„U pečiva si už zvykli dát občas vstřícnější cenu,“ konstatuje jedna starší důchodkyně, „Ale pořád je to hodně a zbytek nasypou do pytlů, aby se to raději moc nevidělo, a jde to do kontejneru.“ 

Teplý odpad

V hypermarketu Albert mají teplý bufet. Grilovací tyčinky, grilované nebo pečené kuře, holandský řízek s bramborem, Nebudeme nyní hlídat, že v tom „holanďanovi“ je povětšinou jen strouhanka a pár desítek procent masa. „Už to sleduju dost dlouho,“ říká starší pán o holi. „Nevím proč, ale mají tu hlavně celá kuřata nebo dvě stehýnka. Půlku jsem tu prakticky neviděl. Nebudu přece kupovat celé kuře za pomalu dvě stovky, když jsme v rodině dva a ta půlka je maximum. I cenově. A pak něco zbyde. Občas tu vidíte i několik kuřat. A nezlevní se. Putují do kontejneru. Že by si něco odkoupili „za mrzký peníz“ zaměstnanci, na to se nehraje. Prostě udeří večer a už to jde do kontejneru. A ještě zvláštního, aby se do něj nikdo nemohl dostat. A šup s ním provozovateli odpadů a následně na skládku. „Hygiena by se potentočkovala, kdyby něco takového povolila,“ řekla nám pod podmínkou mlčenlivosti jedna z prodavaček. „Tady to máme teplé půl dne a co by se stalo, kdyby se něco rozdalo lidem bez domova.“

Ti si musí nechat zajít chuť. I když občas krouží kolem, ale to se spíš snaží, aby jim někdo něco koupil. Ale za plnou cenu třeba jen půl hodiny do zavíračky? Ani náhodou…