První otázka nemohla směřovat jinam než na pokračování série pohádek Anděl Páně. Strach řekl, že vzhledem ke Svaté Trojici by se i u pohádek slušelo také mít trojici. Ale není to prý jenom na něm. Právo veta mají i herci Jiří Dvořák a Ivan Trojan. Zvlášť u Ivana Trojana si není jistý.
Jak reagovat na střelbu v nemocnici v Ostravě?Anketa
„Musíte si uvědomit, že je rozdíl navléct si blonďatou paruku a křídla a běhat bosý v noční košili v pětatřiceti letech a něco jiného je blbnout takhle v třiapadesáti, když vpravdě státnicky promlouváte na Letenské pláni a stáváte se mluvčím, reprezentantem mnohých.
I kdyby to tak Ivan nevnímal, vnímá to určitě značná část společnosti. A pak přichází logická otázka: Hodí se to ještě, abych trdloval a dělal legrácky v andělském kostýmu? Neměl bych se přehrát do vážnějších figur? Já osobně si myslím, že není daleko doba, kdy se Ivan velmi rychle přehraje do vážné polohy, v jaké známe třeba Rudolfa Hrušínského z jeho vrcholné éry,“ předpokládá Jiří Strach.
Redaktor zmínil, že Strach se letos podíval i do Ruska. Režisér vysvětlil, že se byl podívat za českou menšinou, která žije v Novorossijsku ještě od dob cara. „On tam dnes nikdo nechce jezdit, každý se chce ukázat v Americe, protože dnešní Rusko je Putin. A já tam jel. A víte proč? Protože když nás tady ovládal bolševik, taky nás potěšilo, když k nám přiletěl někdo ze Západu – nemyslel si o nás, že jsme všichni zaťatí bolševici,“ zdůvodnil Strach svou návštěvu.
Také prohlásil, že neví, jestli se mu chce do Ameriky. Jednak kvůli vyřizování povolení přes ESTA a země mu přijde rozdělená a rozhádaná. Jako malý si prý vypěstoval ideál Ameriky, který se mu postupně drolí. „Je to ještě ta Amerika, kterou jsem měl jako kluk rád?“ klade si občas otázku.
Fotogalerie: - Ruská štreka legionářů
Na závěr se redaktor zeptal na Strachovu účast na pohřbu Karla Gotta, kde účinkoval jako kruciferář. Tu mu dle vyjádření nabídl sám kardinál Duka. Prý váhal, protože by to mohlo vypadat, jako že se někam cpe. Ale nakonec vzal úlohu jako účast na bohoslužbě. „Pokud mě někdo bude chytat za flígr, že jdu sloužit jako ministrant Pánu Bohu, tak je blbej on, a ne já.“
Nicméně, jako kruciferář nesl s křížem i jisté riziko. Róba se prý může zaplést pod nohy a hrozí pád. A samotný kříž je kapitola sama pro sebe: „Může mít tak pět šest kilo, ale docela se pronese, navíc nejsem žádný silák. A jak jsem ho v závěru odnášel, v životě jsem ho nesvíral pevněji a křečovitěji, zvlášť když jsme procházeli okolo lavice, kde seděl pan prezident Zeman a já ho míjel ve vzdálenosti decimetrů. A asi tři kroky před mi prolétlo hlavou: to by byl průšvih, kdyby mi to teď vypadlo z rukou a majzlo ho to do hlavy! Co by se dělo? Zastřelila by mě ochranka rovnou, nebo až venku? A někdo by to třeba považoval za atentát pražských umělců na prezidenta republiky. A jak bych to pak omlouval? Řekl bych: pane prezidente, nezlobte se, ale nám ty křížky občas padají – vzpomeňte si na Čihošť?“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
