Karol Wojtyla, první neitalský papež na svatém stolci po více než čtyřech staletích, vedl jako rodák z východoevropské země církev symbolicky v době, kdy se koncem 80. let hroutily totalitní režimy v Evropě. Během svého neobyčejně dlouhého pontifikátu, který trval 26 let a pět měsíců, získal díky své otevřenosti a srdečnosti obrovskou popularitu a o svatořečení se začalo hovořit hned po jeho smrti v roce 2005.
Velice složitým procesem svatořečení prošel Jan Pavel II. za rekordně krátkou dobu, za pouhých devět let. Za blahoslaveného byl přitom vyhlášen už v roce 2011.
Oproti Janu Pavlu II. je Jan XXIII., vlastním jménem Angelo Giuseppe Roncalli, u širší veřejnosti mnohem méně známý, pro novodobé dějiny katolické církve je však klíčovou postavou. Právě on totiž rozhodl o uspořádání druhého vatikánského koncilu, který církev modernizoval a vnesl do jejích struktur čerstvý vítr. Shromáždění, které trvalo tři roky a skončilo v roce 1965, rozhodlo například o tom, že v liturgii nahradí latinu národní jazyky, že se církev otevře nevěřícím a naváže dialog s jinými vyznáními.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: dkr, čtk