Nové strany rozbíjí důsledky opoziční smlouvy, domnívá se starosta Mnichova Hradiště

V komunální politice jste nováčkem, přitom hned ve funkci starosty. Jaký máte z prvního půl roku ve funkci pocit? Neobáváte se, že jste si, lidově řečeno, ukousl moc velké sousto?

Práce starosty mě v první řadě baví, přestože se mi ještě nepodařilo dostat se pod 300 hodin práce za měsíc. Velké sousto to rozhodně je, neboť radnice neměla připravený žádný plán pro další roky, do něhož by nové vedení mohlo vrhnout nashromážděnou energii, s níž na úřad přišlo. Mluvím o minimu projektů připravených z hlediska investic, dále městském úřadu, který z hlediska samosprávy zamrzl někdy v době před čtyřmi až šesti lety, a městské policii, jejíž stagnace trvá snad už celou dekádu. Současně, jak říkáte, jsem nováčkem. Jsem si tedy vědom toho, že kvůli své nezkušenosti v některých oblastech dělám chyby.

Co pro vás jako starostu bylo v prvních měsících nejtěžší?

Tři věci: pomalé tempo, tým a negace. Z neziskové oblasti, ve které jsem se řadu let pohyboval, jsem byl zvyklý věci, které znamenaly problém, ihned začít řešit a vyřešit. Bez ohledu na přesčasy. Na radnici naopak stále slyším, že je něčeho moc, že to nejde, nebo že to nemůžeme. Většinou jde naštěstí o zákonné lhůty a poukazování na to, abychom nezanedbali nařízení a zákony.

Co se týče týmu, jde o to, že každý čeká od starosty maximum. Sám starosta ale pochopitelně vše nezařídí, a proto potřebuje na radnici tým, který mu s tím pomůže. Přechod z mezinárodní britské nadace do reality malého města je z hlediska lidského kapitálu velmi tvrdý. Tým na radnici tedy ještě upravuji. Věřte mi, že to není jednoduché ani pro mě, ani pro úřad. Zároveň cítím, že jsem se dostal do paradoxní situace. Nastoupil jsem do nového zaměstnání na vedoucí pozici, kde jsem zodpovědný za výsledky. Pokud bych si ale přivedl pouze své osvědčené spolupracovníky, na které se mohu spolehnout, bude mi vyčítáno, že jsou to moji koně a že jednám netransparentně.

Třetím problémem je negace. V předvečer 11. listopadu 2014 jsem byl považován za člověka z nadačního prostředí, který pomáhá dětem a studentům k úspěchu. Den nato jsem se stal politikem. Někým, kdo je v neustálém podezření, že své role zneužije pro sebe či své kamarády, někým, na kom si můžete vybít zlost, a současně osobou, která musí řešit každou záležitost v zájmu města a ne v zájmu jednotlivců či skupin, takže nikdy nepotěší všechny. S negací jsem se už vyrovnal, nicméně se s ní stále setkávám denně.

Můj klasický den jako starosty vypadá následovně. Vstávám v šest hodin ráno, procházím e-maily, na osmou hodinu přicházím na radnici a na úřadě či v terénu se pohybuji do devatenácté až dvacáté hodiny. Po návratu domů zapínám počítač a vyřizuji poštu, dokud mám sílu. Nakonec, když si v hlavě probírám, co vše jsme ten den nestihli a musíme posunout dál, neboť máme zodpovědnost za současnost i budoucnost města, většinou dostanu nevybíravý anonym nebo stížnost.

Jaká důležitá rozhodnutí jsou nyní před vámi?

V následujících měsících hodlám dokončit nové nastavení městského úřadu, navýšit kapacity v mateřských školkách alespoň o 15 míst (ideálně však o 25), zabezpečit zateplení 1. základní školy v Mnichově Hradišti a základní školy ve Veselé (pokud se podaří získat dotaci), urychlit začátek plánování strategického plánu.

Povolební vyjednávání nebyla vůbec snadná. Podepsalo se to nějak negativně na atmosféře na radnici? Jak byste hodnotil prozatímní spolupráci?

Vášně po volbách už dávno ochladly. Mezi zvolenými zastupiteli není v tuto chvíli nikdo, kdo by řešil jen politikaření. Rada města spolupracuje, řešením aktuálních i strategických úkolů trávíme společně od dvou do pěti hodin každý pondělní večer a také mezi zastupiteli vidím spíše podporu.

Z vašeho pohledu město v posledních letech zaspalo a koncepčně se nerozvíjelo. Jak jste se však svěřil pro ParlamentníListy.cz, plánujete zahájit diskuze o budoucnosti Mnichova Hradiště a současně i přípravu vize města na dalších deset let. V jaké fázi je příprava strategického plánu? A především, prozradíte nám svou vizi? Co je podle vás třeba udělat pro město z dlouhodobého hlediska?

