„Hranice naší republiky je dlouhá 2 290 km. Asi tušíte, kam mířím – pokud bychom chtěli jen ohlídat hranici, tak dnes nám nevychází ani dostatečný počet vojáků na ochranu našich hranic třeba v případě velké a náhlé migrační krize. Máme půl vojáka na sto ekonomicky činných obyvatel, zatímco běžně je počet příslušníků armády takový, že připadá jeden voják na sto ekonomicky činných obyvatel. Armáda by tedy měla být jednou taková, jakou dnes máme, ale chybí dostatek vhodných lidských zdrojů… SPD dlouhodobě prosazuje zvýšení branné schopnosti naší země – souhlasíme s tím, že je potřeba znovu zavést evidenci mladých mužů a umožnit přípravu širších lidských i materiálních záloh pro armádu. Musíme v tomto ohledu dělat odpovědnou politiku, jinak si zahráváme se svobodou této země a s budoucností našeho národa,“ řekl Tomio Okamura.
Podle Okamury panuje hodně falešný mýtus, že země naší velikosti nemá jinou možnost než plně spoléhat na spojenecké svazky. Spojence podle něj najde ale pouze ten národ, který prokáže vlastní odhodlání hájit svoji svobodu a suverenitu. Klasickou ukázkou je podle Okamury desetimilionový Izrael obklopený fanatickými, zákeřnými a brutálními nepřáteli.
„Izrael nikdy nepřestal tvrdě hájit své zájmy. Historie ho tvrdě poučila, že musí především spoléhat sám na sebe. Jako druhý příklad chci zmínit Švýcarsko. Země uprostřed míru důsledně a s respektem udržuje mimořádně efektivní systém mobilizačního rozvinutí obranných sil. Tato bohatá země ví, že musí své bohatství bránit, a to schopností mobilizovat doslova každého Švýcara k obraně země. Před systémem a odhodláním Švýcarů couvl i Hitler během druhé světové války,“ řekl Okamura.
Tomio Okamura
Poté promluvil místopředseda výboru pro obranu Radovan Vích. Upozornil, že v současnosti neprobíhá evidence osob, které mají brannou povinnost, a zjišťování jejich způsobilosti ke službě.
„V případě ohrožení státu, války, živelní pohromy či migrační krize tedy neexistuje přehled a informace o tom, kdo je způsobilý být vojensky nasazen (kdo může sloužit se zbraní v ruce) a kdo není. Řešit to až v případě války, ohrožení státu či migrační krize je podle nás pozdě. Zjištění způsobilosti osob, podléhajících branné povinnosti, by mělo probíhat průběžně, aby stát měl informace o tom, kdo může být v případě takové krize nasazen, kdo se může na základě dobrovolnosti účastnit vojenských cvičení či být osloven pro službu v profesionální armádě. Usilujeme tedy o to, aby Česká republika byla připravena na případ krize,“ vysvětlil.
Nyní platné dokumenty požadují provádět všechny činnosti pro případné doplnění početního stavu Armády ČR, založené nyní na profesionální armádě, až po vyhlášení tzv. mimořádných opatření (vyhlašuje je vláda). Až pak se zjišťuje, o jaké osoby se Armáda ČR může doplnit, do jakých útvarů by se zařadily, a postupně dochází k jejich případnému výcviku podle potřeb Armády ČR. Na další postup se čeká až do vyhlášení stavu ohrožení státu, případně vyhlášení válečného stavu (obojí vyhlašuje Parlament ČR, případnou mobilizaci pak vyhlašuje prezident ČR). Vzhledem k časové náročnosti všech těchto činností je podle Vícha zřejmé, že tyto plány neodpovídají potřebám 21. století, kdy se vše zrychluje. Na reakci na nebezpečí už nejsou podle něj měsíce, jsou to spíš dny.
Seminář měl podle Vícha odpovědět na zásadní otázku: „Tou je, zda Česká republika má vlastní ambici hájit svoji národní a státní suverenitu vždy, za každých podmínek, a to bezpodmínečně. V opačném případě je potom bezpečnost České republiky plně v rukou spojenců a nemáme zájem ji hájit samostatně. To je zásadní otázka. Pokud je pravda varianta dva, pak jen předstíráme vlastní bezpečnostní suverenitu.“
Ing. Radovan Vích
Upozornil na problém, jak získat potřebné rezervy pro obranu tohoto státu. Zdůraznil, že se ale v žádném případě nejedná o možnosti znovuzavedení základní vojenské služby, ale o evidenci osob, které projdou odvodovým řízením, zdravotními prohlídkami atd. a lze s nimi potom dále jako s rezervami odborně pracovat v rámci přípravy záloh.
