Podle Nečase rozhodnutí o vytvoření společné evropské měny bylo bytostně politické a představovalo klasický případ ignorace řady ekonomických, ale i politických argumentů. Dle Nečase je nutné rozlišovat tři roviny: samotné vytvoření společné měny, rozsah eurozóny a hloubku integrace, a to nejen samotné eurozóny. V mnoha ohledech podle něho totiž není možné odvrhovat myšlenku společné měny a priori a musí být posuzována i z hlediska dalších dvou rovin.
Německo a Nizozemí se společnou měnou má logiku. Euro ne
„Například úvaha, že by ekonomiky, jako je Německo, Rakousko či Nizozemsko, mohly používat společnou měnu, má jistou politickou logiku i ekonomické racio. Srovnatelná výkonnost ekonomiky, vysoká konkurenceschopnost a synchronizace ekonomických cyklů, rozumné rozpočtové hospodaření, vzájemné propojení ekonomik, včetně produkčního propojení, vzájemná fixace směnných kurzů, to vše vytváří předpoklady pro ekonomicky a politicky logickou myšlenku o vytvoření společné měny,“ napsal Nečas.
Celý text zde.
Zavedení eura ale bylo od typu možné měnové unie mezi Německem a Nizozemskem odlišné: „Zde měla přednost logika vytvoření společné měny jako zdroje kontinuálního tlaku na prohlubování evropské integrace. Čistě politickým rozhodnutím bylo zahrnout do eurozóny i země jižního křídla. Není tedy překvapením i tlak na fiskální unii a také transferovou a dluhovou unii.“
Důsledkem zavedení eura jsou dle Nečase i dva paradoxy: „Míra koordinace rozpočtových politik dnes v EU přesahuje míru koordinace v zavedených federacích, jako jsou USA, Švýcarsko či Německo. A do problémů jsou dnes vtahovány jednotně nejenom nezdravé ekonomiky, ale i zdravé a konkurenceschopné ekonomiky evropského severu. A to je jistě nezamyšlený důsledek vytvoření eurozóny. Nemluvě o revitalizaci antiněmeckých resentimentů ve veřejnem mínění v řadě evropskych zemí.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
