Obstrukce je také demokracie

Minule to byl tzv. pandemický zákon, aktuálně například téma korespondenčního hlasování Mnozí to komentovali tak, že opozice ukazuje svoji nezodpovědnost vůči legislativnímu procesu. Jsou to ale mnozí z těch, kteří plně stejným způsobem obstruovali v minulých obdobích, dokonce často kvůli týmž záležitostem. Typicky šlo například o schvalování novely zákona o EET v roce 2019. Opozice předlohu tvrdě kritizovala a projednávání ve sněmovně prodlužovaly rozsáhlé kritické projevy. Během závěrečného schvalování, které trvalo několik dní, museli poslanci hlasovat o osmi stovkách pozměňovacích návrhů. Většinu z nich vznesla tehdy opoziční ODS. A teď se z týchž řad, dnes již koaličních, nese pobouřený hlas, že dnešní opozice (tehdejší vládní většina) obstruuje návrh tehdy pracně prosazené EET zrušit.

Anketa

Jste pro schválení „manželství pro všechny“?

Ano

95%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 17410 lidí

Lze tedy v tomto případě plným hlasem konstatovat, že dnešní koaliční strany se dopouštějí dezinformace, a nebojme se toho slova: lhaní, a to ve velkém. Tvrdí-li, že Parlamentní obstrukce jsou „vynálezem“ dnešní opozice a jako takové by měly být odsouzeny nebo raději hned zakázány (však také už poněkolikáté za těch pár měsíců zazněly návrhy učinit z jednacího řádu Sněmovny trhací kalendář), jedná se o vědomé a cílené matení veřejnosti. Ne každý občan sleduje politiku každodenně a do detailu, aby si všechny ty detaily parlamentního života za celá léta připomněl. A tak může vcelku snadno podlehnout optickému klamu, že zde pár nevychovanců ruší „klid na práci“ naší báječné pětikolky, která se za půl roku od voleb neshodla na ničem jiném, než že jsme ve válce s Ruskem. Což je ovšem také lež. S Ruskem není ve válce ani NATO, jehož jsme členy. Jen některé státy morálně a hmotně podporují v tom konfliktu Ukrajinu. Byly snad Spojené státy ve válce s Německem před 11. prosincem 1941, kdy Hitler v Říšském sněmu oznámil vyhlášení války USA? A přitom Amerika řadu let předtím podporovala politicky země napadené nacisty a materiálně pro jistotu všechny válčící strany. Takže milí poslanci, než příště něco vypustíte ze svých květnatých, leč poněkud nevymáchaných úst, nejprve trochu studujte fakta. I ta historická.

Tedy zpět k obstrukcím. Začátkem roku 2010 poslanci ODS dlouhými projevy a dalšími obstrukcemi zdržovali projednávání návrhů na zrušení poplatků u lékaře, proplácení prvních tří dnů nemocenské, takzvaný 13. důchod či zrušení stropů na platby sociálního a zdravotního pojištění. Třeba tehdejší poslanec ODS Zdeněk Prosek navrhoval úpravy programu bezmála půldruhou hodinu. Občanští demokraté svůj postup zdůvodnili snahou zabránit prohloubení schodku státního rozpočtu. Jak napsal server iRozhlas, v dubnu však ODS obstrukce odvolala, také kvůli tomu, že její postup se negativně odrazil v průzkumech veřejného mínění.

Fotogalerie: - Nouzový stav prý naposledy

Vláda chce opět prodloužit dobu nouzového stavu. T...

V prosinci 2005 blokovala sněmovnu debata o neziskových nemocnicích. ODS neprosadila, aby mohli vystoupit na plénu také jejich hejtmani, jednání se protáhlo na mnoho hodin a ODS si s lidovci při tom vybírala dlouhé pauzy.

Symbolicky 7. listopadu (2011) po šesti dnech obstrukcí tehdy opoziční ČSSD přehlasovala sněmovna veto Senátu a reformní zákony pravicové vlády vyrazily na cestu za podpisem prezidenta Václava Klause. Koalice prohlasovala 14 zákonů, například zvýšení snížené sazby DPH na 14 procent, zpřísnění regulí pro vyplácení podpory v nezaměstnanosti, úpravám v systému sociálních dávek a vynětí některých léků z hrazení zdravotními pojišťovnami, takže si je pacienti budou muset platit sami. Do důchodového systému se tehdy zavedl, později mohutně diskutovaný a nakonec s ostudou zrušený druhý pilíř pro spoření v soukromých fondech.

Anketa

Vadí vám, že Babiš místo jednání sněmovny objížděl Moravu s obytňákem?

