Advokát Tomáš Nielsen pro ParlamentníListy.cz poznamenává, že i když jsme si zvykli nazývat vztah mezi veřejnoprávním médiem a plátci poplatků za jeho provoz „koncesionářským“, ve skutečnosti lidé tyto poplatky platí proto, že jim to ukládá zákon.

Po novele prosazené ministrem Baxou mnozí mediální experti ParlamentnímListům.cz uvedli, že platební povinnost je nastavena tak široce, že se v podstatě nejedná o platbu za přístroj (což je princip koncese), ale o daň, které podléhá drtivá většina obyvatel.

V této logice lze tedy peníze vybrané od koncesionářů skutečně považovat za „veřejné prostředky“. Vědomi jsou si toho i zákonodárci, kteří se momentálně snaží podřídit hospodaření České televize a Českého rozhlasu kontrolní pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu, který dle zákona „vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu“.