Líbilo se vám, jak si studenti, politici, rektoři a jiní občané 22. listopadu připomněli 17. listopad?Anketa
K tomu nejdůležitějšímu, co se na dnešní Ukrajině v poslední době událo, patřily komunální volby, známky pokračujícího konfliktu mezi Porošenkem a oligarchou Kolomojským, který vyvrcholil zatčením kandidáta na starostu Kyjeva Korbana z Kolomojského strany Ukrop, a tichý „převrat“ v Pravém sektoru, který stál Dmytro Jaroše místo „vůdce“. Vedle toho se stále nevyřešila situace kolem ukrajinského dluhu 3 miliard dolarů vůči Rusku, jehož splatnost se blíží, a Rusko zavede nové potravinové embargo proti Ukrajině. Jako „třešnička na dortu“ 2. výročí ukrajinské revoluce důstojnosti se na východě Ukrajiny začalo opět střílet… a ukrajinský trh se zbraněmi měl dokonce snad dělat kšefty s Islámským státem.
Zcela transparentní Porošenko
Za pozornost stojí velmi zajímavý rozhovor, který poskytl německé Deutsche Welle ukrajinský prezident Porošenko. Redaktor Tim Sebastian předvedl to nejlepší z klasické západní žurnalistiky a snažil se ukrajinského prezidenta poměrně tvrdě konfrontovat s politickou realitou. Ukrajinského politika tak vůbec nešetřil a Porošenko působil unaveně, otekle; a zdá se, že nakonec i dost podrážděně.
V konfrontaci mezi realitou a vlastními představami Porošenko neobstál. Zdá se, že omílaný soubor ukrajinské argumentace se pomalu vyčerpal. V otázce navrácení Krymu na Ukrajinu tak – i přes realistické argumenty novináře – Porošenko trval na tom, že k němu dojde a že nikdo na světě Krym jako součást Ruska neuznal, a ani nepřijal (rozdíl mezi uznáním a přijetím si Porošenko odmítl připustit). Trval na tom, že Krym bude Ukrajině navrácen „diplomatickými prostředky“ a že „agresor je izolován“. Absolutně odmítl, že svět Krym jako součást Ruska de facto „přijal“.
Podobně byl konfrontován s realitou v případě možnosti členství v NATO, vlivu názoru Ruska na případné členství Ukrajiny a velmi nedůvěryhodně znělo také Porošenkovo vysvětlení, proč monitoring OBSE konstatoval 3. listopadu narušení minských dohod v podobě ukrajinského Gradu umístěného v oblasti, kde to dohody zakazují. Porošenko neustále opakoval, že to tak nebylo, ale zároveň nebyl schopen říci, že je zpráva OBSE nepravdivá.
Tvrdil ale velmi vehementně, že Ukrajina precizně podmínky minských dohod dodržuje a že je na rozdíl od Ruska zcela transparentní a otevřená. Přítomnost Gradů ukrajinské armády tak neobjasnil, ani nevyvrátil. Zato ale ujistil všechny, že Ukrajina všechny své závazky do písmene a vždy plní… transparentně.
I další části rozhovoru byly výmluvným obrázkem politika, který se dostává do stále patrnějšího rozporu s realitou. Na téma korupce byl plně odhalen Porošenko-technokrat v kontrastu k budovanému image reformátora. Zajímavé bylo, jak prezident Porošenko vysvětlil, k čemu potřebuje vlastnit celý televizní kanál (5. kanál) – hájil se vysokou novinářskou úrovní jeho firmy a tím, že je jako prezident garant svobody slova. Ukrajinskému prezidentovi zřejmě ušel rozdíl mezi soukromým vlastnictvím a veřejnou, ústavně definovanou funkcí…
Komunální volby – druhé kolo
Minulý víkend na Ukrajině také skončila dvoukolová část voleb starostů, kde ukrajinští občané vybírali starosty v celkem 29 městech Ukrajiny v rámci druhého kola.
V Kyjevě se podařilo podle očekávání zvítězit Kličkovi z Bloku Petra Porošenka (BPP), naopak v Dněpropetrovsku volební zápolení vyhrál nakonec kandidát Opozičního bloku v souboji proti Ukropu. Kandidát strany Svoboda zvítězil v Ivano-Frankivsku (na úkor BPP), v Sumach se starostou stal kandidát Vlasti, v Užhorodě kandidát Obrození, strany s těžištěm moci v Charkově.
