Hlavním důvodem, proč se Vodseďálek začal o Humanitárni kongres zajímat, bylo to, že je podle něj tato akce naprosto ojedinělá. „Jako student jsem tu měl možnost setkat se s řediteli a vedoucími sekcí největších humanitárních organizací v České republice, ať už to jsou Lékaři bez hranic a Pavel Gruber, či Člověk v tísni a Marek Štys,“ řekl Vodseďálek v rozhovoru pro server Student.e15.cz.

O humanitární témata by se podle slov Vodseďálka mělo v dnešní době zajímat více lidí, protože nikdy nevědí, kdy se jich mohou dotýkat. „Jako příklad uvedu záplavy v roce 1997 na Moravě či v roce 2010 v Čechách. To jsou příklady, kdy se humanitární práce dostala tak blízko k lidem v bezpečné střední Evropě, že to poukázalo na jejich neznalost. Lidé nevěděli, na koho se obrátit. Naštěstí máme v České republice skvěle propracovaný integrovaný záchranný systém a zběhlé humanitární organizace,“ upřesnil.

V současnosti je humanitární práce natolik profesionalizovaná, že v ní dobrovolnictví pomalu ztrácejí místo. „Práce neziskové organizace zahrnuje neskutečné množství byrokracie, vyjednávání, domlouvání. A na to všechno jsou potřeba dobrovolníci,“ říká Vodseďálek a dodává, že nejčastější způsob, jakým se lidé do humanitárních organizací dostanou, je práce na centrále jako dobrovolníci.