Zprávou, kterou zaslala do médií Iniciativa pro evropské hodnoty, začíná Petr Žantovský svůj pravidelný přehled toho nejzajímavějšího, co v uplynulém týdnu objevil ve sdělovacích prostředcích. „Ta informace má velmi zajímavou sdělovací hodnotu, více mezi řádky, než v nich, jak už to tak bývá,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský a cituje z ní: „V úterý 6. září 2016 došlo na členské schůzi Iniciativy pro evropské hodnoty k odstoupení diplomata Petra Koláře z pozice předsedy dozorčí rady… Petr Kolář je poslední dobou častým hostem řady médií. Veřejně tak prezentuje své názory na aktuální dění, ať už na domácí, či světové scéně… Veřejné spojení Iniciativy s Petrem Kolářem tak může mít na její činnost negativní dopad, zejména kvůli tomu, že řada aktivit se odehrává na českých školách.“
„Mám osobně velmi silné názory na řešení migrační krize, nebo na boj proti zhoubnému islamismu. Za své názory jsem zodpovědný pouze já, proto chci předejít potenciálně kolizním situacím a od tohoto podzimu vystupovat pouze pod svým jménem soukromé osoby. Iniciativa dělá v oblasti občanského vzdělávání skvělou práci, v čemž jí budu dále fandit,“ vysvětluje bývalý diplomat Petr Kolář, jenž je také čím dál více veřejně zmiňován jako možný kandidát na prezidenta. „Právě proto jsem se k tomuto preventivnímu kroku po konzultaci s ostatními členy Iniciativy rozhodl. Nechci, aby byla vzdělávací činnost tohoto projektu veřejně vykreslována jako platforma ‚Kolář na Hrad‘. Důvěra některých lidí mě přirozeně těší, vážím si jí. O případné kandidatuře se však rozhodnu až na jaře příštího roku. Nyní to vzhledem k celkovému ovzduší v Česku a řadě hrozeb pro náš stát zvažuji,“ píše Petr Kolář.
Soros si klidně střihne bokem i jakéhosi Koláře s jeho kamufláží na druhou
Podle mediálního analytika je zpráva Iniciativy pro evropské hodnoty zajímavá z několika úhlů pohledu. „Především zde Kolář poprvé natvrdo potvrzuje, že jeho veřejná a mediální vystoupení mají zřejmý cíl v příslušné perspektivě, a to prezidentskou volbu. Svým způsobem je obdivuhodné, že to až dosud dokázal – aspoň pro oči a uši méně zasvěcených – kamuflovat. Jeho úmysl kandidovat byl přece jasný už na jaře 2015, když zakládal Iniciativu pro evropské hodnoty a nabíral do ní lidi prověřené a oddané této myšlence. Kolář a spol. nechali více než rok veřejnost důvěřovat tomu, že se jedná o aktivity v zájmu veřejného dobra, směřující výhradně ke zlepšení demokracie a jiných nesporných hodnot,“ poukazuje Petr Žantovský na to, jak si diplomat uměl pod hlavičkou jakýchsi „evropských hodnot“ zabrat spoustu času jako host ve vysílání České televize, přičemž šlo o to, aby byl pro veřejnost co nejvíce viděn.
Myslí si, že ono „evropské“ bylo do názvu jistě vtěleno zejména proto, aby se iniciativa mohla opřít o autority z Bruselu. „A také o konexe, které si tam v mezičase vybudovala, ať už přes Josefa Zieleniece, či vlastními silami. To, že Kolář nyní ‚vystupuje jako soukromá osoba‘, avšak nemylme se, asistenta mu dál dělá člověk z Evropských hodnot, je kamufláž na druhou. Kolář bude odteďka bezostyšně zdůrazňovat, že jedná jen sám za sebe, ale veškerá logistika byla už učiněna a nepochybně bude dál podporována všemi silami, co jich Evropské hodnoty a jejich donátoři – třeba Soros – mají. A když může – viz hacknuté indiskrece – Soros ‚pást‘ Hillary Clintonovou, proč by si nestřihnul bokem též jakéhosi Koláře, že,“ poznamenává mediální odborník.
Šibal si nechá platit kampaň i z kapes těch, kdo by ho nikdy nevolili
Všímá si i druhé, více či méně skryté, informace zmíněné zprávy. „Evropské hodnoty na několika místech prohlášení akcentují svou činnost směřující na střední školy. Indoktrinace teenagerů politickými zájmy prezidentského kandidáta, to může být v kolizi se zákonem. Avšak nachlup stejná indoktrinace, kde kandidát může účinkovat jen v roli ‚vzácného hosta‘, už může být pohledem zákona košer. Takže suma sumárum: Evropské hodnoty dál budou politicky a zájmově ovlivňovat středoškolskou mládež, a ještě se budou tvářit jako lidumilná NGO, a jako taková též inkasovat nemalé prostředky z veřejných zdrojů. Kdyby náhodou někomu přišlo jako vskutku šibalské, že si Kolář jinými slovy nechá platit kampaň z našich kapes, tedy i z kapes těch, kdo ho rozhodně nebudou nikdy nikam volit, pak je na správné stopě,“ tvrdí Petr Žantovský.
