Na české politické scéně se vždy našlo pár stran, které se dovolávaly vlastenectví a obrany národní identity – tu před Romy, tu před muslimy, tu před Afričany. V 90. letech minulého století nesl tento politický prapor především Miroslav Sládek. Po něm převzal štafetu Tomáš Vandas. Teď se zdá, že je v této části politického spektra nejúspěšnějším mužem Tomio Okamura.
„Ze všech těch možných i nemožných Alternativ pro Česko, Bloků proti islamizaci, Úsvitů, Realistů apod. uspěl jediný Tomio Okamura, který dokázal voličům znovu prodat svůj – nově přelakovaný – těžební stroj státních příspěvků na činnost politických stran,“ napsal Jan Moláček na blogu Aktuálně.cz.
Podle Jana Moláčka má však i Okamura své limity, díky nimž nedosáhne větší popularity. Před volbami varoval před hordami uprchlíků valícími se do Česka. Jenže hordy nikde. Okamura ale dokázal oslovit širší skupinu voličů – takřka jedenáct procent, protože kromě odmítání uprchlíků a vykreslování „zla z Bruselu“ opakoval, že je politikem pro všechny slušné lidi, kterému jde především o přímou demokracii. Jenže Okamura má své limity.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp