Knih věnujících se těmto otázkám existují desítky. Dosud však chyběla taková, která by dokázala všechny tyto fenomény propojit do uceleného rámce, zasadit je do širšího kontextu a ukázat jejich vzájemné souvislosti. Právě to nabízí kniha Na prahu nové CIVILIZACE. Vrství zdánlivě nesouvisející problémy jako stavební kameny a z různých úhlů odhaluje, jak do sebe zapadají. Tím, co celou konstrukci drží pohromadě, jsou historické paralely, psychologické teorie, technická data, fyzikální zákony, ekonomické poučky, politická teorie i právní analýza.

A když se vše zasadí do širšího rámce, vyvstává jasný obraz: nic z toho, co se v posledních letech odehrává, není náhoda. Mimořádné události mají společný původ, společný cíl i společnou logiku. Jsou to různé nástroje jedné ideologie: ESG – posledního projektu levicového kolektivismu. Jde o další pokus o levicovou utopii až nebezpečně podobný těm, které ve 20. století rozvrátily svět.

Mnoha lidem může takové tvrzení znít až absurdně – vždyť ESG přece vzniklo na „kapitalistickém“ Západě. Západě, k němuž jsme před rokem 1989 vzhlíželi jako k zárukám svobody, demokracie a prosperity. Jenže ve chvíli, kdy jsme se k němu na počátku 90. let vraceli, on sám už mířil tam, odkud jsme my odcházeli.

A tak dnes sledujeme, jak politici, bruselští úředníci a aktivisté znovu získávají ambici určovat, co je pro nás dobré. Neustále nás chrání před sériemi „katastrof“, které údajně vyžadují okamžité akce za cenu zadlužení několika budoucích generací. Podle davoských intelektuálů je však v pořádku řešit současné problémy penězi našich dětí a vnuků – vždyť oni už prý žádné problémy mít nebudou. Budou žít ve světě plném inovací, harmonie a inkluze, kde nikdo nic nebude vlastnit a všichni budou šťastní. Tato vize má dnes jméno ESG. A mnozí ji dobře znají z minulosti. Tehdy se ji říkalo komunismus.