Vadí mi to

Nevadí mi to

89%

Je mi to jedno

hlasovalo: 16229 lidí

Pamětníci si možná vzpomenou, že průkopníky parlamentních obstrukcí byla někdejší strana SPR-RSČ Miroslava Sládka, která koncem 90. let dlela ve Sněmovně. To její poslanec Josef Krejsa proslul až šestihodinovými projevy při relativně banálních příležitostech – například při projednávání zákona o odpadech. Tehdy pro to médii a zbytkem politické scény opovrhovanou SPR-RSČ byla de facto jediná možnost, jak se viditelněji veřejně prezentovat.

Takže, řeklo by se, nic nového pod sluncem.

Ale čeští poslanci zdaleka nejsou jediní, kteří obstrukce používají. Zdržovací taktiku si oblíbili i zákonodárci v zahraničí. Zdržování parlamentní debaty tak, aby se o návrhu nakonec vůbec nehlasovalo, užívají třeba ve Velké Británii. Parlamentní procedura zvaná filibustr neboli zdržování parlamentní debaty, má v Británii dlouhou tradici. Možná i proto, že britský parlament se rád označuje za Matku parlamentů. Tak například v roce 1874 poslanec Joseph Biggar začal pronášet dlouhé řeči, aby pozastavil projednávání celé řady návrhů zákona o postavení Irů. V našem století, konkrétně v letošním lednu, přinesl pomocný personál do sněmovny polní lůžka po osmi dnech debaty, ve které se lordi labouristické opozice pokoušeli zpomalit projednávání zákona o referendu. Jinou zdržovací taktikou, praktikovanou třeba v Japonsku, je pomalá chůze k řečnickému pultu.

Obstrukce mají dlouhou tradici i v americkém kongresu. Sněmovna reprezentantů je od 19. století neumožňuje, ale v Senátu existují dodnes.

Anketa

Jste ochotni alespoň částečně omezit topení, ježdění autem či užívání klimatizace, abyste pomohli Ukrajině proti Putinovi?

Ano

97%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 35902 lidí

Rekord tam drží senátor Strom Thurmond z Jižní Karolíny. V roce 1957 dokázal 24 hodin a 18 minut zdržovat přijetí legislativy, která rozšiřovala volební práva černochů. Thurmond předčítal postupně volební zákony jednotlivých států v abecedním pořádku, potom různé jiné dokumenty včetně Deklarace nezávislosti, až se postupně dostal i k oblíbenému receptu na sušenky své babičky. O něco později spojila své síly skupina demokratických senátorů z jihu a snažila se zablokovat další zákony zrovnoprávňující postavení Afroameričanů. Vydržela to plných 75 hodin.

Průtahy jsou časté i v dalších parlamentech. Například loni v prosinci hovořil poslanec rakouské strany Zelených Werner Kogler před rozpočtovým výborem. Vydržel tehdy kritizovat nedostatky rozpočtu a vládnoucí koalice neuvěřitelných 12 hodin a 42 minut. Překonal tak předchozí rekord své stranické kolegyně, která v devadesátých letech dokázala mluvit přes deset a půl hodiny. Od řečnění Koglera neodradilo ani nařízení, které projevy v rakouském parlamentu omezuje na 20 minut.

Také náš parlament už nejméně popáté za poslední léta činí pokusy, jak obstrukcím zabránit, třeba zkrácením povolené doby přednesu jednoho řečnického příspěvku. Zatím se nikdy úplně neshodly skupiny stran ani zleva, zprava, shora či zdola. Je to jasné. Ona si každá strana tak nějak představuje, že bude u moci navždy, a chce se zabalit do neprůstřelných pravidel, které jí panování usnadní a prodlouží. Jenomže když zrušíme, omezíme, zkrátíme a jinak zdeformujeme svobodnou parlamentní diskusi, ačkoli může být otravná (Lenin i Hitler tomu svorně říkali „žvanírna“), nezrušíme tím náhodou jeden z nejdůležitějších prvků demokracie? Tím prvním je svobodná pluralitní volba zastupitelských sborů a tím druhým pak diskuse mezi zvolenými zástupci. Konečně jak jinak se taky dozvíme, zda jsme tentokrát zvolili dobře, když se naši zvolenci nebudou moci předvést v celé své (ne)kráse?

Nejlepší je nechat vše při starém, dobře se dívat a poslouchat, registrovat lži a účelové dezinformace, jichž je parlament plný až po okraj, a příště volit co nejrozumněji. Ještě nikdy nikdo nic lepšího jako recept na demokracii nevymyslel.