Nejsme připraveni na jinou mentalitu a pohled na svět, domnívá se starosta Černošína

V minulém volebním období jste kvůli poměrům na radnici rezignoval na mandát starosty. V uplynulých komunálních volbách jste ale s cílem rozhýbat stagnaci města nabídku kandidovat do čela radnice znovu přijal. Jak jste se však svěřil pro naše stránky, vše pro vás dopadlo tak trochu mimo plán. Rozumím tomu správně, že jste neočekával vítězství? A prozradíte nám, jak jste si tedy svou kandidaturu představoval?

Já jsem si svoji kandidaturu nepředstavoval vůbec. Předešlá volební období jsem spolupracoval s lidmi, kteří měli jasno, kam by se mělo město ubírat. Měli jsme sjednocené názory a hlavně jsme si věřili. Ve volebním období, kdy jsem rezignoval, to přestalo fungovat a všechno se bude dělat lépe a bude se šetřit. Ono šetřit je správné, ale musí to být také na správných místech. A hlavně nic není jen černé a bílé. Odešel jsem celkem v pohodě, nebyl jsem naštvaný ani uražený. Ale nemohl jsem to dělat tak, jak jsem to cítil. Starostování není zaměstnání, ale tak trochu poslání. Rok jsem si čistil hlavu a pak jsem si našel povolání, které mě bavilo, kde byl dobrý kolektiv a mohl jsem poměrně samostatně tvořit věci, jež měly smysl, a bylo po mně něco vidět. Nebyl důvod znovu naskočit do městského vlaku. Nakonec dopadlo vše mimo plán a po několika předvolebních setkáních jsem se uvolil jít na kandidátku. Nu a bylo na půl hotovo. Pak už to bylo jen na skladbě zvolených zastupitelů a věcí jednání. Nebyl jsem jediný kandidát na post starosty, ale hlas lidu asi udělal své.

Jakým způsobem se zastavení vývoje, o němž hovoříte, podepsalo na samotném městě?

Nemohu říci, že by se vývoj v Černošíně zastavil. To by nebyla pravda. Každý je nahraditelný. Ale každá výměna starosty s sebou nese svá negativa. Práce starostů nemají vyhraněnou, ohraničenou působnost. Nejsou pevně stanoveny mantinely a podstatná část jejich práce je improvizace, kde je nutné mnohdy okamžitě reagovat na vzniklou situaci a nést svou kůži na trh. Starosta není všemocný, ale slouží obci. Plní vůli rady a zastupitelstva. Starosta je od toho, aby se staral. A celkový rozhled a kontakty se nezískají den ze dne. A pokud dojde ještě ke dvojité výměně v krátkém časovém období po sobě, tak to někde musí být vidět. Každý nově příchozí se snaží svou práci dělat co nejlépe. Pamatuji se na slova jednoho kolegy z počátků mé éry, který mi dal radu. „Nech mašinu běžet. V dobré vůli tady přitáhneš šroubek, naopak tady ho povolíš a bude to mít za následek, že se ti ten stroj zastaví.“ Šetřilo se, což není jistě špatně, ale na druhé straně se toho zase tolik neudělalo. Nemám rád peníze, které bezúčelně leží a netvoří hodnoty.

Jak konkrétně budete chtít Černošín ze stagnace vytáhnout?

Stagnace není asi to správné slovo. Jen se nesmí hledat důvod, proč to nejde, a naopak se snažit dosáhnout největší možnou efektivitu za daných podmínek v rámci daných směrnic a zákonů. Není potřeba komplikovat a vytvářet živnou půdu problémům, ale naopak jít přímou cestou. Mít jasno, čeho chci dosáhnout, a vidět dopředu souvislosti do sebe zapadající. Vše je o chuti a nápadech, co smysluplného realizovat. Hledat možnosti v rámci nejmenšího odporu. Je známo, že příprava projektu často bývá delší než samotná realizace. A pravdivé rčení říká, že připravenému přeje štěstí. Proto je současným cílem připravit co nejvíce akcí, které se dají ve vhodné situaci a době použít. Je třeba naslouchat hlasu lidu, a pokud jsou alespoň trochu rozumné, tak z nich vytěžit podstatu a vše zapracovat do dalšího plánu rozvoje. Vše má svůj čas.

Jaká nejdůležitější rozhodnutí jsou nyní před vámi?

Každé rozhodnutí z pozice starosty je důležité, protože jste všem na očích. Já osobně chci veškerá svá rozhodnutí podřídit tomu, abych mohl v klidu a s čistým svědomím jít po ulici, potkat se s přáteli, podat jim ruku a mít s nimi o čem mluvit. Ne vše je o práci a starostech. A těch důležitých věcí ze strany investic a zdárného chodu města je tolik, že je v nedohlednu doba, kdy bych si mohl říci, že není co dělat.

