Hned dvakrát v uplynulém týdnu vyrazily do mediálního prostoru skupiny kritiků internetové žurnalistiky. Na Univerzitě Palackého v Olomouci proběhla diskuse, z níž jeden z účastníků Bob Kartous učinil na Britských listech závěr: „Parlamentní listy jsou naprosto ostudný výsledek postupné debilizace českého mediálního prostoru. Je to fenomén, který vyrostl z nedůvěry v tradiční média a ze společenské deziluze, o kterou se česká média svým významným dílem přičinila. Dnes už to přiznávají i někdejší insideři. Fakt, že novináři nepovažují Parlamentní listy za produkt žurnalistiky, nemění nic na tom, že mají nečekaný a dalekosáhlý dopad a vliv na veřejnost. Jednoduché řešení v podstatě neexistuje. Kultivace mediálního prostoru ze strany samotných médií, regulace médií nebo rozvoj mediální gramotnosti v populaci jsou návrhy buď značně idealizované, nebo je horizont jejich možného dopadu vzdálen desítky let.“
Mediální analytik Petr Žantovský v té souvislosti upozorňuje, že se oné diskuse v Olomouci zúčastnili zástupci údajně alternativních médií – kromě samotného Kartouse, reprezentujícího Britské listy, také Sabina Slonková (Neovlivní), Jakub Patočka (Deník Referendum) a Robert Břešťan (Hlídací pes). „To zasluhuje několik glos. Předně: Neovlivní.cz, Deník Referendum ani Hlídací pes nejsou alternativní média, jejich vazby na konkrétní politické a nejméně v případě Deníku Referendum též přímo stranické zájmy jsou zjevné. Neovlivní.cz pěstuje velmi agresivní protiruskou a protizemanovskou propagandu, nepochybný je vliv skutečnosti, že sama Slonková kdysi byla zasloužilou zemanobijkyní (Kauza Olovo), nedávno přijala žold u Andreje Babiše, avšak záhy jej opustila, a tudíž se lze snadno domýšlet, jaký bude dnešní postoj Slonkové a Neovlivní.cz k této politické postavě,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Alternativní je prý i hlásná trouba zaorálkovsko-dienstbierovského křídla
Deník Referendum je osobou svého šéfredaktora Jakuba Patočky zřetelně propojen s jednou významnou částí vedení sociální demokracie. „Sám Patočka byl poradcem Vladimíra Špidly, Deník Referendum je hlásnou troubou zaorálkovsko-dienstbierovského křídla, samozřejmě že i s náležitým faktorem empatie k předsedovi sociální demokracie Sobotkovi. Rovněž zde nacházíme velmi radikální odpor k Rusku, Zemanovi a dalším ‚společným nepřátelům pravdy a lásky‘. Tento postoj s nimi sdílí rovněž Hlídací pes. Na svých stránkách uvádí, že je financován Nadačním fondem českých průmyslníků. Když se však podíváte do análů, zjistíte, že tento fond podporuje právě a pouze provoz Hlídacího psa, respektive jeho ‚vydavatele“, tzv. Ústav nezávislé žurnalistiky. Působí to jasným dojmem, že Nadační fond byl založen právě proto, aby bylo přes co financovat Hlídacího psa,“ myslí si mediální odborník.
Psali jsme:
Potvrzuje to i časová souslednost. Ústav nezávislé žurnalistiky byl založen 4. září 2014, Nadační fond byl zapsán do rejstříku až 15. října 2014, avšak podle webu samotného Nadačního fondu „na základě souhlasu správní rady z 23. září 2014 byla uzavřena smlouva o spolupráci s neziskovou organizací Ústav nezávislé žurnalistiky“. „To je podivuhodné. Nadační fond, který ještě neexistuje, má už správní radu a podepisuje svým jménem smlouvy. Není to kauza pro nějakého opravdu nezávislého žurnalistu?“ ptá se Petr Žantovský. „Je příznačné, že k debatě v Olomouci nebyl přizván nikdo z Parlamentních listů, o nichž se tu říká, že ‚debilizují české mediální prostředí“. Komu to nepřipomíná lynč, nechť se přihlásí – žádné ruce nevidím,“ dodává mediální analytik.
