To se změnilo až v období průmyslové revoluce, resp. do vzniku kapitalismu. Časy před tím prý byly mimo jiné charakterizovány tím, že se elity vyhýbaly běžným ekonomickým činnostem. „Ti nejlepší nebo domněle nejlepší ... v horších případech plánovali a realizovali války, v lepších případech věnovali energii teologickým disputacím, výrobě nádherných modlitebních knih, projektování katedrál nebo byli ozdobou panovnických dvorů. V každém případě platí, že jejich přínos pro život neurozených zemědělských vrstev (s výjimkou poskytování vojenské ochrany a udržování veřejného pořádku) byl nulový nebo velmi nízký,“ píše Hampl na serveru Literarky.cz.

Celý text je ZDE

Docházelo k obrovskému pokroku ve válečnictví, umění a architektuře. Většina obyvatel ale žila stále stejně

A tak v období před průmyslovou revolucí podle Hampla došlo k obrovskému pokroku v oborech jako válečnictví, správa státu a mučení. „Nejviditelnější pokrok probíhal v umění a architektuře – od raného románského umění po rozvinuté baroko. Život naprosté většiny obyvatel však zůstával těmito změnami nepoznamenán – snad až na zavedení pěstování brambor,“ uvedl Hampl. A poukázal na to, že po staletí se neměnila délka života, existovala obrovská dětská úmrtnost, lidi sužovala nedostupnost zdravotní péče a neustále hrozící riziko hladomoru. „Neměnily se ani dopady tak těžkého života na lidskou psychiku a lidské vztahy. Bráno měřítky z počátku 21. století, mezi nižšími třídami prakticky neexistoval citový život a neexistovaly ani dnes tak samozřejmé instituce jako je dětství,“ upozornil.