V Mikolajivě se podařilo kandidátovi Svépomoci překvapivě porazit kandidáta Opozičního bloku, který má jinak v regionu nepřehlédnutelnou podporu (v oblastní radě získal 26 % hlasů proti 23 % BPP).
Problémy s volbami vznikly v Krivem Rogu po oznámení těsného vítězství kandidáta za Opoziční blok. Vývoj kolem této kauzy bude ještě zajímavý, protože ukrajinská centrální volební komise na jejich průběhu nevidí žádný problém. Naopak politici z BPP nebo Vlasti a další ovšem výsledky odmítli přiznat… Není bez zajímavosti, že o víkendu policie našla při protestech proti falsifikaci voleb v Krivém Rogu dva granáty a hřebíky. Mluví tak o hrozbě teroristického útoku.
V celkových číslech získaly největší počet zastoupení na všech úrovních místních voleb nezávislí kandidáti (71 %), z politických stran potom BPP (5,63), za ním v závěsu Vlast (5,14), strana Náš kraj (2,87), Opoziční blok (2,57), který byl úspěšnější než Svépomoc (0,58), Ljaškovi radikálové (1,59), Svoboda (1,06) nebo Ukrop (1,43). Účast v druhém kole byla ještě menší než v prvním a činila 34 % oprávněných voličů. Z hlediska síly politického mandátu je tedy legitimita nových místních politických reprezentací na Ukrajině velmi slabá…
Volby a regiony, které nezmizely
Pozornější pohled na výsledky místních voleb ukazuje na fragmentovanou voličskou mapu Ukrajiny, i když je očividné, že v už odlišných a pestřejších barvách, než tomu bylo v roce 2010. Blok Petra Porošenka Solidarita sice mohl pretendovat na to stát se skutečně celoukrajinskou politickou stranou, ale výsledky se doslavily jen částečně. V řadě míst Ukrajiny bude složitě hledat koaliční potenciál.
Hlavně se prezidentské straně nepodařilo na jihovýchodní ose zcela oslabit pozici Opozičního bloku (bývalých regionálů, kteří byli mezi poraženými Majdanu 2014) a vznikly zde také další političtí konkurenti regionálního ražení. Nejsilnější postavení má BPP na středové ose Černigov–Kyjev–Vinnycja–Žitomir–Chmelnickyj, kde mu konkurovali především Vlast Julije Tymošenkové (jedna z mála opravdu celoukrajinských stran) a radikálové Oleha Ljaška. I na západní ose Volyně–Rovně–Lvov–Zakarpatí–Ivano-Frankivsk a Černovice držela strana celkem dobré pozice, i když jí tu konkurovala regionálně zakotvená Svépomoc a Jediné centrum.
Kapitolou samo pro sebe byly ovšem výsledky voleb v oblastech Luhanska a Doněcka, které jsou dnes pod správou Kyjeva. Zde se volby do oblastních rad nekonaly, ale výsledky voleb do městských rad ukázaly na pokračování trendu, který nasměřoval zemi k Majdanu, ale také k válce na východě země.
Někde Opoziční blok drtil BPP s podporou až 73 %, jinde se BPP podařilo získat rekordních, ale přesto pro oblast zcela výjimečných 16 %. Obecně ale všechno nasvědčuje tomu, že východ zůstává věrný bývalým regionálům – i přes majdanistické snahy politický názor, který reprezentuje a který není tak otevřený „evropské Ukrajině“ bez přívlastků, přes pokračující konfrontaci s Ruskem a přerušení vazeb s východním sousedem, zcela vyeliminovat z ukrajinské politické scény.
Volby potvrdily, že Opoziční blok má stále nepřehlédnutelnou (i když ne zrovna kdoví jak silnou) politickou podporu na ose Oděsa–Mikolajiv–Dněpropetrovsk–Zaporoží a v Ukrajinou kontrolovaných částech Luhanska a Doněcka. V těchto oblastech BPP nemůže pretendovat na silné politické postavení, a to podobně jako v minulosti jeho oranžoví předchůdci (Naše Ukrajina prezidenta Juščenka, Vlast premiérky Tymošenkové). „Modrá“ Ukrajina (modrá byla barva regionálů) nikam nezmizela a regionální rozdíly přetrvávají také jinde.
