To se změnilo až v období průmyslové revoluce, resp. do vzniku kapitalismu. Časy před tím prý byly mimo jiné charakterizovány tím, že se elity vyhýbaly běžným ekonomickým činnostem. „Ti nejlepší nebo domněle nejlepší ... v horších případech plánovali a realizovali války, v lepších případech věnovali energii teologickým disputacím, výrobě nádherných modlitebních knih, projektování katedrál nebo byli ozdobou panovnických dvorů. V každém případě platí, že jejich přínos pro život neurozených zemědělských vrstev (s výjimkou poskytování vojenské ochrany a udržování veřejného pořádku) byl nulový nebo velmi nízký,“ píše Hampl na serveru Literarky.cz.
Celý text je ZDE
Docházelo k obrovskému pokroku ve válečnictví, umění a architektuře. Většina obyvatel ale žila stále stejně
A tak v období před průmyslovou revolucí podle Hampla došlo k obrovskému pokroku v oborech jako válečnictví, správa státu a mučení. „Nejviditelnější pokrok probíhal v umění a architektuře – od raného románského umění po rozvinuté baroko. Život naprosté většiny obyvatel však zůstával těmito změnami nepoznamenán – snad až na zavedení pěstování brambor,“ uvedl Hampl. A poukázal na to, že po staletí se neměnila délka života, existovala obrovská dětská úmrtnost, lidi sužovala nedostupnost zdravotní péče a neustále hrozící riziko hladomoru. „Neměnily se ani dopady tak těžkého života na lidskou psychiku a lidské vztahy. Bráno měřítky z počátku 21. století, mezi nižšími třídami prakticky neexistoval citový život a neexistovaly ani dnes tak samozřejmé instituce jako je dětství,“ upozornil.
Život obyčejných lidí se zlepšil, když se elity začaly věnovat tomu, co bylo předtím označováno za nedůstojné urozených lidí
Tvrdí také, že doba mezi průmyslovou revolucí a naší současností se od té předchozí lišila tím, že podstatná část příslušníků elit zakládala firmy, otevírala nové pobočky, vynalézala spotřební zboží a finanční produkty, optimalizovala pásovou výrobu, navrhovala nové modely automobilů, zkrátka věnovala se přesně těm činnostem, které byly v předcházejícím období označovány za nedůstojné urozených lidí. „Výběrovým mechanismem, který příslušníky elit přitáhl tímto směrem, byly peníze ve spojení s relativně neregulovaným trhem,“ podotkl s tím, že čas mezi lety 1800 a 2000 se tak stal dobou neuvěřitelného růstu produktivity, ze kterého těžily především nižší vrstvy. „Ať přijmeme jakékoliv měřítko od délky života přes dětskou úmrtnost, dostupnost zdravotní péče, možnosti v oblasti životního stylu až po dostupnost kultury, vzdělání a cestování, došlo k takovému růstu, jaký v předchozích dobách nebyl představitelný ani pro utopické vizionáře,“ poznamenal Hampl.
Nyní přichází další zlom. K horšímu
Nyní se ale zdá, že žijeme v období dalšího zlomu. „Ti nejlepší míří do korporací, státní správy nebo do neziskových organizací na státní správu navázaných, kde se věnují některým z těch stovek záležitostí, které jsou při pohledu zdola v nejlepším případě nejasné a neuchopitelné, ale často jsou pokládány spíše za zbytečné nebo vyloženě škodlivé,“ uvádí.
Jedním z pochopitelných důsledků je podle Hampla dlouhodobý a nezvratný hospodářský úpadek postihující shodně většinu států západní civilizace a neustále rostoucí rozdíl v životních šancích mezi těmi, kdo svou práci prodávají na stále se zmenšujícím relativně otevřeném trhu, a mezi těmi, jimž se daří získávat zdroje od centrálních autorit.
Většina západních společností ztratila základní obranyschopnost
Toto vše prý nejsou jen spekulace. „První testování na datech naznačují, že tomu tak je doopravdy,“ upozorňuje.
Své zjištění shrnuje celkem lakonicky: „Tisíce let bylo mizerně. Pak bylo pár století dobře. A teď bude zase mizerně, ještě hůř než na začátku,“ varuje s tím, že to zatím nevidíme, protože máme technologii a organizační modely vyvinuté v druhém období. „Ale ekonomika jedoucí setrvačností už zpomaluje. Každá krize je hlubší než ta před ní. … Poslední měsíce navíc ukazují, že většina západních společností ztratila i základní obranyschopnost. Není se čemu divit, žádná společnost, která plýtvá svými nejkreativnějšími mozky na přiblblé byrokratické činnosti, nemůže být úspěšná. A dost možná, že nemůže ani dlouhodobě přežít,“ varuje Petr Hampl závěrem.
Psali jsme:
autor: vam
