Ten, kdo se v posledních dnech nevyjádřil alespoň jednou k brexitu, neznamená zjevně v mediálním, veřejném a politickém životě vůbec nic. S mimořádným entuziasmem se vyjadřují i politici, kteří zjevně nemají co říci, neboť krystalická chudoba jejich myšlenek je až zarážející. Podle nich doplatí Angličané na zradu Bruselu a evropských hodnot rozvratem, chudobou, rozpadem své země a možná se pokorně vrátí (nejraději se žebráckou mošnou). Pár realističtějších politiků dodává, že na brexit ovšem doplatíme my, protože se posílí tandem Německo - Francie, který nás bude dál válcovat.

Brexit vítám jako první vlaštovku budoucí evropské svobody

Veřejnoprávní média mají předem jasno - hanebná volba ve Velké Británii poškodila všechny slušné lidi v Evropě a jako živá voda na ně působí obskurní petice, aby se referendum opakovalo. Copak veřejnoprávní média netuší, co je demokracie? Proběhly volby a většina rozhodla. Tečka. Jenže tentokrát většina rozhodla proti eurohujerům. To se musí zatrhnout! Volby se zjevně musí opakovat tolikrát, až se dosáhne výsledku, který chce Brusel (jako v případě referenda v Irsku, které se muselo dvakrát opakovat, aby se prosadila idea evropské byrokratické jednoty). Demokratické není totiž zjevně to, co si myslí většina, ale co se hodí bruselským vladařským elitám. A není to první příklad, vezměte si Řecko nebo migraci.

Dovolte mi tedy, abych se vyjádřil jako spisovatel a historik i já. Na rozdíl od hlasů z veřejnoprávního prostoru a politické scény já brexit vítám jako první vlaštovku budoucí evropské svobody. A dovolte mi také říci pár poznámek, proč si to myslím.