Pět let po smrti Miloslava Ransdorfa: Míla utínal fakty hřebínek navoněné bídě pravdolásky, vzpomíná kolega
Někdejší místopředseda KSČM Josef Skála vzpomíná na Miloslava Ransdorfa. Dlouholetý europoslanec, ale také vlivný levicový filozof a autor, zemřel právě před pěti lety. Skála svůj text pojal jako připomínku „živého poselství nevšedního komunisty“.
Foto: Daniela Černá Europoslanec Miloslav Ransdorf vysvětloval "švýcarskou kauzu"
Raritou bylo i poslední rozloučení. Nejen pro největší sál, kde je pořádá Praha. Tehdy tam byla hlava na hlavě. Lidí shodného vyznání i konkurenčních veličin. Delegace evropské levice. Mistři vědy, umění i prozaičtějších povolání. Sál ožil husitskými chorály. Statečné slovo si vzaly i vdova a dcera. Za kolegy a přátele o ně požádaly mne. Obřadní síň vybízí k pietě. Zněla potlesky vestoje. Už je to rovných pět let.
Loučili jsme se s unikátní osobností. S Mílou Ransdorfem, vědátorem a vizionářem. Rozkročil se renesančně. Komunistou byl už v devatenácti. O politické kariéře nesnil. Vnutil mu ji až tunelářský převrat. Čelem to vzal i k výzvě, s níž nepočítal. Celým Temelínem své energie. Výbavou chodící encyklopedie. Legáty Vatikánu uzemňoval středověkými encyklikami. Spatra a v latinském originále. Dopisy v jejich mateřštině psal i Finům a Holanďanům. Memoáry Álvara Cunhala, legendy antifašistické levice, překládal z portugalštiny. V autě na venkovské akce mi zpíval hebrejské šansony. Podvrhy, jimiž se na Rudolfu Slánském podepsaly západní „služby“, vydoloval i z pramenů v maďarštině.
Fotogalerie: - Pohřeb Miloslava Ransdorfa
„Pravdoláska“ se pasovala na kámen mudrců. Nám, marxistům, nadávala do skanzenu pitomců. Míla té navoněné bídě utínal hřebínek. Niagarou brizantních fakt a citátů. Články, knihami i na televizní kamery. Zprvu tak trochu profesorsky. Brzy si osvojil i mediální zkratku. Zamlada pěstoval historický šerm. Teď si ho s gustem užíval v politice. Baterky dobíjel i těm, kdo už to málem vzdali. Dvě věci se mu protivily. Mlácení prázdné slámy – a politika stopou Kondelíka, zašitého v režimní rutině. Obojím si nadělal i řadu nepřátel. Tím širší získával sympatie a respekt. V prvních volbách do Evropského parlamentu jsme dosáhli 6 mandátů – celé čtvrtiny za ČR. Hlavně zásluhou Vládi Remka – a Míly, inkasujícího daleko nejvíc českých preferenčních hlasů.
VIDEO
Tohle umí jen intelektuální převaha. Bývala devizou našeho hnutí. I když je vedly talenty, jimž život nedal ani šanci dosáhnout maturity. Vrátit to rodinné stříbro do hry je nejvyšší čas. Míla do toho vložil buldočí vůli. Rodokmen emancipace propátral z primárních zdrojů. Od antiky a prvních křesťanských obcí. Přes středověké heretiky a plebejské vzpoury. Osvícence a materialisty před průmyslovou revolucí. Klasickou německou filozofii, anglickou politickou ekonomii i všechny antikapitalistické vize před Marxem. Až po impozantní katedrálu poznání, již založil právě on – a kroniku hnutí, jemuž dala sílu. Na ploše šokující i nás, knihomoly, Míla vstřebával i čerstvé statistiky, věcné analýzy – a posuny v teorii, vykuřující kapitalismus kadidlem.
PŘIPOMEŇTE SI TEXTY MILOSLAVA RANSDORFA NA PL.CZ
Odešel v pouhých dvaašedesáti. Jiným by na to, co stihnul, nestačil tucet životů. Svou životní zásadou házel rukavici. Zněla lakonicky: „Pravda je vektor.“ A tedy nezlomný závazek i proti každé přesilovce. Prodejné duše se mu za to zákeřně mstily. Život mu zkrátit dokázaly. Ohnout záda však ani trochu. Míla nám chybí čím dál víc. Mrákoty „postkomunismu“ schlíply v nejapný žert. Samoděržavím mamonu cloumá tektonická krize. Brousí si zuby i na ty, kdo mu upsali duši. Tím rychleji to chce jinou cestovní mapu. Východisko z krize v zájmu všech, kdo jsou v ní nevinně – a ne k jejich ještě větší škodě. S Mílou jsme, co dělat, až udeří, probírali stovky hodin. Musíme to zvládnout bez něj. Dát tomu váhu politického faktoru. Včera bylo pozdě.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE .ZDE .
