Je správné uvažovat o tom, že čtyřicátníci půjdou do důchodu v 68 letech?Anketa
Pamatuji dobu, kdy jsme trpěli informačním deficitem. Byli jsme přesvědčeni, že neomezený přístup k informacím by nás učinil chytřejšími a šťastnějšími. Jak se mohla z touhy po informacích stát fobie z informací? Je to internetem, který informace devalvuje? Je na vině úpadek novinářského řemesla, projevující se aktivismem, anebo nešvarem infotainmentu, čili mixováním informací se zábavou?
Objevuje se názor, že informací je příliš a tím pádem je těžké se v nich orientovat. K tomu se přidává obava, že z množství informací jsou selektivně preferovány ty, které rezonují s názory a zájmy úzké mocenské elity. Anebo že zprávy nejsou o tom, co se děje ve světě, ale o tom, co si o světě myslí editor. Zdá se, že jsme současně nervózní z plurality, kterou vnímáme jako chaos, i z regulace, kterou chápeme jako synonymum pro cenzuru.
Sama o sobě je informace neosobním, neutrálním konstatováním, že se něco stalo, anebo že někdo něco udělal anebo řekl. Podstatné je, jak se s informací naloží. Pokud existuje pluralita médií, je zde šance, že informaci, kterou jedno médium nepovažuje za důležitou, anebo ji považuje za nevhodnou, zveřejní médium konkurenční.
Fotogalerie: - Sněmovna o obraně
Ještě nedávno se média rozlišovala na seriózní a na bulvár. Dnes, kdy seriózní média z komerčních důvodů koketují s bulvárem, vede hranice mezi médii prorežimními, systémovými, a médii nezávislými, nesystémovými, případně protirežimními. Systémová média se snaží o image serióznosti, kvality, nesystémová si zakládají na svobodě a nezávislosti. Z konkurenčního napětí profitují obě strany: Nezávislá média se učí pracovat s informacemi profesionálně, dnes již rutinně ověřují a uvádějí zdroje. Editor z mainstreamu zas ví, že nemá informační monopol, takže to s prorežimní propagandou nesmí přehánět, aby nebyl trapný.
Konkurenci oficiálních a nezávislých médií žel většina čtenářů a posluchačů neocení, neboť ve společnosti dramaticky klesla potřeba diskuse, výměny názorů, a chybí ochota naslouchat protistraně. Autor této úvahy přiznává, že některé weby na internetu otevírá s enormním sebezapřením a pouze z profesionální nezbytnosti zjistit, co také ovlivňuje veřejné mínění.
Existence obrovského množství informací neznamená, že jsme odsouzeni skončit pod lavinou, neschopni se vyhrabat ven. V informačním bludišti se orientujeme díky svým oblíbeným autorům, schopným informace zaregistrovat, vyhodnotit a interpretovat. Pokud v minulosti platilo: „Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi“, pak dnes se člověk pozná podle toho, koho čte. Anebo že nečte nikoho. Anebo že vůbec nečte.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ivan Hoffman
Vladimir48