„Mám tím na mysli například účastí na několika týdenních cvičeních na základě dobrovolnosti, kde by stát hrál aktivní roli v rámci proplácení náhrad za zdravotní a sociální pojištění a náhradu platu, anebo ušlé mzdy, která vznikla v souvislosti s účastí na takovémto dobrovolném cvičení. Budeme tedy diskutovat možnosti, jak získat armádní rezervy po zavedení profesionální armády v roce 2004 a po omezení odvodů. Jenom pro upřesnění, podle branného zákona se odvody provádějí pouze za stavu ohrožení státu a válečného stavu. Jinými slovy, k dnešnímu dni neprošlo odvodovým řízením cca 1,4 milionu osob v rozpětí 18 až 34 let,“ upozornil Vích.
Podle Vícha se bezpečnostní prostředí vyvíjí z hlediska historie lidstva skutečně nebývalou rychlostí. „Je nutné to chápat a uvědomit si, že tady čelíme bezprecedentnímu a značně dynamickému souboru nejrůznějších rizik spojených nejen s hybridní válkou či dezinformacemi, ale také s novými převratnými technologiemi, jako je umělá inteligence. Musíme se připravovat na nejrůznější scénáře budoucnosti a zejména posilovat vlastní obranné schopnosti. Mohou se vyhrotit konflikty o přístup ke zdrojům a destabilizované a nerozvinuté regiony mohou být náchylné k radikalizaci a následnému šíření netolerantních forem islámu a terorismu. Uvedené faktory mohou vyvolat další migrační vlny do EU. Na to musíme být připraveni v první řadě sami,“ upozornil expert SPD na obranu.
Fotogalerie: - Rozvinování Armády ČR
Vích připomněl, že Doktrína Armády ČR mj. uvádí možnosti částečné anebo všeobecné mobilizace. „V této souvislosti si kladu otázku, je koho mobilizovat a je kým? S tím souvisí i potřeba mobilizačních zásob. Co udělaly Ministerstvo obrany a Generální štáb AČR v této oblasti za posledních dvacet let?“ zeptal se Vích.
Upozornil, že máme půl vojáka na sto ekonomicky činných obyvatel. Běžně je to jeden voják na sto ekonomicky činných obyvatel. „Jinými slovy, potřebujeme armádu jednou tak velkou, ale nejsou na ni zdroje – materiální, finanční a hlavně lidské,“ dodal.
Náměstek ministra: Rusko a Čína...
Náměstek ministra obrany Radomír Jahoda začal výkladem, že bezpečnostní situace ve světě je velmi napjatá. Rusko a Čína se podle něj rozhodly budovat globální pozici, což představuje výzvu hlavně pro NATO.
Kromě toho se aktivněji projevují různé regionální velmoci, často stojící ve vzájemném protikladu a hrozící konfrontací. Indie a Pákistán nebo Írán a Saúdská Arábie. V těchto podmínkách se daří také terorismu.
„Členství v NATO je naše výhoda, ale také závazek,“ zdůraznil náměstek Jahoda. Připomněl, že členství v Alianci z nikoho nesnímá primární odpovědnost za vlastní obranu, a zmínil, že i EU zakládá komisariát pro obranu a vesmír, kterému navíc bude podléhat evropský branný fond.
Následovala obrázková prezentace, která představila zejména Obrannou strategii ČR z roku 2017, dále Ústřední plán obrany státu a rovněž chystané společné cvičení všech bezpečnostních složek Obrana 2020.
Generálova přednáška
Po něm hovořil za vojáky generál Jaromír Zůna, první zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR. Ten ocenil, že se v poslední době rozjíždí celospolečenská diskuse o obraně země. Základem obrany je podle něj politický konsenzus, který je pak možné přetavit v technická řešení.
Zkušeností všude ve světě podle něj je, že základem úspěchu je dobrá mírová armáda, která je v případě konfliktu podle potřeby doplněna.
Pro dobrou armádu jsou podle něj tři hlavní kritéria, na která se zapomíná: Účel, typ a velikost armády. Účel určuje, k čemu stát armádu využívá, typ je armáda profesionální nebo mobilizační a velikost se odvíjí od typu armády. Základem úspěchu je, aby všechna tato kritéria byla vymezena jednoznačně.
Jak později dodal, česká armáda se ohledně své orientace pohybuje spíše ode zdi ke zdi.
Generál Zůna ve svém vystoupení udělal menší přednášku o teorii výstavby ozbrojených sil. V současnosti podle ně existují čtyři školy.
První škola vychází z válek nového typu. Počítá s novými výzvami a novými zbraněmi, bere v úvahu, že kromě států zde existují i nové mezinárodní entity. Zastává názor, že klasický stát s klasickou armádou se stává pouze jednou ze součástí světa a klade důraz spíše na ostatní činitele.
Druhá škola je naopak tradiční a za základ považuje budování klasických masivních armád na intenzivní, konvenční válečný konflikt. Ve výbavě se orientuje zejména na zbraňové systémy.
