Prvními diskutovanými tématy byly eventuální vojenský zásah proti Islámskému státu a možné zapojení české armády do takové akce. Miroslav Lidinský řekl, že se Česká republika určitě mnohonárodnostní operace účastnit má, protože disponuje velkým množstvím specialistů, kteří se na takové akci mohou podílet. Podle Lidinského je zlu Islámského státu třeba jednoznačně čelit zvlášť s ohledem na tragické útoky v Paříži. Jiný názor prezentoval Jiří Vítek, podle kterého by se Česko nemělo účastnit války, která není naše, a pokud jde o vyslání nemocnice nebo chemiků, nemá taková akce žádný význam a česká armáda by se podle něj měla soustředit hlavně na ochranu našich hranic.
Vojenský odborník Ivo Musil naopak podpořil názor Miroslava Lidinského a uvedl, že bychom se akce měli účastnit za aktivního použití bojových jednotek. „Vojáci musejí aktivně bojovat, pak mohou nastoupit chemici nebo nemocnice. Pokud vidíme absolutní zlo, jako je Islámský stát, měli bychom umět něco obětovat,“ řekl Ivo Musil. Podle Dana Kresy tak jako tak jsme stejně jako západní svět ve válce s Islámským státem. Naděje intervence v místě konfliktů v Sýrii a Iráku ale musí být založena na dohodě mezi Západem, Ruskem a společenstvím arabských států. „Jsem pro takovou intervenci, kdy se všechny tyto subjekty dohodnou. Musí být ale také jasno, co chceme po porážce IS vybudovat,“ uvedl Dan Kresa.
Společná evropská armáda je nesmysl
Diskuse se pak obrátila k tématu společných ozbrojených sil Evropské unie. Podle Dana Kresy je takový nápad nesmyslný, protože armáda má patřit národnímu státu a Evropská unie není demokratická organizace. „V NATO se o vyslání svých vojsk na misi členové rozhodují dobrovolně, svěřit naše vojáky do rukou bruselských byrokratů je nesmysl,“ uvedl Kresa. Ivo Musil upřesnil, že vojenský štáb EU již existuje a Česká republika vyčleňuje jednotky pro pohotovost, EU je tedy schopná vést vojenské operace. Musil se ale domnívá, že budovat společné vojenské jednotky je neefektivní a nejde o životaschopný koncept. Podle Jiřího Vítka nemá smysl vytvářet paralelní vojenské struktury k NATO, ale je třeba posílit zpravodajské služby a prohloubit vzájemnou spolupráci.
I podle Miroslava Lidinského je budování evropských vojenských struktur zbytečné a je utopií vytvářet složité struktury, aby vzniklo něco, co nebude mít praktické využití. Kritizoval také Brusel, který dnes není schopen zajistit vnější obranu Schengenu. V této souvislosti řekl, že je důležité, jak se zachová Česká republika v imigrační vlně, která bude příští rok kulminovat. „Musíme se podívat na naše prostředky k ochraně hranic a přimět vládu, aby uvažovala o opatřeních jako v Maďarsku,“ řekl Lidinský.
Neutralita pro nás není řešením
V dalším tematickém bloku se panelisté vyjadřovali k myšlence neutrality České republiky. Jiří Vítek uvedl, že neutralitu mají zakotvenou v konceptu strany Patrioti ČR. „Václav Havel měl šanci prohlásit náš stát za neutrální a všichni by mu tehdy tleskali. Jsme pro to, aby se aspoň o naší neutralitě začalo diskutovat. Musejí ji ovšem respektovat sousedé, příkladem může být Rakousko. Naše chlapce a děvčata by pak ale čekal alespoň půlroční vojenský výcvik jako v Rakousku,“ řekl Vítek.