Člověk v tísni přišel se studií o projevech nenávisti v online prostoru
Podle něj jistě není náhodou, že v tomtéž čase vystartoval Člověk v tísni se zveřejněním studie s názvem „Projevy nenávisti v online prostoru a na sociálních sítích“. „I zde se dočteme mnoho zajímavého. Například tohle: ‚Portál Parlamentních listů má již za sebou delší historii šíření nenávistných projevů, hoaxů a podobně. Cíleně také budují konfrontační schéma mezi jednotlivými názorovými proudy a podněcují tak reakce čtenářů. Ačkoliv ParlamentniListy.cz na první pohled usilují o důsledné vyvážení protichůdných názorů, v jejich názorové sekci a na spřízněných portálech je již zcela zjevná preference extrémních a xenofobních názorů všeho druhu‘,“ cituje Petr Žantovský z uvedené studie.
Ing. Miloš Zeman
Uvádí se v ní také, že ParlamentniListy.cz navíc denně produkují značné množství textů a bez editace přetiskují i texty nejrůznějších politiků včetně zcela okrajových postav. Řadě osob je prý mediální prostor poskytnut jen díky jejich vyhraněnému politickému postoji a umění provokovat. Roli a vliv tohoto portálu na šíření nenávistných projevů na českém internetu lze podle studie společnosti Člověk v tísni ilustrovat příkladem z první poloviny roku 2015, kdy se v období od 22. března do 22. června 2015 ParlamentniListy.cz třikrát umístily v žebříčku deseti nejsdílenějších textů na českém Facebooku, když jejich články během 24 hodin získaly nejvyšší počty lajků, sdílení a komentářů.
Útoky na svobodný internet souvisí s poklesem vlivu mainstreamu
„Předně je pěkné, že si autoři té zprávy povšimli názorové plurality na PL.cz. Zároveň jim ale jaksi nevoní, když mají potřebu denuncovat autory článků na PL.cz výrazy jako ‚okrajová postava‘. Myslím, že jádro pudla je v závěru citace. Těmto všem kritikům PL.cz předně vadí růst jejich čtenosti a popularity, který, už z důvodu zachování fyzikálních zákonů, těžko může být provázen něčím jiným, než poklesem zájmu o ta ‚druhá‘ média. Ostatně kdo si chce udělat obrázek o vývoji čtenářských trendů v oblasti politického zpravodajství, nechť se podívá na statistiky poklesu čtenosti denního tisku, které najde na stránkách ABC ČR, Kanceláře ověřování nákladu tisku. Meziroční pokles dosahuje až deseti procent. Naopak statistiky růstu čtenosti zpravodajských portálů – nejen PL.cz, ale i PL.cz – a to meziročně o stovky procent, potvrzuje rozsáhlý výzkumný projekt NetMonitor,“ připomíná Petr Žantovský.
V tom také tkví odpověď na otázku, proč se tak rojí nenávistné útoky na svobodný internetový prostor. „Je to pokles vlivu mainstreamových médií i jejich webových spřízněnců. Tato média totiž nepěstují dialog, ale monolog, kdežto média typu PL.cz jsou z podstaty založena jako prostor pro otevřený dialog. Pak si můžeme také říkat, kde je ta svoboda médií, o niž tak usiluje stejnojmenné sdružení Hany Marvanové a spol. Přesněji: pro koho má být umožněna svoboda mediálního vyjádření, pro koho nikoli, a proč. A pak budeme vědět všechno, co je o tom vědět třeba. Myslím ale, že čtenáři PL.cz a podobných svobodných médií už odpověď dávno znají, a proto čtou právě tato skutečně svobodná média, a nikoli ta, která chtějí o svobodě pro druhé jen svévolně rozhodovat,“ poznamenává mediální odborník.
