V komunální politice jste nováčkem, přitom hned ve funkci starosty. Jaký máte z prvního půl roku ve funkci pocit? Neobáváte se, že jste si, lidově řečeno, ukousl moc velké sousto?

Práce starosty mě v první řadě baví, přestože se mi ještě nepodařilo dostat se pod 300 hodin práce za měsíc. Velké sousto to rozhodně je, neboť radnice neměla připravený žádný plán pro další roky, do něhož by nové vedení mohlo vrhnout nashromážděnou energii, s níž na úřad přišlo. Mluvím o minimu projektů připravených z hlediska investic, dále městském úřadu, který z hlediska samosprávy zamrzl někdy v době před čtyřmi až šesti lety, a městské policii, jejíž stagnace trvá snad už celou dekádu. Současně, jak říkáte, jsem nováčkem. Jsem si tedy vědom toho, že kvůli své nezkušenosti v některých oblastech dělám chyby.

Co pro vás jako starostu bylo v prvních měsících nejtěžší?

Tři věci: pomalé tempo, tým a negace. Z neziskové oblasti, ve které jsem se řadu let pohyboval, jsem byl zvyklý věci, které znamenaly problém, ihned začít řešit a vyřešit. Bez ohledu na přesčasy. Na radnici naopak stále slyším, že je něčeho moc, že to nejde, nebo že to nemůžeme. Většinou jde naštěstí o zákonné lhůty a poukazování na to, abychom nezanedbali nařízení a zákony.

Co se týče týmu, jde o to, že každý čeká od starosty maximum. Sám starosta ale pochopitelně vše nezařídí, a proto potřebuje na radnici tým, který mu s tím pomůže. Přechod z mezinárodní britské nadace do reality malého města je z hlediska lidského kapitálu velmi tvrdý. Tým na radnici tedy ještě upravuji. Věřte mi, že to není jednoduché ani pro mě, ani pro úřad. Zároveň cítím, že jsem se dostal do paradoxní situace. Nastoupil jsem do nového zaměstnání na vedoucí pozici, kde jsem zodpovědný za výsledky. Pokud bych si ale přivedl pouze své osvědčené spolupracovníky, na které se mohu spolehnout, bude mi vyčítáno, že jsou to moji koně a že jednám netransparentně.