Pro své pravidelné mediální hodnocení tentokrát získal Petr Žantovský inspiraci na internetu. „Ve středu napsal Ondřej Neff na svého Neviditelného psa velice zajímavou, možná pro mnohé nečekanou, glosu o manipulaci v médiích. To je záležitost, která se většinou probírá na jiném typu médií, než je Neviditelný pes, což je součást lidovek a průkopník mezi internetovými servery, takový internetový mainstream, a tak byl vždy vnímán. Ale najednou se Ondřej Neff pustil do tématu, které většinou čteme na Parlamentních listech, Prvních zprávách nebo někde jinde, a to je právě ta manipulace v médiích. Já už jsem před časem upozorňoval na to, že se Ondřej Neff, mimochodem také laureát Krameriovy ceny právě za internetovou žurnalistiku, docela zajímavě vyjadřuje k novým nápadům na internetovém poli,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Příkladem budiž, jak se před časem velice silně vyjadřoval k tomu, jakým způsobem regulovat, či neregulovat diskuse pod články na webových serverech. „Měl k tomu nějaké náměty, s nimiž se třeba nemuselo souhlasit, ale bylo to minimálně slovo do pranice a bylo o čem diskutovat. Nu a teď nám tady pan Neff naprosto brutálně a natvrdo říká, že naše média jsou manipulativní, a to včetně veřejnoprávních, což jsou slova, která by od něj člověk úplně nečekal a která si zaslouží potlesk a pod tím podepsání. Uvádí příklady většinou mimo politickou scénu, ale podstatný je ten posun, že se postupně začíná obecněji i v tom mainstreamovějším prostředí vnímat, že na poli českých médií není všechno v pořádku a že skutečně si zejména ta tradiční média zadělávají na velké problémy tím, jakým způsobem manipulují skutečnost,“ upozorňuje mediální analytik.
Většina mainstreamu se chová jako propagandisté jedné strany
Ondřej Neff v textu zmiňuje, že také z veřejnoprávního média teče manipulace jako voda z děravého hrnce. „Dále píše o tom, že se z internetových médií valí na konzumenty i profesionálně cílená propaganda a v tomto směru vynikají Rusové. Ale já bych ho doplnil o řadu webových prostředí typu Svobodné fórum a podobně, která určitě nemají nic společného s Ruskem, a přesto vykazují naprosto jednoznačnou propagandistickou notu. Stejně tak Neovlivní.cz, Hlídací pes a podobně. To jsou všechno naprosto jasné propagandistické weby, které někomu přihrávají, a ten někdo určitě není Rusko v těch dnešních, když to tak polarizujeme, americko-ruských souvislostech. Takže v tom bych pana Neffa doplnil o to, že propaganda samozřejmě probíhá z obou stran,“ podotýká Petr Žantovský.
Sám se této skutečnosti vůbec nediví. „Protože tu je typ nějaké, řekněme, studené, chladné, nevím jaké války, přinejmenším ideologické a ekonomické, tak je to normální a není na tom nic podivuhodného. Za každé podobné situace a za každé ‚války‘ se propaganda takovým způsobem chová, a to z obou stran, a není na tom nic zvláštního. Zvláštní na tom je jenom to, že se většina našich mainstreamových novinářů chová jako nikoli novináři, ale propagandisté jedné strany. A pak se strašně diví a vykřikují, že kdokoli s nimi nesouhlasí, je automaticky propagandistou té druhé strany, ačkoli to vůbec nemusí být pravda. Může to být jenom tak, že někteří autoři jiného názoru, než jsou ty oficiálně schválené, které třeba říká Česká televize, jenom mají touhu zjistit pravdu celou, a nikoli jen tu jednu povolenou část nějak ideologicky cinknutou,“ myslí si mediální odborník.
