Současný předseda plzeňské pobočky Svazu bojovníků za svobodu Tomáš Alej ve svém vystoupení mj. uvedl: „Mnichovská dohoda byla událostí, která se neobjevila z ničeho nic. Je to vyvrcholení určitých tendencí, které se začaly objevovat v Německu již po první světové válce. Tedy nesmíření se určitých kruhů s výsledky války a nepřijetí uspořádání Evropy tak, jak to ustanovila Versailleská smlouva a veškeré mírové dohody.“

V kurzu je alternativní výklad dějin. Aneb, komu to slouží?

Zatímco ve dvacátých letech byly tyto tendence podle šéfa pobočky Svazu bojovníků za svobodu jen na úrovni idejí, tak „po nástupu fašismu v Německu ve třicátých letech se začaly tyto ideje objevovat do hmotných forem – zejména pak v budování armády. Do roku 1937 se nedá říci, že by česko-německé vztahy byly v rámci Československa nějak poškozené. Byly v rámci sousedského soužití celkem korektní. Zlom nastal až po nastolení vysloveně konfrontačních kurzů nacistických pohlavárů. Jednalo se zejména o iniciaci, ovlivňování Henleinovy Sudetoněmecké strany. Pronášením takových požadavků, které nebyly splnitelné. Hovořím o tom proto, protože v současnosti je ve společnosti slyšet řekněme alternativní výklad těchto dějin, kdy se s velkým důrazem mluví o diplomatických chybách československé reprezentace, které prý, pokud přímo nevedly k Mnichovu, tak mu pomáhaly zamést cestu“, apeloval na dnešní nejrůznější takzvaně zaručené a nepolitické výklady historie.

„Lidé, kteří tento pohled na historii vyznávají, o tom mluví s takovým zaujetím, jako kdyby doopravdy sami věřili tomu, že v té době existoval nějaký zázračný algoritmus brilantních diplomatických aktů, jejíž přijetí by mohlo zachovat územní celistvost republiky a zachování jejího demokratického charakteru a faktické samostatnosti. Pouhé přečtení kteréhokoliv z Hitlerových projevů z let 1937 a 1938 a jediný pohled na mapu Evropy, jak vypadala po březnu 1938, tedy po anšlusu Rakouska Německem, tak tyto dvě věci snad musí každému dostatečně napovědět, že žádná diplomatická cesta z tohoto nebyla možná.“