„Pročítám si zprávy o G7... Když slyším Scholze mluvit o tom, že G7 nejsou jedinými demokraciemi na světě a nejsou jedinými státy, které mají ve světě slovo, a když se podívám na závěrečnou fotku summitu G7, který se sice stále tak nazývá, ale na fotce je 22 státníků (Leyenovou, která se vetře všude, nepočítám, není volená státnice)... Mohl bych dojít k absurdnímu dojmu, že byla potřeba válka, aby arogantní Západ pochopil, že existuje velká část světa, která byla ve jménu našeho blahobytu a v naší aroganci naprosto přehlížena. Západ jako by se absurdním způsobem kvůli válce politicky vzbudil ze svého růžového snu a začíná oficiálně zjišťovat, že válka nebyla jen jakýmsi výstřelkem jednoho státu vůči západní hegemonii, ale tichým důsledkem roky budované spolupráce a vzrůstajícího celosvětového nesouhlasu. Západ, doposud zcela pohlcený interním kulturním bojem o práva menšin nebo 120 pohlaví, pohlcený utkvělou představou vůdcovské role v boji proti globálnímu oteplování, zjišťuje, že mu jeho politické a aktivistické divadlo zbytek světa přestal věřit, a tak se snaží,“ poznamenal na sociální síti Pavel Šik a dodal, že je to znovu jen divadlo.

„Stále častěji slyšíme od západních politiků opakovat mantru o hlasu globálního jihu, někteří optimističtí (západní) pozorovatelé velkolepě míní, že letošní summit G7 bude začátek větší mezinárodní role hlasů, které byly v minulosti opomíjeny, kritici ze zbytku světa vědí, že zájem skupiny G7 poskytnout zemím globálního jihu větší vliv na svět je zase jen politickým divadlem ‚probuzeného Západu‘. Výkonný ředitel Oxfam International Amitabh Behar to popsal jednou větou: ‚Bohaté země G7 se rády stavějí do role spasitelů, ale ve skutečnosti uplatňují smrtící dvojí metr – hrají podle jedněch pravidel, zatímco jejich bývalé kolonie jsou nuceny hrát podle jiných. Dělej, co říkám, ne, co dělám,‘“ zmínil Šik.