Odpůrcem české neutrality byl v debatě Ivo Musil, podle nějž neutralita pro Česko není volbou a navíc nám ji nikdo nenabízí. Také Miroslav Lidinský tvrdí, že neutralita není pro nás řešením: „Z ekonomického pohledu by neutralita pro stát mohla mít nedozírné následky. Na Ukrajině jsme viděli, jak lze chirurgicky využít vojenskou operaci na zabrání území. Slovensko mělo daleko větší obavy než jiné státy, když se začala Ukrajina měnit v bojovou zónu, a ocenilo, že má zajištěnou obranu. Z ekonomického hlediska je dobré, aby ČR patřila do nějakého svazku s kolektivní obranou.“
Jiří Vítek
Zahraniční mise jsou užitečné
Moderátor pak diskutujícím položil otázku, zda k úkolům našich ozbrojených sil patří účast v zahraničních misích a jestli vadí, když takové operace nemají posvěcení Rady bezpečnosti OSN. Ivo Musil se domnívá, že použití českých ozbrojených sil v zahraničí je jednoznačně pozitivní. „Zažili jsme od 40. do konce 80. let dvě generace vojáků, kteří nikdy prakticky nebojovali. Od 90. jsme si to naopak vyzkoušeli ve válce v Zálivu, na Balkáně, a kdo z vojáků chtěl, strávil dvacet let v operacích. Dnes víme, že vojáci, kteří tím prošli, jsou schopni za vlast bojovat,“ řekl Ivo Musil a zpochybnil roli OSN, která se podle něj jako organizace přežila a na její souhlas s operacemi není nutné čekat.
I podle Miroslava Lidinského je OSN zbytečná a bezzubá organizace, která nemá mandát na to, aby nařídila stabilizační operaci, dlouholetý problém v Sýrii je toho dokladem. Lidinský se účastnil mise v Afghánistánu, kde podle něj největší tíhu akce nesly americké, britské a kanadské jednotky a jejich účast byla v daných zemích vnímána velmi pozitivně. „Například britská veřejnost za účast svých vojáků byla vděčná, protože si lidé uvědomovali, že práce venku znamená klid doma. I americká veřejnost to tak chápe. Jestli bychom se měli účastnit úkolů v zahraničí, jsem rozhodně pro,“ uvedl Lidinský.
Musíme se umět bránit proti všem
Panelisté také řešili otázku potenciálního nepřítele, jemuž by naši vojáci v budoucnosti mohli čelit. Jiří Vítek řekl, že všechny konflikty v Evropě za posledních třicet let byly postaveny na „rozmrazování“ starých křivd. Do budoucna tak může být naším nepřítelem třeba Polsko kvůli Těšínsku. „V současnosti je ale nepřítelem číslo jedna Saúdská Arábie, která financuje terorismus. Její taktika začala před dvaceti lety v Bosně, kde postavila mešity, a dnes je Bosna už tak extrémní, že se tam konají svatby v mešitách. Musíme být ale připraveni bránit se proti všem,“ řekl Jiří Vítek.
Podle Miroslava Lidinského je nepřítelem každý, kdo má zájem na tom, aby byla Evropa nestabilní. „Pokud se dnes budeme bavit o tom, jestli bojovat, pak musíme bojovat hlavně na politické scéně, aby naše armáda nemusela v budoucnosti bojovat na našem území. Jak to dnes nastavíme, takové budeme mít za padesát let výsledky. Armáda by teď měla být na hranicích a personálně podporovat policii, která nestíhá příhraniční úkoly. Už dávno tam také mohly být aktivní zálohy. Armáda by měla plnit dávno úkoly společně s policií, aby jednou nemusel být vyhlášen výjimečný stav jako ve Francii,“ řekl Lidinský. Také Ivo Musil míní, že největším nepřítelem je ten, kdo nám nedovoluje bránit naši zemi. Podle něj nemáme vládu, která by zavelela, aby policie a armáda bránily hranice, a o úroveň výše v Evropské unii není nikdo, kdo by zabezpečil vnější hranice.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Dana Černá