Zatčení Korbana jako varování Kolomojskému
Na politické scéně Ukrajiny se ale nekonaly jenom místní volby. Uprostřed čekání na druhé kolo překvapil prezident Porošenko většinu ukrajinské politické scény zatčením Hennadije Korbana, lídra Ukropu, jednoho z (neúspěšných) kandidátů na post starosty Kyjeva, byznysmena a blízkého spojence oligarchy Ihora Kolomojského. Korban byl obviněn z korupce a z organizovaného zločinu a ocitl se na několik dní ve vazbě. Z té byl propuštěn do domácího vězení a bude dál čekat na proces.
Proč byl Korban zatčen? Je nabíledni, že o Korbana na prvním místě nešlo. Ukrop je politickým projektem Ihora Kolomojského a útok na jeho lídra uprostřed volebního klání nebyl zřejmě žádnou náhodou. Spory mezi prezidentem a Kolomojským se mimo jiné týkají stále nevyřešeného vyplácení dividend z firmy Ukrnafta, kde má dněpropetrovský oligarcha stále vliv, a dále také postavení jeho banky Privat. Obě firmy a kontrola nad nimi jsou významným ekonomickým nástrojem v ukrajinské politice.
Zároveň tak Porošenko dal ukrajinské společnosti čekající na onu slibovanou „revoluci“ alespoň jednu menší rybu ze skupiny ukrajinské oligarchie, která roky vyžírala Ukrajinu až na kost. V kontextu rostoucí kritiky ukrajinského boje s korupcí a rostoucí nespokojenosti s prací Porošenkem vybraného generálního prokurátora Šokina je Korbanova kauza jeden argument navíc. O tom, že případ má politický podtext, se ale dá těžko pochybovat. V souvislosti s kauzou Porošenko také přislíbil, že prý nepůjde o první případ.
A ukrajinské noviny už iniciativně navrhly další jména na seznamu těch, kdo by se měli ocitnout před ukrajinskou spravedlností.
Mezi jmény figuruje nynější nově zvolený starosta strategicky významného Charkova Hennadij Kernes, ale i několik poslanců Jaceňukovy Lidové fronty či Opozičního bloku. Jenže ty největší ryby ukrajinské ekonomicko-politické oligarchie na seznamu tak nějak chybí…
Miliardář Kolomojskyj zatím na zatčení osobního přítele a lídra politického projektu Ukrop nijak konkrétně nereagoval. Sám Korban ovšem už začal taktickou protiofenzívu a obvinil prezidentovu pravou ruku Ihora Koněnka z toho, že je „hlavou ukrajinské korupce“. Korupčníkem má být i další Porošenkův člověk Oleg Svinarčuk-Gladnovskyj a další lidé z prezidentova okolí, včetně „zahraničního výsadku“ v podobě řady Gruzínů spojených různě s Michailem Saakašvilim a sloužících na nejrůznějších postech na dnešní Ukrajině v pozici „reformátorů“.
Převrat v Pravém sektoru
K převratným změnám došlo také v Pravém sektoru. Dne 11. listopadu oznámil dosavadní lídr Pravého sektoru Dmytro Jaroš, že z vedení této politické strany odchází. Připustil přitom, že mezi ním a jeho dalšími kolegy ve vedení strany existují odlišné představy, jak dál směřovat nacionalistickou politiku Ukrajiny.
Vypadá to, že Jarošovu rozhodnutí předcházelo 8. listopadu jednání vedení PS, kterého se Jaroš neúčastnil a které ho tak říkajíc postavilo před hotovou věc. Není asi moc těžké odhadnout, že příčinou této dynamiky ve straně byl jednak rostoucí tlak ze strany vlády, která, jak ukázal Porošenkův rozhovor DW, se ocitla pod tlakem ze Západu a snaží se omezit vliv extrémistických (byť majdanských) organizací na Ukrajině, a také snaha samotného Dmytro Jaroše sedět na dvou židlích zároveň.
Sezení na dvou židlích se ukázalo jako dlouhodobě neudržitelné – pobratimové z Pravého sektoru totiž volají po „neuznání banditského režimu Petra Porošenka legitimní vládou“ a po „revoluční cestě boje“, zatímco jejich lídr s režimem spolupracuje a hledá kompromisy. Rozkol ve straně, které v poslední době rostly volební preference, je tak celkem logickým důsledkem této konstelace.
Na Donbase se zase střílí
V posledních asi dvou týdnech z východu Ukrajiny přicházejí nové zprávy o narušování příměří a nové střelbě. Z té se – jak je už zvykem – obě strany obviňují navzájem. Ukrajinská strana informuje o útocích ze strany „teroristů“ a druhá strana zase o útocích ze strany ozbrojených sil Ukrajiny na svoje pozice.