Psali jsme:
Jako druhé téma si zvolil naprosto průlomovou událost, jejímž dějištěm se na závěr tohoto týdne stala Plzeň. „Koná se tam kongres, který má být podle slov organizátorů zaměřený na česko-německou komunální spolupráci. Na tom by nebylo nic zvláštního, jenomže jeho pořadatelem je Sudetoněmecké krajanské sdružení. Akce je údajně zaměřená na prezentaci zkušeností z komunální politiky a společných projektů. Rudolf Kučera z Panevropské unie Čech a Moravy, jež je partnerem žádosti o dotaci na pořadatelství, řekl, že landsmanšaft je pořadatelem, který dostal na pořádání příspěvek od Česko-německého fondu budoucnosti. Jde o první podobný kongres v Česku,“ upozorňuje mediální analytik.
Požadavek na 300 miliard nebyl nikdy vzat zpět, jen se o něm nemluví
Podle mluvčí sudetoněmeckého sdružení Hildegard Schusterové je prý Plzeň vybrána proto, že „je z německé i z české strany snadno dopravně dostupná“. Kongres by podle představ sudetských Němců měl napomoci dalšímu rozvoji přeshraničních vztahů. Poslední společný komunální kongres se uskutečnil v roce 2003 v Pasově. „Na první pohled by mohlo jít o hezkou a bohulibou akci – přeshraniční spolupráce na ryze občanské či podnikatelské bázi v rámci tzv. euroregionů i jiných struktur se pěstovala už od pádu železné opony. Ještě nikdy ale jejím hlavním aktérem nebyla organizace, která zpochybňuje česko-německou deklaraci z ledna 1997,“ zdůrazňuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Není třeba příliš připomínat, že v této deklaraci se zcela jasně konstatuje – v kontextu s německými válečnými zločiny páchanými na území Česka i v souvislosti s neblahými událostmi tzv. odsunu Němců po válce – že „křivdy patří minulosti“. „Tuto větu sudetoněmecký spolek nikdy nepřekousl a trvale, i když už méně hlasitě, považuje politické a ekonomické účty s Českem za neuzavřené, resp. nespravedlivé vůči nim samotným. Ještě v roce 2000 požadovali oficiální náhradu za majetky po odsunutých Němcích ve výši převyšující 300 miliard korun. Tento nárok nebyl nikdy vzat zpět, jen se o něm tak neřeční. Rétoriku plní vzletné a květnaté fráze o spolupráci,“ podotýká mediální odborník.
Sudetští Němci jako andělé, jimž byla ošklivými Čechy polámána křídla
Všímá si také toho, jak dlouhodobě tančí naše sdělovací prostředky kolem sudetoněmeckého problému jakési těžko pochopitelné „dobové tance“. „Rozmanitým zastáncům sudetských nároků z naší strany – byli to například pánové Mandler, Doležal, Svoboda, Pithart a samozřejmě onen Rudolf Kučera, jehož dnes vidíme ve skvadře organizující plzeňskou akci – média spíše tleskala, nikdy je nevystavila kritickým dotazům. Když tito lidé chtěli zvrátit věcnou podstatu česko-německé deklarace peticí Stop nacionalismu, byli médii dokonce aplaudováni a sudetští Němci byli jednomyslně prezentováni jako andělé, jimž byla ošklivými Čechy polámána křídla,“ připomíná Petr Žantovský.
Nicméně parlament v období opoziční smlouvy, kdy se tento pokus o revanš konal, není tentýž parlament, jako je dnes. „Ten tehdejší se postavil jako naprosto kamenná hráz pokusům o dezinterpretaci minulosti – i budoucnosti. Ten dnešní nic podobného neslibuje. Je zaplněn jednak lidmi, kteří naprosto nepokrytě kolaborují se sudetoněmeckými organizacemi jako ministr Herman, nebo aspoň visí na retu dnešní německé věrchušce jako Sobotkova momentálně převažující frakce v socdem. Něco jako národní hrdost nelze od dnešního parlamentu očekávat. Proto bude dobré velmi pozorně poslouchat, jakými slovy budou naši lídři provázet plzeňský sraz Sudeťáků,“ doporučuje mediální analytik.
Slova k plzeňskému srazu Sudeťáků mohou být vodítkem pro volby
Dokonce by tato vyjádření mohla být vodítkem i pro nějaké budoucí volební rozhodování. „A totéž platí pro média. Ta současná se už začínají poměrně jednoznačně dělit do tří skupin: jednu tvoří Česká televize a tiskové podniky Zdeňka Bakaly, resp. TOP 09, druhou názorově nezávislá mainstreamová média z majetku Andreje Babiše jako Mafra či Impuls nebo majetku Ivana Zacha jako Prima. A třetí jsou internetová média, hrající čím dál více roli vyvažujícího jazýčku na vahách individuálních rozhodování a tvorby postojů. Také tuto mediální krajinu sledujme velice bedlivě, ať víme, kdo hraje čí karty a kdo na nás chystá jakou ‚levou‘. Říká se tomu ‚mediální gramotnost‘, ale myslím, že je to čím dál víc potřebná disciplína zvaná občanská sebeobrana před manipulací,“ konstatuje Petr Žantovský.
