V roce 1990, když se otočil vítr, odjel Rudolf Jindrák symbolicky zakládat generální konzulát do Mnichova, který komunisté zavřeli jako jeden z prvních těsně po únoru 1948. „Bylo to obrovské dobrodružství, dva měsíce jsem spal na zemi ve spacáku v pronajaté místnosti, chodil jsem telefonovat do budky, protože nebyly mobily. Dělala se hlavně konzulární agenda, ale v Mnichově nelze nedělat politickou agendu, i s ohledem na minulost. Do Prahy jsem se vrátil jako ředitel odboru pro střední Evropu a začala důležitá etapa vyjednávání Česko-německé deklarace,“ zavzpomínal diplomat.
Na otázku Stanislava Novotného, zda je se zněním tehdejšího dokumentu, který vzbudil mnoho vášní, spokojen, diplomat odpověděl… diplomaticky: „Musíš si dát na misky vah pro a proti, vždy se to nějak vyvažuje. Mohli bychom být v pozici Polska a Řecka, mohli bychom na sebe hrozit přes hranice, tím, že budeme vyžadovat vzájemně reparace a připomínat si minulost. My jsme to uzavírali právě s ambicí ty vztahy nezatěžovat otázkami z minulosti. V té době jsme navíc vstupovali do EU a NATO, a Američané nám tehdy říkali, že pokud chceme být v NATO, musíme si srovnat vztahy se sousedy. Myslím, že nás to neomezuje. V některých věcech jsme mohli být důraznější, ale přece jen Německo je velkým partnerem, jsme na něm ekonomicky závislí, tak jsme museli udělat nějaký kompromis.“
Když už byla řeč o českém vstupu do Evropské unie, Rudolf Jindrák poznamenal: „Nechci jmenovat, ale někdy bychom se měli vrátit k našim vyjednáváním s EU, jak probíhala ta jednání, jak byly nastaveny podmínky, zda na nás byl vyvíjen tlak. Já o tom něco vím, ale myslím si, že ještě nenastal ten správný čas o tom mluvit konkrétně.“
Jednou ze štací pana Jindráka bylo i „velvyslancování“ v Maďarsku, kde se spřátelil s nynějším maďarským premiérem Viktorem Orbánem. „My jsme se s Viktorem seznámili, byli jsme v Budapešti skoro sousedi. On je o rok starší než já, bylo mi tehdy 34 let, jemu 35. Manželky se poznaly. Vážím si ho jako úspěšného a výrazného politika, který má vizi, a vede zemi z marasmu.“ Důležitá je podle elitního diplomata „personální mapa“, tedy jakási síť kontaktů a povědomí o tom, na koho je možné se v té které zemi obrátit, kdo je nám nakloněn. „Nejčerstvější zkušenost mám třeba s návštěvou německého ministra vnitra Horsta Seehofera, se kterým jsme kdysi dělali tu normalizaci česko-německých vztahů. Vedli jsme velice vřelý rozhovor. Úplně poznáte, že fungujete na stejné vlnové délce. To je spojenec České republiky, i když je ministr vnitra v Německu.“ Tento politik mimochodem například v „migrační krizi“ stál a stojí v ostré opozici vůči kancléřce Angele Merkelové.
Fotogalerie: - EU volby se blíží
Důležité je i v politice a diplomacii používat selský rozum. Ten Rudolf Jindrák má i proto, že vyrůstal v selské rodině. „Měli jsme hospodářství a dobytek. Naučilo mě to hodně tvrdě pracovat. Vstával jsem ke kravám ve 3 ráno, na pátou jsem jel do Prahy do práce na ministerstvo, pak zase spěchal domů… Nedokážu si představit hezčí pocit, než když je oseté pole a v maštali jsou podestlané krávy a vše je hotové. Tradice ale mizí…“
Česká republika by podle pana Jindráka měla lépe využívat svou středoevropskou pozici, a jak poznamenal Stanislav Novotný, býti jakýmsi mostem. „Ale neměli bychom jím být za každou cenu, nedělat revoluce na Ukrajině ani jinde. Jsme schopní vyjednávači a prostředníci, ale nemáme letadlové lodě. Do toho nám nic není,“ říká Rudolf Jindrák. A dodal: „Pořád mluvíme o národních zájmech, ale my je ani neumíme definovat, je to naprostá impotence. Můj národní zájem je ten, že budou lidi spokojení a žít ve svobodné zemi. Aby mohli svobodně říkat, co si myslí, a nebát se toho, že mě za to někde někdo bude šikanovat. Bohužel stát dělá vše proto, aby tu svobodu osekával. Čím dál víc.“
Anketa
Která ze stran tvořící (či podporující) vládu razí nejrozumnější politiku?
