Těžko říci, kde se stala skutečně chyba a proč kvůli této úspěšné politice strachu, která slibuje neústupnost vůči EU v otázkách migrace, obranu „národních zájmů“ i národní měny hrozí podle některých komentátorů skluz země do tábora neliberálních, poloautoritářských režimů.
„Jedni říkají, že jsme prý národ nesamozřejmý, který se ve svých dějinách tolikrát musel obávat o svoji existenci, že se strach z budoucnosti i vnějšího světa stal součástí jeho genetického kódu. Další namítají, že se spíše ještě stále potýkáme s pozůstatky éry komunismu, což se dá prý doložit podobnými trendy v jiných postkomunistických zemích. Podle jiných máme prý problém s identitou?“ rozepsal se Pehe na blogu Aktuálně.cz a připustil, že něco pravdy bude na každém z těchto vysvětlení.
Jisté však je, že za obrázkem ekonomicky prosperující země se skrývají i věci ne tak pozitivní. Nejde prý pouze o největší spotřebu některých návykových látek na světě, chátrající dopravní infrastrukturu, nevýkonnou byrokracii, excesy soudní i policejní moci, ubohou politickou kulturu nebo skutečnost, že v údajně prosperující zemi je téměř milion lidí v exekuci. „Horší je převládající nedostatek ambicí, vizí jako vše prostupující průměrnost. Od rozpadu Československa je Česko tím, co ze společného státu zbylo – krčící se ustrašená země ve své kotlině neusilující o aktivní vůdčí roli téměř v ničem,“ řekl.
Postupně dokonce vyklízí i pozice, kde dříve dosahovalo Česko i mezinárodních úspěchů, například v kultuře. „Žádné české filmy nezískávají mezinárodní ceny, nerodí se mezinárodně uznávaná vážná i populární hudba. Českou literaturu už téměř nikdo nezná,“ povzdechl si Pehe.
- Celý článek ZDE
Paradoxně je to vše přesto doprovázeno falešnou ideologií národní výjimečnosti. Jsme prý rozumnější než západní společnosti lehkovážně experimentující s tím či oním. Poučeni složitou minulostí, máme prý na věci střízlivější a jasnější pohled. „Kdyby nám tak jen chtěl ten velký svět víc naslouchat,“ řekl.
Politický režim, který u nás po posledních volbách vzniká, je podle Peheho zcela založen na potvrzování národních stereotypů. „Když si budeme věci dělat po svém a nenecháme cizí, aby se šťourali v našich věcech, možná se znovu opevníme za hranicemi a skutečně bude lépe. V národě, kde si většina lidí mimo vysmívanou ‚kavárnu‘ nedokáže přečíst nebo poslechnout nic v nějakém cizím jazyku, je cesta do ještě větší izolace poměrně snadná,“ dodal.
Do nebe volající je i míra politického pokrytectví, které těží z nízké znalosti širších souvislostí a prostředí ve velkém světě. Naši přední politici, kteří slibují bezpečný národní pelíšek, jenž má prý vnějšímu světu říkat ve věcech národních zájmů důrazné „ne“, totiž vědí, jak moc je naše země závislá na EU a globalizaci. „Vědí, že naše údajně skvělé ekonomické úspěchy jsou ve skutečnosti především úspěchy nadnárodních firem, které přeměnily českou kotlinu v montovnu. Ekonomika je zatím poměrně výkonná nikoliv zásluhou politické reprezentace, ale navzdory ní,“ míní.
Pokud budou chtít čeští politici snad udělat pro národ něco dobrého, stane se tak, až přestanou pořád dokola mluvit o tom, jak za „nás“ budou bojovat a chránit nás. „Místo toho řeknou politickému teenagerovi, že přišel čas dospět, že je třeba se vážně zamyslet, jak se dostat z ubíjející národní průměrnosti a strachu ze světa, a ne si v nich libovat,“ uzavřel.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