Vy sám jste místním rodákem a podle vašich slov byste zde chtěl také dožít. Co se budete jako starosta snažit udělat proto, aby toto přání sdílelo více občanů, a neměli tak potřebu v průběhu života odcházet jinam?

Já si myslím, že to je trochu v srdíčku. Jsem tady doma a jistě bude z mojí strany snaha o to, aby se všichni Černošínští tady cítili také tak. Dějiny novodobého Černošína se datují do roku 1946, kdy došlo k novému osídlení po odsunutých německých obyvatelích. Věřím tomu, že naše děti už ten vztah sounáležitosti k tomuto místu mají. Jsme malé městečko, ale doba zkracování vzdáleností již dávno nastala a dojíždění za prací přestává být černou můrou. Nemůžeme se vyrovnat občanskou vybaveností velkým městům, ale začínají se ctít i jiné hodnoty, které se ve velkých městech dávno vytratily. Je pravda, že si tady skoro vidíme do talíře, ale nejsme anonymní. A ti, kdo přicházejí a odcházejí, se podle mého stále hledají. Každý si to své postavení musí srovnat sám a být doma tam, kde se mu líbí. Někdy stačí soused, se kterým nenajdete společnou řeč, a je lepší se odstěhovat. A moje troška do mlýna je ta, že se snažím být v kontaktu se všemi a nedělat rozdíly. Naslouchat a snažit se pomoci, kde je třeba.

O problémech s přistěhovalci jsme spolu již hovořili. Vzhledem k tomu, že jde ale o stále rezonující téma, zeptám se na závěr na váš názor na povinné kvóty pro přijímání uprchlíků. Jaké podle vás mohou mít důsledky za předpokladu, že budou přijaty? Jde o nejlepší řešení v rámci současné tíživé situace, nebo se naopak obáváte eskalace napětí v těchto zemích?

To, že se striktně něco nařizovalo, máme už za sebou. Zrovna tak bych neviděl nějaké příděly a povinná nařízení kolik a za kolik. Je to velice citlivé téma a nežijeme ve společnosti bez morálních kreditů. Jen je ještě třeba hledat odpověď na druhou otázku, zda jsme schopni tyto lidi začlenit do společnosti, aby se na ně nepohlíželo jako na příživníky. Nejsem si jistý, zda jsme připraveni na jinou mentalitu a pohled na svět, který je tolik vzdálen našemu standardu. Myslím si, že v mnoha případech nepůjde ze strany uprchlíků jen o strach o životy, ale o vidinu podstatného vylepšení sociálních a finančních podmínek. A vůbec se mi nechce domýšlet kriminalita.

V sobotu 13. června se konal pietní akt u pomníku obětí první světové války u Černošína. Na co bychom podle vás s tímto výročím neměli zapomínat?

Veškeré války vznikají v podstatě z touhy po moci, majetku a nadvlády zainteresovaných úzkých skupin lidí. Podstatnou roli tam hrají zdroj potravin, nerostné suroviny a hodnoty, které mimo jiné nazýváme penězi. Hovoříme o nevinných obětech, které jdou ruku v ruce s těmito aktivitami. Na ty by se nemělo zapomínat. Mnoho se o tom napíše a vznikají balasty, které se snaží tyto skutečnosti zakrýt. Neměli bychom zapomínat na podstatu vzniku těchto výročí a říkat si pravdu do očí. Vše je jen o domluvě mezi lidmi, a protože žijeme v době, kdy jsme k tomu ještě nedozráli, budou se opakovat snahy jedinců nebo skupin i nadále.

Když vidíte aktuální dění ve světě, nemáte obavu, že válka může přijít znovu?

Hodnota času je relativní a je to podobné jako přemýšlet o velikosti vesmíru. Ale to bych se v podstatě vracel k předešlé otázce. Nikdy neříkejme nikdy a snažme se dělat to, co je z našeho vnitřního pohledu správné. Válčilo se v každých dobách. Ať už to byly války lokální anebo světové. Vidina budoucnosti není jistě kreslena v růžových barvách a podsouvá se nám názor nevyhnutelnosti nějakého možného konfliktu. Bude – nebude. Číst z kávové sedliny neumím. Bude dobré vyvíjet snahy, aby se udělalo vše dostupné, co je v našich možnostech, aby byl nastaven stav klidu a společného jednání vedoucí ke zklidnění rozbouřených emocí.