Nic o tom nevědí, ale krmí diváky tím, co si o tom myslí
I přes toto nutné doplnění text Ondřeje Neffa uvítal jako sice krátkou, ale velmi zásadní glosu, a jako docela dobrý výkop do další diskuse. „Mimochodem Neffův článek má moc hezký titulek, který zni: ‚Nic o tom nevím, ale myslím si, že...‘ Tak to je přesně věta, která by mohla sedět na většinu televizních diskusí v pořadu Události, komentáře, kde se objevuje plejáda stále stejných Peter Procházkových a Petrů Kolářů. Oni to většinou nikdy nepřiznají, že o věci nic neví, ale určitě si o ní něco myslí a krmí diváky tím, co si myslí. A to je také druh manipulace, velmi nápadný, velmi hloupý a také velmi průhledný. Takže děkuju Ondřeji Neffovi na dálku za tu glosu,“ poznamenává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Také druhá jeho poznámka se týká internetového média. „Pavel Šafr na svém webu napsal otevřený dopis Jaroslavu Spurnému, který nazval ‚Milý Jardo Spurný, proč i Ty sloužíš Babišovi?‘ Vyšlo to už minulý pátek, já jsem se k tomu dostal až teď a stojí to za zmínku z několika důvodů. Za prvé Pavel Šafr potvrzuje, že je bulvární novinář. Volbou slov, volbou stylistiky, je to zcela za hranicí seriózní žurnalistiky. Ale dobrá. Podstatou toho článku je, že pan Šafr dehonestuje všechny, kdo podle něj mají něco společného s Andrejem Babišem, počínaje samozřejmě šéfredaktory Pleslem a Lékem, to je pochopitelné. To jsou lidé, kteří jsou placeni Mafrou. A Mafra patří panu Babišovi, takže je celkem pochopitelné, že do jejich pracovních povinností patří práce pro svého šéfa,“ poukazuje mediální analytik.
Šafra naštval nedostatečně antibabišovsky pojatý článek
Proto se pozastavuje nad Šafrovým tvrzením, že šéfredaktoři Jaroslav Plesl a István Léko dělají „špinavou práci pro oligarchu“. „Nevím, co je na tom špinavého, když někdo vede dobré noviny a dělá je, myslím si, lépe než jeho předchůdci v době, kdy Mafra patřila někomu jinému. Mám za to, že dříve byla MF Dnes mnohem jednostrannější, mnohem propagandističtější a mnohem hůře profesionálně dělaná, než je v současnosti pod šéfováním pana Plesla. Ale to je můj názor, nenutím pana Šafra, aby ho sdílel. V článku se pouští i do dalších lidí, v nichž spatřuje nějaké Babišovy pohůnky, ať je to architekt Zdeněk Lukeš nebo výtvarník David Černý. To není tak podstatné, hlavní, o co tam jde, je, že vyčítá Jaroslavu Spurnému, což je novinář ze stejné názorové škatulky jako Šafr a většina podobných, že nedostatečně antibabišovsky pojednal svůj článek na téma kauzy Šlachta,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ve svém vzkazu, který Pavel Šafr adresoval nejprve na Facebooku a pak i na webu Svobodné fórum novináři Respektu Jaroslavu Spurnému, ho obviňuje, že navzdory tomu, že dělá v jiných novinách, tak bojuje „v barvách babišovské ideologie tak dokonale, že by to sám oligarcha už lépe nevymyslel“. „Tak o tom si myslím, že to už je tak na úrovni ‚slyším trávu růst‘. Myslím si, že se Šafr rozhodl, že bude ideologickým bojovníkem a bude prostě Johankou z Arku, která si to vyřídí s každým, kdo se jí nebude líbit. Kde tedy bere vědomí, že na to má jakékoli právo nebo jakýkoli mravní nárok, to nevím, ale to je celkem jeho věc,“ uznává mediální odborník.
