Velkou část jich historicky provozuje v jiných krajích. Pro Pražany, kteří je využívají, to znamená odtržení od rodiny a přátel. Navíc se často musí smířit s životem, který by podle českých zákonů i mezinárodních závazků měl být už dávno minulostí. Zařízení totiž mnohdy sídlí ve velkokapacitních budovách s pevným režimem. S těmito zjištěními přichází zástupce ombudsmana. Ten usiluje o to, aby Praha zajistila lidem s postižením dostatek vhodných sociálních služeb především v místě, kde žijí.
„Pobytové sociální služby jsou někdy vzdálené od Prahy i desítky kilometrů. Pro rodinu nebo přátele je tak návštěva jejich blízkého během pracovního týdne prakticky nereálná,“ upozorňuje zástupce ombudsmana a dětského ombudsmana Vít Alexander Schorm.
Podobných míst kraj Praha provozuje za svými hranicemi celkem 14. Od Prahy je dělí od 50 do 170 kilometrů, tedy přibližně hodina až dvě a půl hodiny cesty autem. To ale odporuje zákonu o sociálních službách, podle kterého musí každý kraj zajistit dostupné sociální služby na svém území.
14 z 28 zařízení, které zřizuje hlavní město Praha, poskytuje sociální služby i mimo území Prahy. Nachází se v 6 různých krajích.
„V minulosti bylo běžné systematicky vyčleňovat lidi s postižením z velkých měst do odlehlých oblastí. Je však nejvyšší čas tento historický přežitek změnit a zajistit, aby už lidé nemuseli opouštět své domovy a ztrácet tak sociální vazby,“ doplňuje Vít Alexander Schorm.
Odlehlost služeb s sebou kromě přetržených vazeb nese i další důsledky. Vede k územní segregaci a diskriminaci lidí s postižení. Ti v zařízení mimo své bydliště mívají méně pracovních, vzdělávacích a volnočasových příležitostí. Služby zároveň často sídlí v zámcích či uzavřených areálech. Už ze své podstaty tak nemohou poskytnout služby, které klientům umožní žít s podporou nezávislý život a být součástí společnosti.
Aktuální podoba pobytových sociálních služeb pro lidi s postižením provozovaných Prahou mimo její území:
- Fungují zejména jako ústavní služby namísto služeb komunitního typu. Většina sídlí v odlehlých lokalitách, budovách bývalých zámků či v uzavřených areálech.
- Nacházejí se v malých obcích s minimální občanskou vybaveností.
- Neumožňují klientům žít nezávisle a začlenit se.
Česko tak má stálý dluh nejen vůči svým vlastním zákonům, ale i vůči mezinárodním závazkům. I když například Praha činí kroky, aby zajistila dostupné komunitní služby na svém území, nejsou dostatečně rychlé ani efektivní. Do připravovaných změn navíc nedostatečně zapojuje lidi s postižením, kterých se situace týká.
Zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm proto hlavnímu městu předložil sérii nezbytných opatření. Navrhuje například zastavit investice do nových služeb mimo Prahu, zjistit potřeby stávajících klientů a zajistit jim komunitní služby na území metropole. Zároveň plánuje společné jednání se zástupci Prahy i Ministerstva práce a sociálních věcí. „Nejde jen o to, kde je služba umístěna, ale i o její povahu. Pobytové zařízení má přijít na řadu, až když lidé nemohou s podporou zůstat ve svém přirozeném prostředí,“ uzavírá Schorm.
Nutnosti řešit situaci kolem pobytových služeb pro lidi s postižením si je Praha vědoma už delší dobu. Hovoří o ní například Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb na území HMP pro období 2016–2018.
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku





