„Ne, prezident Pavel opravdu zpětně nepodepíše Chartu 77,“ napsal ve vysvětlujícím titulku na serveru Manipulátoři.cz jeho šéfredaktor Jan Cemper s tím, že jde o hoax. Psal o článku, který informoval o tom, že se Petr Pavel chystá Chartu 77 podepsat, který vzbudil celkem dost ohlasů na internetu. Jenže ono to má pokračování...
Manipulátoři a manipulovaní
Mystifikace s titulkem „Prezident Pavel dodatečně podepíše Chartu 77“ se na blogové platformě Seznam Zpráv Seznam médium objevila ke konci minulého měsíce a byl pod ní jako autor podepsán Pokrokový euroobčan. Píše se v ní, že by měl Chartu 77 podepsat 28. října 2023 před slavnostním předáváním státních vyznamenání. Podle satirického článku chtěl prezident Chartu 77 kdysi podepsat, ale v soukromí domova, protože tehdy snil o nespoutaném životu v undergroundu, ale režim mu to neumožnil, proto chce nyní tento dluh splatit. Celou akci prý vymyslel bývalý disident Otto Rákosník. Přečtěte si zde.
Fotogalerie: - Pieta u Rozhlasu
„V něm například cituje legendárního Otíka (Otto Rákosníka) z filmu Vesničko má středisková. Rádoby vtipný článek zřejmě naráží na to, že prezident Pavel se účastnil například piety k 21. srpnu 1968, ačkoliv byl členem KSČ. Prezident se však v projevu ke své minulosti kriticky vyjádřil,“ vysvětlil následně Cemper s tím, že článek vzala část lidí vážně, například bývalý disident Otto Černý, který dokonce vyhrožoval tím, že svůj podpis odvolá, jestliže se tak stane. Jak dodal Cemper, Chartu 77 šlo podepsat v době komunismu, ale po revoluci byla iniciativa rozpuštěna.
Hned v den první byla publikována další, jíž „Pokrokový euroobčan“ dal titulek: „Zdeněk Svěrák, Jan Hrušínský a další chtějí také dodatečně podepsat Chartu 77.“ V ní se také píše, že záměr přidat podpis pod Chartu 77 projevili kromě již zmíněných i Jiří Bartoška, Dagmar Havlová a za ty mladší Jiří Mádl, Tomáš Klus, Aňa Geislerová, Tomáš Matonoha či Martha Issová. Podle článku „není žádným tajemstvím, že naši umělci měli protikomunistické smýšlení vždy, jen ho v dobách komunistických represí nemohli dávat najevo, a proto je načase, aby jim naše společnost splatila dluh, který vůči nim má, a začala vyjadřovat jejich demokratickému smýšlení úctu a respekt.“ Článek zde.
Popisované mystifikace se na internetu celkem ujaly. Dva komentáře pod článkem o „umělcích, co chtějí podepsat také Chartu 77“ za všechny. „Raději by měli podepsat petici proti Národní frontě pětikoalice, která se po volebním podvodu zmocnila absolutní vlády. Po ovládnutí Senátu a Parlamentu ovládla i prezidentský úřad, Ústavní soud i Nejvyšší soud a teď silou prosazuje protilidové zákony, zatímco bohatým rozdává dotace na nesmysly,“ píše se v jednom a druhý naznačuje: „Co vás na tom lhaní baví? Že se najdou jedinci, co vám ty žvásty baští? No, slaboduchým stačí málo.“ Předchozí článek o „prezidentovi podepisujícím Chartu 77“ se v komentářích například píše: „Pokud je to pravda, tak je PePa neuvěřitelně blbej a celý mainstream, který tohle prodává veřejnosti. Ono ruku na srdce, tyhle nesmysly se z jeho strany daly očekávat, tohle je ale fakt mistrovský kousek! No, tak tohle si zvolila většina.“
Líbí se vám, jak Petr Pavel vykonává úřad prezidenta republiky?Anketa
Performer Kohout a dezinformace
„Jelikož jsem před časem neuspěl na Václavském náměstí s prodejem urny s popelem mojí mámy, abych si zajistil nějaký příjem do důchodu, tak jsem se rozhodl prodat svůj podpis Charty 77 českému prezidentovi i oněm umělcům, kteří o podpis mají dodatečný zájem. Jestliže je za kapitalismu vše na prodej - od přátelství a lásky až po soucit a solidaritu - proč neprodat svůj podpis, abych potvrdil svůj konformní obdiv ke kapitalismu,“ sdělil ParlamentnímLittům.cz nedávno česko-americký performer a akční umělec Milan Kohout, který nyní žije v americkém Bostonu. Tímto vlastně veřejně nabízí svůj podpis pod Chartou 77 k prodeji.
Kohout se narodil v Plzni, podepsal Chartu 77, po roce 1986 byl vyhoštěn ze socialistického Československa a přes Rakousko emigroval do USA. Napsal například knihu Proveď vola světem, volem zůstane. V roce 2020 vyšla v nakladatelství Petr Štengl jeho monografie Věčný performer bohatě vybavená fotografiemi jeho performancí. Nedávno mu vyšla v nakladatelství Jan Těsnohlídek kniha básní Old White Straight Male In Gray Overalls, což by se dalo přeložit jako „Starý Bílý Heterosexuální muž v šedých montérkách“.
ParlamentníListy.cz mu zaslaly pár dotazů. První se týkal dohadů nad autorstvím výše zmíněných mystifikací: „Já nejsem autorem těch ironických článků, to psal někdo jiný, mně neznámý. Ale přišlo mi to jako výstižný popis toho, co se na české politické scéně teď skutečně děje. Proto je na první pohled tak uvěřitelný. Ta ohromná fůra pokrytectví, kariérismu, těch aparátčíků zvolených do různých vládních funkcí českými občany je už neúnosná.“
A kde je podle něj hranice mezi mystifikací a dezinformací? „Termín ‚dezinformace‘ je tak šíleně používaný současnou mocí k potlačení svobody projevu a myšlení, že ho neuznávám. Je to naprosto idiotský totalitní termín. Kdo rozhodne, co je dezinformace a informace? Napíšu, že existence jakéhosi Ježíše Krista před dvěma tisíci lety je naprostá dezinformace, což si můj racionální mozek myslí, a budu napaden hysterickými věřícími, že šířím dezinformaci. Navíc se budou dožadovat mého potrestání. Vše je informace a je jen na nás si v těch záplavách různých sr***k vybrat to, co je přijatelné pro náš racionální mozek, vzdělání a životní zkušenost. Když sleduji většinu českých médií popisujících válku na Ukrajině, tak nevěřím svým uším a očím, jaké překroucené a zmanipulované informace se lidem cpou do hlav. Ale v žádném případě bych nežádal, aby byl ustanoven jakýsi ‚boží‘ cenzor, který by vládě nařídil, aby už nadále nešířila ‚dezinformace‘ a předložila o té válce konečně pravdivé informace.“
Ostatně Kohout přednášel performanční umění a politiku i na umělecké univerzitě v Bostonu, ale po letech učení byl, jak sám říká, „kulturně zrušen“ dnešní hysterickou studentskou mládeží ukájející se v nové náboženské módě desítek různých identit, což je velmi vítané pro světový ekonomický a politický establishment, jelikož to odvádí pozornost, která by měla být věnována jeho zločinům“. Když učil na Západočeské univerzitě v Plzni, tak si studenti prý stěžovali, že dostatečně neobdivuje nově nabytou kapitalistickou svobodu. Nakonec to uzavírá: „Takže se neustále životem bavím a chechtám se nikdy nekončící blbosti. A performanční umění považuji za jedinou záchranu společnosti před naprostým zešílením.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
slušná občanka
