Nebudu zastírat, že jsem Stanislava Grosse jako politika neměl rád. Nelíbila se mi jeho politika, nelíbil se mi jeho styl. A především se mi nelíbily kauzy, kterými se ve skutečnosti reálně proslavil. Křišťálově čisté, že ani křišťálovější čistější to být nemůže – to nesmazatelně vstoupilo do dějin. A ani nyní, kdy Stanislav Gross podlehl kruté nemoci, se nezačnu připojovat k davům, které hovoří o velkém politickém talentu a dobrém premiérovi.
Jenže dnes jde o něco jiného. Jde o lidskou stránku věci, ne o tu politickou. Je spousta politiků, které nemám rád. A přeji si jejich trvalý a definitivní konec. Ale pozor – konec výslovně politický. Přeji si, aby již nadále nezastávali významné funkce, ve kterých mohou ovlivnit náš život. Ale přát někomu smrt, notabene smrt krutou, nelítostnou, smrt po těžké nemoci, která absolutně rozkládá to, co je na člověku lidské, která člověku bere poslední zbytky důstojnosti, to vyžaduje podle mého názoru až patologické poruchy osobnosti.
Ano, budu tvrdý – myslím si, že Stanislav Gross se dopustil jednání, jež je amorální a které by podle mého názoru mělo být potrestáno. Jenže – potrestáno adekvátně a spravedlivě. Opravdu je někdo toho názoru, že šmelina se má trestat smrtí? Notabene smrtí krutou, bolestivou a nemilosrdnou? A z ničeho jiného než ze šmeliny Stanislav Gross nikdy obviňován nebyl. Jak pak koresponduje tato krvelačnost s tím, že vrazi, násilníci, tedy skutečný odpad společnosti, nebezpeční šílenci si užívají komfortního hotelu jen formálně nazvaného věznice? Ba co více, já si dokonce nemyslím, že Stanislav Gross měl nutně skončit ve vězení. Měl být potrestán především majetkově.
Ale pozdě bycha honiti. Stanislava Grosse jsme potrestat nedokázali. Proč říkám my? Protože jsme to byli my. Nebo se budeme stále alibisticky schovávat za nějaké orgány, které formálně rozhodly? To my ne, to soud, to my ne, to ouřada, to my ne, to politik. Ty orgány platíme my a ty orgány rozhodují naším jménem. A tak pokud je nějaké rozhodnutí takové, že pod ním nechceme být jako občané podepsaní, pak prostě nemůžeme mlčet. Kdo se zlu nepokouší odporovat, je stejně vinen jako ten, kdo zlo páchá. A my jsme zlu neodporovali. Nebo snad fráze typu „rozsudek soudu musíme respektovat“ má být tím, co nás zbaví zodpovědnosti za jakékoliv svinstvo, protože rozhodl někdo jiný (myšleno obecně, ne jen v kontextu tohoto případu)? V tom případě jen připomínám, že Miladu Horákovou na šibenici poslal soud. Ano, rozhodl někdo jiný, ale rozhodl naším jménem…
Naše mlčení způsobilo, že Stanislav Gross se řádného, spravedlivého a adekvátního trestu nedočkal. Odešel do ústraní, odešel se věnovat své rodině a svým soukromým aktivitám. A odešel jako člověk, na kterém ulpěl stín pochybnosti, ale nikoliv stigma formální viny. Jako projev lidské malosti, omezenosti a tuposti pak působí nenávistné a žlučovité projevování radosti nad jeho závažným onemocněním, případně nad jeho smrtí. Prý boží mlýny… Když pomíjím to, že o božích mlýnech plkají nejhorší neznabozi, když pomíjím to, že často nejhorší darebáci v plném zdraví slaví devadesátku a skvělí lidé umírají mladí, pak se ptám – není dovolávání se božích mlýnů v podobě nemoci jen zakrytím toho, že světsky jsme selhali a darebáctví díky tomu darebákům prochází? Ve skutečnosti o žádné boží mlýny nejde. Jde jen o primitivní uspokojení nejnižších lidských pudů – pomstychtivosti a závisti. A jde také o naše vlastní mindráky ze stavu společnosti, kterou ovšem sami budujeme – aktivními činy či naopak pasivitou…
Nechme Stanislava Grosse v klidu spát věčným spánkem. Nejde totiž jen o něj – společně s ním trpěla také jeho rodina. A ta nyní dále trpí jeho odchodem. Nejitřeme rány – tím ovšem nemám na mysli to, že začneme Stanislava Grosse velebit a svatořečit. Ne, nechme ho spát. Zabývejme se raději aktuálními problémy. Nebo kolem sebe nevidíte až neuvěřitelné množství zla (a zlých lidí), které nás reálně ohrožuje? Nebo opětovně dovolíme zlu zvítězit a poté budeme křečovitě volat po božích mlýnech? Napněme raději své síly k tomu, abychom zlu včas zabránili a abychom učinili společnost lepší. Aby darebáctví bylo trestáno. Rychle, efektivně, adekvátně, spravedlivě. Abychom nemuseli tak moc spoléhat na nějaké imaginární boží mlýny.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Josef Myslín