Názory, že válka může začít nanovo, nejsou v poslední době vůbec výjimkou. To koresponduje s tím, že vyřešení otázky Donbasu se už dlouho ocitá v patové situaci, přičemž ale zájem Západu o celou kauzu opadl v souvislosti s děním na světové scéně. A jak si poněkud překvapivě postěžovala ukrajinská expertka na řešení konfliktů, Ukrajině se doposud nepodařilo předložit Evropské unii a OSN dostatečné důkazy o tom, že Rusko je na Ukrajině agresorem. To se má podle jejích slov nyní napravit. Nevyřešená situace a pat (i fakt, že například zvláštní zákon o volbách na Donbase nemá šanci v kyjevském parlamentu na přijetí) tak zvyšují možnost další vojenské eskalace jako formy nátlaku k dalšímu vyjednávání.
Moskva a Kyjev se zatím nedohodly ani na otázce vyrovnání třímiliardového dluhu a Moskva teď oznámila kompletní embargo na dovoz ukrajinských potravin do Ruska, počínaje 1. lednem. O víkendu se zintenzivnil ukrajinský aktivistický bojkot Krymu a poloostrov se ocitl kompletně bez dodávek elektrického proudu z Ukrajiny. Incident byl dílem aktivistů, kterým se podařilo vyhodit do povětří sloupy elektrického vedení.
Poloostrov tak bude do obnovení dodávek fungovat na základě havarijního rozpisu dodávek proudu, tedy ve stavu nouze. Podle některých zpráv má prezident Porošenko nařídit brzy premiérovi Jaceňukovi přerušit všechny obchodní styky s poloostrovem. Jinak řečeno, mezi Kyjevem a Moskvou to dál vře.
All For Sale aneb Ukrajinská spojka Islámského státu?
Ukrajinská situace, kdy vedle sebe koexistuje militarizovaná společnost s nekontrolovanou distribucí zbraní a vysoce korupční prostředí posílené ekonomickými a sociálními problémy, přinesla zřejmě svoje další plody. Podle informací, které se objevily v západních zdrojích, byla Ukrajina zdrojem nákupčích Islámského státu pro nákup zbraní. Ty byly potom z Ukrajiny dále posílány přes Turecko na území IS.
Ruský Kommersant v souladu se západními zdroji v této souvislosti mluví konkrétně o prodeji čínského protiletadlového komplexu FN6. Ukrajinské noviny Zerkalo neděli informaci prezentovaly jako „názor“ kuvajtského ministerstva zahraničí.
Revoluční kvas a 2. výročí Majdanu
V rámci oslav 2. výročí Majdanu nepopulární premiér Jaceňuk řekl, že Majdan na Ukrajině neskončil, nýbrž že pokračuje „každým dnem“. Ukrajinský premiér, který před pár dny navrhl bojovat s ukrajinskou korupcí tak, že Evropská unie vytvoří speciální fond a bude z něj dorovnávat malé mzdy poctivých ukrajinských činovniků, apeloval na jednotu země, vzájemnou spolupráci a diskuzi a kritizoval „křik a nenávist“ v ukrajinské politice.
Jenže… „revolučním násilím“ a názorovou polarizací, či dle premiérových kritických slov „křikem a nenávistí“ se to teď na Ukrajině bohužel docela hemží, alespoň na základě rutinního sledování ukrajinských zpráv za minulý týden.
Při emotivním jednání parlamentního výboru pro boj s korupcí došlo minulý týden na kickbox, když poslanec parlamentu Parasjok napadl kopáním do hlavy pracovníka ukrajinské tajné služby. Později se za svoje jednání omluvil.
U soudu byl fyzicky napaden poslanec za Opoziční blok (a bývalý regionál) Michail Dobkin, který byl mimochodem vyšachován z účasti na místních volbách v Charkově.
Bez menšího násilí se neobešla ani oficiální oslava majdanské revoluce v sobotu na kyjevském Náměstí Nezávislosti, kde malá skupina aktivistů přerušila probíhající koncert.
Ke střetům došlo mezi krymskotatarskými aktivisty, kteří vyhodili do povětří elektrické vedení do Krymu, a ukrajinskou policii.
Přes dojemnou rétoriku ukrajinských lídrů o světodějném významu Majdanu se dá konstatovat jedno: dva roky po Majdanu ukrajinská společnost stále hledá svoji novou politickou rovnováhu.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