Pomyslná jednota médií se stejnými názory se rozpadá
Hlavní důvod, proč o Šafrově psaní mluví, je však v tom, že se rozpadá a eroduje pomyslná jednota. „To novinářské unisono, které právě bylo vytvářeno médii typu svého času Reflex pod Šafrem, Respekt se Spurným, Economií a podobně, kde panovaly na všechny důležité věci jednotné názory. A kdo ten jednotný názor neměl, tak se stal terčem velké dehonestace. No a je zajímavé, že tahle jednolitá skupina se rozpadá. Mnohokrát už jsem opakoval, že si nemyslím, že novináři jsou všichni pitomci, nevzdělanci, zaprodanci, ztroskotanci a takoví podobní. Myslím si, že se mnozí z nich jen v určitých situacích báli vyslovit jiný názor, ačkoli nesdíleli ten jednotný a jediný povolený,“ míní Petr Žantovský.
Nyní mu připadá, jako by někteří novináři začali v sobě nacházet sílu a schopnost konečně dělat svoji profesi tak, jak se dělat má. „To znamená pravdivě, nestranně a komplexně informovat čtenáře nebo publikum. A ti, kteří toho schopni nejsou, nebo slouží někomu jinému a slouží zřejmě velmi pilně a vědí, proč a za kolik slouží, jsou z toho nervózní, protože jim najednou odpadají latentní spojenci. Nu a takhle čtu ten dopis Pavla Šafra, který je podle mě mnohem víc o Šafrovi než o Spurném. Myslím si, že je dobře, že se ta zdánlivá jednota těchto lidí vytrácí, protože to může do budoucna slibovat určitou naději pro česká média, že se zase zaplní pestrým názorovým spektrem a že se začne opět diskutovat, a nikoli jen diktovat,“ soudí mediální analytik.
Veřejnoprávní média nejčastěji zvou ty, co žijí ze Sorosových peněz
Před posledním tématem chce jen krátce zmínit to, co by nemělo uniknout pozornosti. „V pondělí vyšel na Blesk.cz velmi dobrý článek o finančních aktivitách George Sorose. Doporučil bych ho každému, kdo se o to zajímá. Jsou v něm sice popisovány Sorosovy aktivity na Ukrajině, ve Spojených státech a jeho podpora různým homosexuálním organizacím a podobně, ale my víme velmi dobře, že Sorosovy peníze fungují velice dobře i v rámci českých, řekl bych, ideologických bojů. Jeho peníze putují přes různé prostředníky i do takových aktivit, jako jsou Evropské hodnoty. A Evropské hodnoty jsou dnes pomalu nejčastějším mimopolitickým mluvčím i ve veřejnoprávních médiích,“ připomíná Petr Žantovský a odvolává se na nedávné statistické šetření v Českém rozhlase.
Z této statistiky, mapující, kolikrát byli lidé z Evropských hodnot ve vysílání Českého rozhlasu, vyšlo, že tam byli mnohonásobně víckrát než kdokoli jiný. „Jsou zřejmě považováni i v České televizi, kde jsou také pomalu obden, za názorový etalon, kterému je třeba naslouchat. Jistě k tomu mají ti novináři a editoři své důvody, proč je zvou. Jenom upozorňuji na to, že tady máme docela pěkně demaskované souvislosti kolem člověka, který tyto aktivity mimo jiné také financuje. Tak to je jenom pro upozornění, aby to nikomu neuniklo. Stojí to za to a je poměrně překvapivé, že to je v takovém médiu, jako je Blesk. Tak možná už i Blesk není jenom tabloid, kde se rozehrávají nějaké soukromé informace o takzvaných celebritách a podobně, ale dá se tam občas najít i skutečně podstatná informace,“ poznamenává mediální odborník.