Nizozemský premiér referendum ignorovat nebude, je jiný než Sobotka
Událostí týdne bylo nizozemské referendum o přístupových dohodách Ukrajiny a Evropské unie. „Navzdory zdrcující propagandě většina z hlasujících – přes 60 procent – spojení Ukrajiny a EU odmítla. Velmi častým mediálním refrénem před konáním referenda bylo, že bude neplatné pro malý zájem hlasujících, který se promítne do nižší než zákonem požadované třicetiprocentní hranice. Ani tento předpoklad nevyšel, účast byla víc než dostatečná. Jak připomínají komentátoři, i tak je referendum právně nezávazné. Nizozemský premiér Mark Rutte však v tamní televizi prohlásil, že výsledek referenda jeho vláda ignorovat nebude. To je milé zjištění. Náš premiér se ve věci nových reglementací EU ohledně migrace vyjádřil přesně opačně: názor Parlamentu je pro něj zcela nepodstatný, v Bruselu bude hlasovat patrně tak, jak mu tamní vrchnost předepíše. Inu, není vláda jako vláda,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Samotné nizozemské referendum bylo ovšem chápáno jako obecnější vyjádření pohledu Nizozemců na Evropskou unii. „Nizozemci navíc hlasovali v době, kdy jejich země předsedá unii. Připomeňme, že příští předsednickou zemí bude Slovensko, jehož premiér a většina politické scény má k Bruselu ještě vyhraněnější postoj. Někoho by možná napadlo: co kdyby Slovensko bylo poslední předsednickou zemí? Vyloučit se to nedá. Při té hoře hloupostí, která z Bruselu přichází, je na to zaděláno dostatečně. Aktuální nápad s migračními kvótami-nekvótami je už výrazem naprostého zoufalství a bezradnosti. Evropské elity nevědí, kudy kam, a proto jen přitvrzují. Chovají se jako trucovité dítě: Rozbil jsem okno? Tak to zapřu a ještě si dupnu nožičkou,“ ilustruje mediální analytik počínání evropských politických špiček.
Novináři by si měli začít všímat reality, než ji vrchnostensky modelovat
„Problém je, že důsledkem této politické slepoty à la Brusel nebude jen chaos a možná rozpad té neokoloniální velmoci, ale především nárůst nestandardních politických sil. Podívejte se na výsledky voleb ve Francii, Polsku, Maďarsku i na Slovensku – všude tam se občané radikalizují. A je to stejné jako před rokem 1938. Evropské elity jsou zpuchřelé a dekadentní, zapomněly už dávno, že jsou na světě od toho, aby pečovaly o zájmy voličů, místo toho jen pěstují sociální inženýrství, namnoze prokládané korupcí. Pak stačí jeden hlasitější tlučhuba, který si to zjištění přišpendlí na prapor, a je zle. Cožpak v Bruselu už opravdu ztratili všechen pud sebezáchovy?“ ptá se Petr Žantovský.
PhDr. Lubomír Zaorálek
Vůbec ho přitom nepřekvapuje, že česká mediální odezva na nizozemské referendum – a ostatně na veškeré další jevy a události zpochybňující eurodogmata – je nyní velmi rozpačitá. „Ještě v průběhu referenda Česká televize ve svých informačních textech v dolní liště obrazovky, tzv. crawlech, sebejistě tvrdila, že referenda se zúčastní méně než třicet procent lidí, a přitom už na světlo lezly první výsledky hovořící zcela jinou řečí. Myslím, že by se naši novináři měli začít zamýšlet, zda chyba není v nich a jejich špatných odhadech v duchu hesla ‚přání otcem myšlenky‘. A jestli by nebylo lepší začít si všímat reality, než ji vrchnostensky modelovat,“ doporučuje mediální odborník.
Hodnotit soudní rozhodnutí z hlediska správnosti vyneslo ČT blbost týdne
U veřejnoprávní televize zůstane i při výběru blbosti tohoto týdne. „Ta tentokrát vypadla z úst moderátora České televize Lukáše Dolanského, který vedl ve středečních Událostech, komentářích rozpravu o prohraném soudu socialistů s právníkem Zdeňkem Altnerem o stamilionové odškodné. Dolanský se zeptal: ‚Je to správné rozhodnutí (soudu)?‘ Nu, to je věta vět. Jak může nějaký redaktor hodnotit soudní rozhodnutí z hlediska správnosti. To může zase jenom soud vyšší instance. Konec konců – stejně bychom si mohli říkat o každém druhém soudním verdiktu, že se nám nejeví správným, a co by to změnilo?“ podivuje se Petr Žantovský nápadu moderátora.
Přitom upozorňuje, že kdyby v hlavní roli této kauzy nebyla politická strana, asi by to nikomu nestálo ani za malinkou reportáž. „A mimochodem, socialisté u nás vládli v letech 1998 až 2006 a pak od roku 2013 doposud. To oni připustili, aby společenské struktury, včetně soudů, fungovaly, jak fungují. Nekonečné soudní průtahy, protichůdné rozsudky různých instancí produkující právní nejistotu, praktická nemožnost dovolat se svých práv a tak dále. Sociální demokracie nyní pojídá hořké plody vlastní ignorance a politické neschopnosti. Nechť si nechá chutnat,“ dodává pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
