Kdo je vám sympatičtější?Anketa
Na dalších jeho typicky barevných stranách najde čtenář desítky výpovědí přeživších. Pamětníků, účastníků. Vojáků i civilistů.
„Jednoho dne, když pomáhala převézt zraněného vojáka přes rozbouřený Dněpr, zlomilo se jí pádlo, a tak veslovala v ledové vodě holýma rukama. V prstech dodnes pociťuje takovou bolest, že pro úlevu dostává do všech kloubů injekce," stojí vedle výrazné fotografie pětadevadesátileté Mariji Rochlinové, bývalé sovětské zdravotnice. Právě ta pro americký časopis uvedla, že jsou věci, na které nelze zapomenout, ačkoli by chtěla. Týkají se válečných hrůz.
„Pak jsou vzpomínky, jež se Marija Rochlinová snaží zapomenout, ale nemůže; na horkost střev umírajícího vojáka, když se snažila zatlačit mu je zpět do břicha. Nebo na Valentinu, také zdravotnici, znásilněnou a zabitou Němci, kteří jí uřízli prsa. „Nedokážu jim odpustit, co udělali a co jsem viděla," uvádí pro National Geographic.
Část vzpomínek je věnována také Afroameričanům, pilotům, kteří se školili v alabamském městě Tuskegee. Jedním z nich byl také Harry T. Stewart, jr., americký letec. Jak uvedl, „nikdy neočekával, že spatří, jak jsou Tuskegee Airmen oceňováni v muzeích a na památnících a jak jsou zaznamenáváni v historických knihách“.
„Nikdy jsem neměla příležitost jí poděkovat," říká na stránkách časopisu Jeannine Burková. Tu otec jednoho dne přivedl do bytu bruselské křesťanky. Zůstala u ní ukryta do roku 1944. Otec byl následně zatčen a později zplynován v Osvětimi.
Magazín přináší rovněž několik vzpomínek příslušníků německé armády. Jedním z nich je Wilhelm Simonsohn. Ten uvedl, že si stále pamatuje zápach rozkládajících se těl uvízlých pod troskami. Německý pilot zažil německou invazi Polska. „Všechna ta hořící města ze mne udělala pacifistu. A jak míjejí roky, jsem jím stále více," uzavírá.
Květnové vydání slavného magazínu, z něhož naše redakce citovala, je právě v prodeji.
autor: Tomáš A. Nový