Cílem je, aby vznikl živý dokument, který určí priority rozvoje. Na stole mi teď leží pět nabídek od různých institucí a firem. Chtěl jsem, aby se rozvojový plán rozeběhl již na přelomu května a června, ale bohužel to tvá déle. Do nového rozpočtu na konci roku by již měly být zakomponovány první priority ze strategického plánu. Z dlouhodobého hlediska potřebujeme ve městě vyřešit hromadou dopravu a parkování, především ve středu města a v okolí sídlišť. To sebou nese i proměnu náměstí a novou definici pro autobusové nádraží. Během příštích dvou let se rozhodně pustíme také do opravy plášťů radnice a Klubu s.r.o., které dělají městu ostudu.

Do tvorby strategického plánu města chcete zapojit i obyvatele. Jakým konkrétním způsobem mohou říct, co si myslí?

V tištěném zpravodaji města budou ankety vyzývající k tomu, aby obyvatelé vyjádřili svůj názor, v září přibydou na ulicích pocitové mapy a pozvánky na plánovací setkávání a na červen ještě chystáme setkání občanů se starostou. S novým webem se také rozeběhne komunikace přes portál lepsimisto.cz, kde budou mít občané možnost připomínkovat různé závady a sdělovat své tipy, jak vylepšit veřejný prostor města.

Jak často, při jakých příležitostech, obecně komunikujete s občany? Mohou se na vás obrátit, například na telefonu, 24 hodin denně?

Někdy se snažím také spát, ač to v posledních šesti měsících není zrovna častý způsob trávení mého času. Čtyřiadvacet hodin denně to tedy není, ale 18-20 hodin denně ano. Obrátit se na mě mohou přes e-mail, telefon, poštou či přes můj osobní nebo městský facebook. Všechny kontakty jsou veřejně přístupné. Navíc komunikuji přes svůj blog na městském webu, tiskovými zprávami a také přes Kamelot, nový tištěný zpravodaj města.

Jak jste se svěřil pro naše stránky, pro vás osobně je také důležitá transparentnost. Kde vidíte hlavní nedostatky? A co tak plánujete nového?

Před dvěma týdny jsme spustili transparentní účty města a minulý týden jsme začali zveřejňovat první smlouvy – do konce května budou veřejné všechny nad 10 tisíc korun uzavřené od 1. ledna letošního roku. Od loňského listopadu poskytujeme videozáznamy z jednání zastupitelstva, v únoru 2015 jsme zavedli jmenovité hlasování zastupitelů, od března 2015 také jmenovité hlasování radních. Nyní probíhají poslední finalizace rozklikávacího rozpočtu, který bude veřejně přístupný na našem webu. Až se vše rozběhne a ustálí, bude vhled do rozhodování a hospodaření radnice přístupnější podstatně víc, než jak to ukládají zákony.

Jak se Vy sám díváte na význam etického kodexu, který před nedávnem schválilo zastupitelstvo?

Etický kodex v principu posiluje dobrou vůli zastupitelů. Osobně si ale myslím, že již slibem zastupitele všichni zastupitelé dali najevo, že se chtějí chovat čestně a morálně bez zištných zájmů. Etický kodex je taková nadstavba, která to vše potvrzuje. Inicioval to jeden ze zastupitelů a já mu rád vyšel vstříc.

Nejen v Mnichově Hradišti, ale i v řadě jiných měst, a konec konců i na celostátní úrovni, lze sledovat nárůst popularity nových politických stran a uskupení. Jde podle vás o dočasný jev, nebo se jedná o trvalejší fenomén, který může zásadním způsobem změnit současný politický systém, kde dosud dominovaly tradiční strany?

V komunální politice je vždy více nezávislých kandidátů. Třeba v naší radě města vedle nich zasedají ještě zastupitelé ODS a ČSSD. Z těch tří lidí není straníkem ani jeden. Mezi 23 zastupiteli je straník jeden jediný. Tradiční strany již nemají takový význam, jako tomu bylo v časech první republiky.

Nakolik mohou být nové strany pro společnost prospěšné? Nemohou vnést do společnosti a posléze i politiky větší chaos a nestabilitu?

Z mého pohledu jde o renesanci spolkování. Moderně bychom to asi mohli označit jako znovuoživení komunitního života. Po období totality, kdy byli občané ke sdružování uměle vedeni, raném kapitalismu v devadesátých letech, kdy chtěl naopak každý především to své vlastní, se dostáváme do momentu, kdy je potřeba někam patřit silnější než v předcházejících desetiletích. Proto mají sílu spolky a neziskové organizace, z nichž se mnohdy vydělují nová politická uskupení. Nestability se nebojím. Tento proces přináší naopak vítané oživení politiky směrem zdola a postupně rozbíjí nevyhovující vztahy, které se drží ještě od uzavření opoziční smlouvy.