Krus z Trumpových mítinků v Americe vysledoval, že ať se konají kdekoliv, pojí je vcelku podobná struktura. „Zvuková stopa putovního Trumpova karnevalu je už zavedená až rituální. Lee Greenwood na začátku, podivný, QAnonem kořeněný druh liturgického žalozpěvu na závěr, apokalyptická hodnocení stavu národa a výzvy k obtěžování novinářů a mezitím jásot a nadávky davů. Mohl jsem zavřít oči a přesně jsem věděl, kde v tomto pořadí jsem,“ poznamenal ve svém článku vedoucí redaktor Politika. Něco jej však na každém ze setkání s Trumpem obzvláště zaujalo.

„Existuje jeden zvuk, který mi utkvěl v paměti víc než kterýkoli z mnoha jiných. Je to smích,“ zmínil, že jestli Trump v něčem obzvláště vyniká, je to ve svém umu pobavit publikum. „V posledních několika měsících mi to na jeho akcích, které jsem navštívil – v Iowě, New Hampshire a Jižní Karolíně – připadalo obzvlášť nápadné. Jeho destabilizující rétorika ještě více potemněla. O to víc mě rozesmál,“ shrnul své pocity Krus.

Humor se však na rozdíl od přítomných nesetkává s pochopením u Trumpových kritiků. „Jeho kritici společně s odborníky na rétoriku a nacionalistická a populistická hnutí a vůdce říkají, že mu to pomáhá dělat ze svých oponentů nejen nepřátele, ale terče vtipů. Říkají, že mu to pomáhá přetvářet jeho vlastní závazky jako úsměvné záležitosti a znecitlivuje jeho příznivce vůči jeho nejskandálnějším výrokům a návrhům – podkopávání institucí, opouštění spojenců, masové deportace a všelicos včetně otevřeného pozvání k ruské invazi a tak dále. Říká se, že veselí maskuje hrozbu,“ vyjevil Krus, co si o Trumpově humoru myslí kritici. Oním „otevřeným pozváním k ruské invazi“ pak měla být Trumpova výhrůžka směrem ke státům NATO, které čerpají výhody ze členství, ale neplní své závazky.