„V revolučních týdnech byla nulová kriminalita. Nikdo neloupil, nikdo nekradl. Takové zázraky se dějí jednou za moc dlouho,“ řekla Soukupová v rozhovoru s ČTK.

Soukupová se narodila do antikomunistické rodiny. Že byl tehdejší režim amorální, nebylo doma nutné ani zdůrazňovat. Táhlo se to jako mravní základ pod vším. „Dědeček z tatínkovy strany byl soukromý podnikatel, koupil si pozemky ve východních Čechách a ve chvíli, kdy se dostal z dluhů a chtěl začít stavět, přišel rok 1948 a všechno mu sebrali,“ popsala Soukupová.

Její otec, stavební inženýr, na konci 60. let jezdil jako odborník do Sýrie. Rodina tak strávila okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy na Blízkém východě. Rodina zvažovala emigraci, ale nakonec se kvůli vlastenectví maminky vrátila. Soukupová však tehdejšího rozhodnutí rodiny nelituje. „Sametová revoluce je zážitek, který jsem nikde jinde na světě nemohla potkat, který byl vrcholný. Zvláště tedy proto, že se mi poštěstilo být v klíčových momentech na klíčových místech,“ řekla.

Po návratu do Československa vstoupila do skautu, který byl po letech zákazu znovu obnoven a vzápětí zase zakázán. Na vysokou školu se nedostala, práce učitelky v ideologií prodchnuté mateřské škole ji nenaplňovala, a tak vykonávala manuální práce, třeba lepila plakáty. Nijak jí to nevadilo, v tehdejším režimu kariéru dělat nechtěla.

V roce 1985 Soukupová začala přispívat do samizdatového časopisu Host, kam ji přivedl chartista Dušan Skála. Odstartovala tak její disidentská činnost. Novinařinu dodnes považuje za úhelný kámen svého života. „Já jsem vždycky chtěla psát do novin, vždycky!,“ zdůraznila.