Druhý den návštěvy Tomia Okamury v Bratislavě je celý věnován setkání vedení parlamentů Slavkovského formátu.

Tato spolupráce Česka, Slovenska a Rakouska, nazývaná podle významného bodu společné historie, funguje od roku 2015. Jednání začalo shodou okolností na den 220. výročí bitvy, při které byla habsburská vojska, společně s těmi ruskými, spektakulárně poražena armádou francouzského císaře Napoleona, a tím začalo rozsáhlé překreslování středoevropských hranic, na jehož konci bylo sjednocené Německo. Od té doby je jedním z hlavních středoevropských témat, jak se vyrovnat s různorodými ambicemi tohoto hegemona na Západě. Formátem, který k tomu má posloužit, je i „Slavkov“.

Někdy je brán jako rozšíření Visegrádské skupiny, jindy jako její alternativa. V době, kdy v Polsku ještě vládla strana Právo a spravedlnost a na Slovensku prezidentka Čaputová s premiérem Matovičem, doporučovala Slavkovský formát třeba i Markéta Pekarová Adamová jako vhodný protiklad. Dnes se jej naopak některá média snaží vykreslovat jako platformu středoevropských podivínů.

Hned po svém vzniku dostal Slavkov velmi aktuální agendu v migrační krizi, když právě přes Rakousko po „balkánské trase“ přešel skoro milion běženců.

Pro Rakousko je proto migrace aktuální agendou „formátu Austerlitz“ dodnes. Zejména, když je v rámci Evropské unie stále projednáván migrační pakt, počítající s přerozdělováním běženců na unijní úrovni. A i Tomio Okamura mluvil o tom, že právě v tématu migrace by od svého vídeňského protějšku rád čerpal jeho zkušenosti.