Akci uspořádala místní pobočka Masarykovy demokratické akademie. V sále Muzea Kromeřížska několika desítkám posluchačů mimo jiné Švihlíková popsala, jak vypadá náš zahraniční obchod a jakým způsobem jsme včleněni do světové ekonomiky. Bohužel se podle ní velmi silně soustředíme na země Evropské unie, a to z 83 %. Máme tudíž poměrně malé angažmá na trzích mimo EU, například  v rozvojových zemích či Latinské Americe. Jak dále uvedla, vyvážíme hlavně stroje a zařízení. Problém je však dle Švihlíkové ve vysoké dovozní náročnosti, kdy dovážíme řadu komponent a dílů, které tu zpracujeme a až poté vyvezeme konečný produkt. To vede k malé přidané hodnotě. Tím pádem není moc velký prostor pro nárůst mezd a dostáváme se do pozice jakési přepracovací ekonomiky. Dodala, že „české“ firmy nemohou příliš ovlivnit, za kolik budou své produkty v zahraničí prodávat, protože cenu většinou určuje jejich mateřská firma.

Nepovedená kupónová privatizace, jsme hostitelskou zemí

Dalším integračním prvkem do evropské ekonomiky jsou přímé zahraniční investice. „Ty u nás začaly růst v souvislosti s tím, jak se nepovedla kupónová privatizace. Pokusy o dominantní český kapitál nevyšly úplně dobře a od konce devadesátých let se začalo rychle zvyšovat angažmá zahraničních firem. Jsme tedy jednoznačně hostitelskou zemí,“ konstatovala s tím, že česká ekonomika je stále méně česká, stejně tak průmysl. Švihlíková také uvedla, že 45 % procent zaměstnanců pracuje pro zahraničního vlastníka a zahraniční sektor drží 91 % aktiv, což je jedno z nejvyšších čísel na světě.

Jaké to má dopady? „Jedním z nejsilnějších dopadů způsobu integrace do světové, respektive evropské ekonomiky, je odliv zisků ze země. Samozřejmě investice k nám nejdou z lásky k ČR. Je to dáno výhodou v geografické pozici, stále velmi levnou pracovní silou. A po určité době, kdy tyto investice takzvaně dozrají, investoři chtějí svoji libru masa zpět. Od roku 2006 se zvyšuje rozdíl mezi tím, co odchází ze země na dividendách, a mezi tím, co je tu reinvestováno. Tento poměr se zvyšuje v český neprospěch,“ prozradila s tím, že by bylo mylné se domnívat, že toto je jediný kanál, kterým z ČR odcházejí zdroje.

„Velmi často se stává, že když si chce mateřská firma vytáhnout více peněz, poskytuje předražené konzultace, půjčky a předražené součástky svým dceřinným společnostem,“ dodala a uvedla příklad, kdy se řada zahraničních mateřských bank ocitla po roce 2008 ve velkých problémech kvůli investicím do rizikových cenných papírů, a byly to právě české dceřinné, které zachraňovaly své zahraniční mateřské banky. To byl třeba případ České spořitelny, která převáděla velké části zisku mateřské Erste.