64%
3%
18%
hlasovalo: 12247 lidí
Diplomatovi velmi vadí též servilita, se kterou Česká republika často přistupuje k okolnímu světu. „Mně na tom vždy vadila ta role užitečných idiotů. Ti, co nejvíc křičí, že musíme dodržovat sankce, na tom nejvíc profitují. Oni trh uzavřeli sankcemi, ale dostanou se tam jinou cestou, obejdou to, protože jsou silnější.“
Nedávno se společně s prezidentem Zemanem setkal se šéfem technologické firmy Huawei, která je ve střetu a ve středu obchodní války Číny a Spojených států amerických. Nejde podle něj o nic jiného než o peníze. „Pokud by se americké koncerny nepodílely na přebudování 5G sítí, četl jsem studii, podle které by to byla ztráta 500 miliard dolarů pro americký rozpočet. A druhý údaj je, to nám říkal majitel Huawei, že na výzkumu uvnitř jejich firmy pracuje 66 000 lidí. Která firma západní má desetitisíce lidí ve výzkumu? Samozřejmě, ani jedna. Je to jen konkurenční boj. Byznys. Nic jiného. A z nás někdo dělá pitomce.“
Na to jsme zvyklí. Stanislav Novotný připomněl fakt, že dnes již bývalá britská premiérka Theresa Mayová odvolala ministra obrany za to, že prozradil, že Británie má s Huawei tajnou dohodu o podílení se na britských sítích… Tolik k západnímu pokrytectví. „Myslíme si, jak je všechno složité, ale ta vysvětlení jsou mnohdy jednoduchá, jen je třeba vidět a uvědomit si souvislosti,“ komentuje to Rudolf Jindrák, který se rozpovídal o české zahraniční politice a mezinárodním právu. „Dnes odpoledne jsem seděl s vysoce postaveným srbským diplomatem, protože chystáme cestu prezidenta do Bělehradu v září. To odpoledne jsem se styděl. Nechali jsme se tenkrát zneužít,“ připomněl jednu ze zásadních válek NATO, které rozbilo Jugoslávii. „Zničili jsme svou historickou blízkost k srbskému národu, kontinuitu. Tam nešlo o to, že paní Albrightová zavolala někomu a že se tady z toho všichni nechci říct co, to je myslím špatně. To se nám bude dlouho vracet.“
Na jedné přednášce dostal ředitel zahraničního odboru kanceláře prezidenta republiky otázku, v čem vidí největší problém současného světa z hlediska zahraničněpolitického. „První je krize hodnot, přestali jsme věřit v Pánaboha a ve spravedlnost, a druhý je krize multilateralismu, který se stavěl 100 let. My jsme z nějakého společenství uhlí a oceli udělali moloch, který není schopen mít ani pud sebezáchovy.“ A řádně zkritizoval také řešení situace v Iráku či Libyi, což byl po zničení Jugoslávie další akt svévolné agrese ze strany NATO.
Fotogalerie: - Proti NATO
Na otázku, zda jsme vůbec schopni prosazovat nějaké národní zájmy a ambice v zahraniční politice, diplomat odpověděl. „Účastním se mnohých kulatých stolů, nechci to nijak shazovat, ale mnohdy je to dost k ničemu. Úzká skupina lidí s rozhodovací pravomocí je uzavřena ve svém jediném názoru a nepřipustí jiný. Dnes tu máme novou generaci lidí, nic proti nim, třicátníci a pětatřicátníci, kteří prošli bruselskou mašinérií, think tanky, různí ti asistenti asistentů… (…) V Bruselu lidi odpovědnost nepociťují.“
V poslední části pořadu se jedna z posluchaček zeptala na problémy s Německem ohledně přetěžovaní rozvodné sítě „zelenou“ elektřinou. Rudolf Jindrák odpověděl: „Je to čím dál aktuálnější. Jak Německo pořád zelená, a bude zelenat dál, bude znamenat velký problém. Budou vyvíjet velký tlak na ukončení našeho jaderného programu, protože jejich zelená energie nebude konkurenceschopná. Budou dělat větší tlak a víc to vyostřovat.“ Plíživý konflikt s Německem je podle něj v této oblasti nevyhnutelný.
Moderátor připomněl, že jsme museli postavit za dvě miliardy korun měřič elektrické energie v Hradci Králové, aby nám nezkolabovala síť. „To byla velmi těžká etapa pro mě. Žil jsem v naivní iluzi, že někdo, kdo sem posílá proud, musí platit tranzitní poplatky. Ale neplatí. Museli jsme tento transformátor postavit a vracíme proud zpátky kvůli hrozícímu blackoutu, je to jako z blbého ruského filmu,“ komentoval to Rudolf Jindrák. „Navíc považuji za velké selhání lidstva, že nejsme schopni skladovat elektrickou energii, což jsme od Tesly a začátku 20. století mohli býti schopni vymyslet.“
Řeč padla i na další problémy v Německu. Stanislav Novotný zmínil transporty migrantů do Německa, kteří jsou přiváženi tajnými letadly s vypnutými transpondéry. „Já si nedělám iluze, že tyto věci běží. Je to na jedné straně hůře prokazatelné, na straně druhé dnes se v letovém provozu nic neutají. Mně tam vadí i to, to se hodně medializovalo v Německu, že z německého území vzlétají americké drony, které zasahují proti někomu někde bez jakéhokoli mandátu a souhlasu té země.
Na druhou stranu, to málokdo ví, a teď se na mě asi budou němečtí přátelé zlobit, ale Německo není plně suverénní země, nemá ani vlastní ústavu, má základní zákon. Podstata Německa je založena na Postupimské dohodě, zjednodušeně řečeno. Jsem zneklidněn tím, co se tam děje. Není v našem zájmu, aby Německo nefungovalo.“
Pořad Na prahu změn, který si můžete poslechnout zde, každý týden poslouchá a shrnuje Milan Vidlák, šéfredaktor, vydavatel a jediný autor časopisu Šifra. Nezávislý měsíčník vychází v tištěné i digitální podobě, www.casopis-sifra.cz
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