Novinářským sportem je okopávání kotníků jednotného nepřítele
Na závěr si nechal glosu, která trochu souvisí s tím, co povídal o redaktoru Respektu Jaroslavu Spurném. „Je zvláštní, když se podíváte do celého spektra většinových médií na ploše těch pětadvaceti let, tak zjišťujete, že se v každém období objeví nějaký jednotný nepřítel. A kdy takovým hlavním novinářským sportem se stává okopávání kotníků tohoto nepřítele. Vzpomínám si velmi dobře, že v první půlce devadesátých let to byl Miloš Zeman, který svojí rétorikou nastartoval docela razantní polemické výkřiky v médiích. Když se stal předsedou sociální demokracie a začal takzvaně jít vládě po krku, tak se stal předmětem docela všeobecného opovržení a všeobecného mediálního odsuzování. Jaké pak bylo překvapení, když potom vyhrál volby v roce 1998,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Druhým takovým společným nepřítelem byl od roku 1996 Václav Klaus. „A to díky aktivitám Josefa Zieleniece a jeho – promiňte ten název – podržtašky Petra Koláře. To je stále tentýž Kolář z Evropských hodnot, kterého nám podle mě Evropské hodnoty nabídnou za půldruhého roku jako adepta na prezidenta České republiky. A toto všechno je kampaň před tou volbou. Podotýkám, že to je kampaň za naše peníze, protože si to permanentní účinkování pana Koláře v České televizi platíme ze svých koncesionářských poplatků. To jenom abychom věděli, že vlastně děláme propagandu budoucímu uchazeči o ten pomyslný trůn. Ale abych se vrátil k té myšlenkové linii těch nepřátel. Proti Václavu Klausovi vystoupil tehdy nejtvrději Zieleniec, jeho někdejší místopředseda a spolupracovník, který v roce 1997 rozehrál celou kauzu známou posléze jako Sarajevský atentát,“ připomíná mediální analytik.
Kauza Šlachty vznikla buď v Lidovém domě, nebo na policejním prezídiu
Tohle stigma veřejného nepřítele se pak s Václavem Klausem neslo i po celou dobu ve funkci prezidenta. „A nyní na jeho pomyslné místo veřejného nepřítele nastoupil Andrej Babiš. To je zvláštní, jak se stále opakují titíž lidé. Když se podíváte na novináře, kteří kopali tehdy do Klause nebo do Zemana, tak titíž lidé dnes kopou do Babiše. Tady je nějaká fyzikální zákonitost, jinak si to neumím vysvětlit, že se stejná množina lidí vybíjí v tom, že ostrakizuje, dehonestuje a pošpiňuje někoho jako veřejného nepřítele. Nu a teď je to Babiš. Mimochodem ve čtvrtek v České televizi v Událostech, komentářích byl jako komentátor kauzy Šlachta Petr Holub z Echo24, což, jak víme, je antibabišovské médium postavené lidmi, kteří odešli z některých médií poté, co je Babiš koupil,“ zmiňuje Petr Žantovský.
Do pořadu byl Petr Holub pozván, aby komentoval kauzu Šlachta. „Samozřejmě se ani trošku nebránil tomu, aby do toho stále nějak podprahově zapojoval Babiše a různá podezření, kterak právě Babiš je tím, kdo rozehrává všechny věci kolem Šlachty, ačkoli i malé dítě vidí, že ta kauza vznikla buď v Lidovém domě, nebo na policejním prezídiu. Každopádně však v režii ministra vnitra Chovance a je to vnitřně sociálnědemokratická záležitost, jde o vnitřní boj v sociální demokracii a o to, aby si pan ministr vnitra posichroval všechny informace a aby potom mohl eventuálně nastoupit do čela té strany. To je moje spekulace a uvidíme, jestli se potvrdí. Ale všichni novináři, kteří, jak jsem říkal, prosluli kopáním do Zemanů a Klausů, se teď pouštějí do Babiše,“ poukazuje mediální odborník.
