České sdělovací prostředky, a především ty veřejnoprávní, po celý loňský rok pozorně sledoval mediální odborník Radim Hreha. "Za největší mediální událost roku 2014 považuji fakt, že nezanedbatelná část občanů, koncesionářů České televize, pochopila, že zpravodajství i publicistika ČT nejsou důvěryhodné,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Radim Hreha a odvolává se na průzkum agentury SANEP. V něm se mimo jiné píše: "Nejobjektivnější a nestranné informace hledá většina domácí populace zejména na internetových zpravodajských serverech. Internet tak sesadil z vedoucí pozice Českou televizi, kterou provází od roku 2010 strmý pád."  

Podle mediálního analytika je nabíledni, že cesta k vyšší názorové pluralitě ve zpravodajství a publicistice veřejnoprávních médií za jejich dosavadního nastavení není možná. "Nepodařilo-li se to současnému řediteli zpravodajství Zdeňku Šámalovi, nepovede se to nikomu dalšímu. Na tom nic nezmění ani ve zmíněném průzkumu relativně lepší výsledky Českého rozhlasu,“ poukazuje Radim Hreha na to, že SANEP zjistil v případě Českého rozhlasu pozvolný nárůst důvěryhodnosti a aktuální předstižení České televize, což ale přičítá tomu, že respondenti nehodnotili všechny stanice Českého rozhlasu, nýbrž pouze a jen Radiožurnál.

Rozhlasovému zpravodaji z Ruska a Ukrajiny nemohl posluchač věřit

A Radiožurnál je stanicí, jejíž standardy nastavovali a udržují faktičtí profesionálové, zatímco ideologičtí zaslepenci v ní až dosud neměli velké pole působnosti. "Snad se k tomu nesníží ani Peter Duhan, jehož 'kmenová' stanice ČRo Plus za peníze nás všech produkuje sofistikované pravdoláskařské zprostředkování reality. Důkazem o tom, že i tady se najdou 'rezervy', byla loňská tvorba Libora Dvořáka, zpravodaje z Ruska a Ukrajiny. Pozitivním efektem jeho snažení je však fakt, že nedovolí zapomenout na práci legendárního rozhlasáka Jana Petránka, jemuž na rozdíl od Dvořáka posluchač mohl věřit,“ míní Radim Hreha.