Raritou bylo i poslední rozloučení. Nejen pro největší sál, kde je pořádá Praha. Tehdy tam byla hlava na hlavě. Lidí shodného vyznání i konkurenčních veličin. Delegace evropské levice. Mistři vědy, umění i prozaičtějších povolání. Sál ožil husitskými chorály. Statečné slovo si vzaly i vdova a dcera. Za kolegy a přátele o ně požádaly mne. Obřadní síň vybízí k pietě. Zněla potlesky vestoje. Už je to rovných pět let.
Loučili jsme se s unikátní osobností. S Mílou Ransdorfem, vědátorem a vizionářem. Rozkročil se renesančně. Komunistou byl už v devatenácti. O politické kariéře nesnil. Vnutil mu ji až tunelářský převrat. Čelem to vzal i k výzvě, s níž nepočítal. Celým Temelínem své energie. Výbavou chodící encyklopedie. Legáty Vatikánu uzemňoval středověkými encyklikami. Spatra a v latinském originále. Dopisy v jejich mateřštině psal i Finům a Holanďanům. Memoáry Álvara Cunhala, legendy antifašistické levice, překládal z portugalštiny. V autě na venkovské akce mi zpíval hebrejské šansony. Podvrhy, jimiž se na Rudolfu Slánském podepsaly západní „služby“, vydoloval i z pramenů v maďarštině.
Líbil se Vám tento článek?
Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
131-981500247/0100
QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.