Třetí téma otvírá přiznáním, že dostává hodně reakcí na své glosy, zejména když se týkají fungování, programu a vysílaných obsahů v České televizi. „Utvrzují mne v dojmu, že moje namátkové, i když soustavné šťouchance do slabin veřejnoprávní televize jsou namístě a podložené faktickou zkušeností nejen mojí, ale obecně diváckou a nikdy nezapomínejme dodat také koncesionářskou. Před pár dny jsem dostal dopis znění, které si dovolím ocitovat poněkud kompletněji, protože vyjadřuje jeden velmi vážný problém, jímž se v dnešní namyšlené a sebejisté ČT zjevně nikdo nezabývá, a přece jde o velice důležitý segment toho, co zákon považuje za veřejnou službu a ukládá to České televizi jako povinnost,“ vysvětluje mediální odborník.
Na kritické dopisy nereaguje Rada ČT, ani samotná Česká televize
„Ač osmdesátiletá, bývalá geriatrička, stále sleduji Váš postoj k ČT a jejím programům. V lednu 2013 jsme odeslali řediteli České televize dopis se svými názory, odpověď dosud nedošla,“ začíná dopis divačky. „Zde citaci přeruším. Já jsem odeslal stížnost Radě ČT na pořad Otázky Václava Moravce, kde byla uváděna řada lží a nepravd, v listopadu 2014. Asi za měsíc mi došlo sdělení Rady ČT, že se tím začne zabývat, ale od té doby nic. Prostě jakékoli kritické výhrady k České televizi, i když jsou formálně absolutně košer, končí v koši,“ popisuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský, jak to se stížnostmi na veřejnoprávní médium dopadá.
Po této vsuvce pokračuje v citaci zmíněného dopisu. „V prvé řadě nás překvapilo, že jediný oblíbený a velice sledovaný program pro seniory ‚Barvy života‘ byl bez náhrady zrušen. Je nás občanů-seniorů v České republice skoro třetina. Rovněž oblíbený pořad TV Ostrava ‚Tep‘, který byl velice poučný, z obrazovky zmizel. Proč ČT1 a ČT24 vysílají ráno od šesti do devíti stejný program ‚Studio 6‘ a ČT2 ve stejné době pořad ‚Dobré ráno‘? Víme, že sledovanost je mizivá. Kdo jde do práce, nesleduje, kdo přijde z noční směny, nesleduje, maminky na mateřské či dítek školou povinných, nesledují; a důchodci o tento program zrovna zájem nejeví. Kolikpak je za toto každodenní vysílání výdajů?“ ptá se divačka.
Ignorují ty diváky, co jim zbyli, ale míří na ty, co o jejich vysílání nestojí
V dopise si také stěžuje na stálou propagaci a opakování natočených rozhovorů s Miroslavem Donutilem. „V lednu, kdy jsme tu stížnost řediteli České televize posílali, to bylo vlastně každodenně, a tak, co vím, začali staří diváci říkat ČT1 ‚Donutilka‘. Nebo to stálé opakovíní ‚četníků‘ jako hlavní večerní program a jiný zábavný až po něm,“ stýská si divačka, která nestála veřejnoprávní televizi za odpověď. „Dopis pak pokračuje ještě podrobným výčtem výtek směřujících k úkazům, které pisatelka – představitelka velmi důležité kategorie televizního diváctva – shledává v programu ČT jako chybné nebo zcela chybějící. Jenomže kdo jí dá slovo a popřeje sluchu? Koho zajímá generace 65 plus? Snad jen ministra financí, když se snaží stanovit optimální věk odchodu do důchodu,“ míní Petr Žantovský.
Česká televize si však hraje na „moderní“ médium, které se snaží ulovit svého diváka 15 plus. „Jako by lídři ČT nevěděli, že tento divák je pro ně, a nejen díky internetu, navždy ztracen. A místo aby se snažili ze všech sil uspokojit aspoň ty poslední diváky, kteří jim ještě zbyli, ostentativně je ignorují, a tím je vhánějí do náruče institucí typu TV Šlágr. Pravda, firmu pana Peterky si neplatíme ze svých daní, a já mu ten jeho úspěch ze srdce přeju, protože jej vystavěl na dobrém odhadu trhu a subjektů, které na něm operují, včetně České televize. Právě ona je největším dodavatelem šlágrovského diváctva. Upřímně: šéfíci ČT by se nad touto bilancí měli stydět. Ale to bychom asi za své peníze chtěli příliš,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