Babišův řezník investuje do demence. Ale není to řezník a ani ne Babišův
K tomu si našel jeden vskutku povedený příklad. „Mám před sebou deník E15, sice už více než týden staré vydání, ale schovával jsem si ho pro tuhle příležitost, protože tady je úžasný článek o jednom podnikateli. Na titulní straně je to anoncováno jako ‚Byznys s demencí‘, což mimochodem samo o sobě je docela bulvár a E15 svého času bývala založeno a vnímáno jako seriózní ekonomický list komentující a informující, no ale to už asi také neplatí. A tenhle článek je o podnikateli, který kdesi staví jakási pečovatelská centra pro lidi trpící Alzheimerem a jinými chorobami. A uvnitř toho článku je takový podtitulek, který mě zaujal, proto ho odcituji: ‚Babišův řezník investuje do demence.‘ To je velmi zajímavá věta. Jednak opět opakuji v seriózním tisku, čili to udeří do oka, a jednak obsahuje samou nepravdu,“ tvrdí Petr Žantovský.
Zmíněný podnikatel byl majitelem firmy na dodávání zvířat a masa, kterou před pěti lety prodal Agrofertu, ale zůstal jejím ředitelem. „Mě na tom fascinuje to, že se napíše brutálně Babišův řezník, přitom ten pán ani není řezník, ani není Babišův, protože úplně na konci je vyjádření, kdy mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka konstatuje, že s tím pánem nemá Agrofert nic společného, že ta léčebná zařízení jsou jeho soukromou aktivitou. Ale pro člověka, který to čte méně diferencovaně a otevře si noviny, ve kterých vidí velký nápis ‚Byznys s demencí‘, a pak jde po tom článku, tak získá dojem, že Babiš je jakýsi oligarcha, když už ho třeba Šafr takto nazval, a nějakým velmi podloudným, zvláštním a nekalým způsobem investuje a chce bohatnout na nemocných lidech,“ vysvětluje mediální analytik.
Přízeň většinových médií polibkem smrti. Koho špinila, zpravidla zvítězil
Přitom ale takové vyznění odporuje obsahu článku. „Zcela zjevně je však součástí jakési propagandistické hry, která má opět za cíl jedinou věc, a to kopnout si do Babiše. Tak jenom upozorňuji na to, že takových mediálních výstupů se množí čím dál více. A je ‚pěkné‘, že ostatní členové vládní koalice tomu nijak nebrání, ba docela tuto tendenci podporují. Tak z toho mám opravdu takový pocit, jako by hnutí ANO bylo vlastně nejsilnější opoziční stranou a ve vládě byla jenom sociální demokracie s mírnou pomocí lidové strany. Z toho není poznat, jak to vlastně je, kdo nám v této zemi vládne a jakým způsobem. Myslím si proto, že to jsou hloupé předvolební hry, které se obrátí proti těm, kdo je rozehrávají. Vždycky to tak totiž bylo,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Stačí si vzpomenout na období 1993–95, kdy byl největším nepřítelem lidu a našich novinářů Miloš Zeman. „Jak dopadl Zeman? Stal se v roce 96 předsedou Poslanecké sněmovny, v roce 98 předsedou vlády, nyní je prezidentem. A všichni novináři se mohli uskotačit a ukřičet proti Zemanovi a jenom ho tím posílili. Totéž se přihodilo Klausovi. Po Sarajevu se všichni novináři pustili do Klause, psali, že ODS má podle volebních odhadů osm procent a ona pak v osmadevadesátém měla osmadvacet procent, stala se druhou nejsilnější stranou a Klaus předsedou Poslanecké sněmovny. Totéž platilo i při Klausově prezidentské volbě. Přízeň většinových médií byla polibkem smrti a naopak koho ta média špinila, zpravidla zvítězil. Takže jestli chce dnes někdo docílit toho, aby Babišův vliv klesal, tak by se mu neměl starat o takhle hloupou a průhlednou propagaci. Ale to už je na každém a já nebudu nikomu nic radit,“ dodává pro ParlamentníListy.cz mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