Třetí škola buduje variantně použitelné ozbrojené síly, které jsou schopny reagovat na tradiční i moderní konflikt. A čtvrtá škola je škola „specializace“, která otevřeně kalkuluje se spojeneckým svazkem a s tím, že v rámci spojenectví dojde k dělbě úkolů.
Generál vzpomínal, že v rámci NATO to s tou specializací nebylo vždycky úplně jednoduché. V roce 1999 nás například při vstupu přesvědčovali, že nepotřebujeme žádné letectvo, a dnes naši letci střeží Pobaltí.
„Dnes slyšíme, že máme budovat silné pozemní jednotky. A slyšíme to od těch samých lidí, kteří nám před deseti lety říkali, že nepotřebujeme ani jeden tank,“ uvedl pro příklad.
V oblasti strategie si podle generála Zůny musíme uvědomit, že se vrátil čas, kdy se stává důležitou geopolitika. Současně s tím nabírá znovu na síle národní stát se vším, co k tomu patří – včetně zajišťování vlastní bezpečnosti armádou.
Vize liberální demokracie, které význam národního státu a jeho armády zpochybňovaly, narazily podle Zůny na své reálné limity. On sám zastává názor, že koncept liberální demokracie byl udržitelný ve světě unipolarity, zatímco dnes začala vládnout multipolarita přinášející zcela jiné výzvy.
V rámci NATO to znamená posílení důrazu na členské státy.
Česká armáda v posledních letech neměla jasnou koncepci, a to je podle generála Zůny za současných podmínek neudržitelné. Zmínil i statistiku, podle které je 48 procent české armády zapojeno coby expediční sbor do zahraničních misí. Pro srovnání – Slovensko má takových jednotek 33 procent, Maďarsko 25 a Polsko pouhých pět. Českou armádu to podle něj omezuje v tom, aby mohla vytvářet strategickou obranu, když je takové množství vojáků vázáno na spojenecké úkoly.
Plukovník nechápal: Co jste dělali poslední tři roky?
Pak následovala diskuse, v níž první účastník varoval, aby naše vojenská strategie byla určována aktuálními tlaky na souboj s Ruskem a Čínou. „Strategie má být strategická,“ zdůraznil. Pozastavil se i nad tím, že o financování armády se mluví v souvislosti s „mantrou dvou procent HDP“. Postup podle něj má být takový, že se armáda rozhodne, co je potřeba, a pak se na to hledají zdroje, ale ne aby se nejdříve vybraly peníze a pak se řešilo, co se za ně pořídí.
Náměstek ministra obrany Jahoda se jal vysvětlovat, proč se do Obranné strategie ČR dostalo varování před Ruskem. Stalo se tak až v posledním období od roku 2017, a důvodem byla zásadní změna chování Ruska.
Poslanec Radovan Vích zareagoval na téma zahraničních misí. SPD je nasazována psí hlava za jejich kritiku, ale podle poslance hnutí nejde o nic jiného, než aby se tímto problémem politika zabývala seriózněji.
Vích připomněl, že naši vojáci v současnosti působí na deseti zahraničních misích, a to se ještě mluví o nové misi v africkém Sahelu. Tolik operací je podle něj jednoznačně tříštěním sil. „Měli bychom si ujasnit cíle naší politiky a na jejich základě zhodnotit smysl jednotlivých misí,“ doporučuje.
Josef Procházka z Univerzity obrany pak v diskusi připomněl, že ještě Bílá kniha obrany z roku 1995 počítala s mnohem širšími úkoly armády, než je pouze účast na spojeneckých zahraničních misích. Až později došlo k přehodnocení strategie.
Aby armáda fungovala, musí se podle něj současný malý počet vojáků kompenzovat. Například tím, že budou k okamžité dispozici tzv. aktivní zálohy.
Poté si vzal slovo plukovník Jiří Vaníček, bývalý velitel liberecké chemické brigády, který odešel do civilu již v devadesátých letech. A ten se pozastavil nad tím, že ačkoliv obranná strategie byla vytvořena v roce 2017, tak tzv. koncepce výstavby armády, která ji má uvádět do praxe, byla přijata v roce 2015 a od té doby se nezměnila. Plukovníka tedy zajímalo, zda se uvádí do praxe neaktuální strategie, nebo co vlastně koncepce provádí.
Od náměstka Jahody a generála Jaromíra Alana z generálního štábu se mu dostalo vysvětlení, že už je připravena nová koncepce, která se právě schvaluje a která už vychází z platné obranné strategie.
Plukovník si ale nedal pokoj a zajímalo jej, co se tedy dělo ty téměř tři roky od roku 2017. Na to se odpovědi nedočkal.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
_profil_top.jpg)
