebylo na co stěžovat. Vysvětlil to však tím, že to byli ubozí zoufalci, co dělali všechno špatně. Na narážku moderátora, že tu byli lidé, co nemohli pracovat, tvořit, byli zavření, tak odpověděl, že se ti lidé museli hodně snažit, aby je zavřeli. „Oni to nezvládali. Já jsem je nikdy nebral vážně. Vždy jsem si z toho dělal legraci. Taky jsem měl nějaký problémy, ale prostě to bylo všechno tak vypnutý,“ vysvětlil a řekl vzápětí, že nechápe ty demonstrace a stěžování si v současnosti.
„Každý z nás má do jisté míry zakódované to, že by chtěl po sobě nechat nějakou stopu, lidi co jsou nějak napojeni na vyšší smysly, tak prostě to tam je. Není to pro mě zásadní. Pro mě zásadní je to, to je trošku až fanatická představa takového tvoření, přetváření věcí, nechat se oslovit, překvapovat a vlastně v tom je určitá magie, myslím tvorbu ve velice širokým spektru. V podstatě i tohle je nějaká tvorba. My tady tvoříme nějaký rozhovor. Já bych nerad, aby nějaký můj jiný rozhovor vypadal stejně,“ odpověděl Tono Stano na otázku, zda chce po sobě něco zanechat.
„Vy jste se narodil na Slovensku. Cítíte se být Čechoslovákem?“ zazněla jedna z posledních otázek pořadu. „No já se cítím tak, že Slovensko mi uteklo někam,“ čímž pobavil moderátora. „Já jsem byl od roku 1980 v Praze, co jsem nastoupil na FAMU. Já jsem nikdy neměl tendenci sledovat média. Neměl jsem ani rádio ani televizi, ani jsem nečetl noviny. Prostě jsem byl ponořen do umění. Tam jsem prostě byl a vždycky jsem se ty důležitý věci nějak dozvěděl. Najednou mi někdo položil otázku nebo mi volal, měl jsem telefon, někdo, kdo chtěl se mnou udělat rozhovor na téma rozdělení republiky. Říkal jsem: ‚Rozdělení republiky? Jako teď, vždyť to je úplný nonsens. Něco takového snad nehrozí,‘ a oni řekli: ‚Jo, jo, jo. To hrozí, už to je na spadnutí,‘ tak mě to fakt zajímalo, tak jsem si koupil takovou tu malou televizi, co používali taxikáři v té době, tak jsem na to čuměl. Já jsem si nechal samozřejmě české občanství. V té době jsem byl přesvědčený o tom, že by se mělo všechno spojovat, a ne rozdělovat, ale když se to oddělilo, tak se to oddělilo“ řekl.
Poslední otázkou bylo, jaké má plány do budoucna. „Dokážete plánovat?“ „Jo. To teda jo. Já plánuji různé věci. Moje plány jsou užívat si tu svobodu. Všechno je to spojené s tou tvořivostí, s tím vlastně být někde, kde to je nabitý něčím, do čehož můžu vstoupit, cestování a tak. Možná udělám sérii v Pekingu. Tady mám ale spoustu plánů taky, prostě spoustu toho mám v hlavě. Já mám dokonce takovou šílenou obavu, že se budu muset asi narodit znova ještě. Snad ne jako slepice,“ zakončil rozhovor fotograf Tono Stano.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
